Inscenace Dopisy Olze, premiérově představena 17. listopadu 2018 v Divadle v Dlouhé, je vůbec prvním scénickým uvedením dopisů Václava Havla. Režijní duo SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka) uvedlo Dopisy Olze jako svou třetí inscenaci v Divadle v Dlouhé, která je součástí projektu Dlouhá cesta ke svobodě.
Z rozsáhlé Havlovy spisovatelské a dramatické tvorby si SKUTŘI vybrali k inscenování Dopisy Olze proto, že pouze v nich se nám ukazuje Václav Havel i jako člověk. Z obsáhlé vězeňské korespondence si režiséři zvolili jen zlomek a zaměřili se na ty části dopisů, které osobnost Václava Havla představují v poněkud lidském světle; nejen jako spisovatele, dramatika či politika, ale i jako vězně. Ústředním tématem se tak mimo jiné stává upínání se Havla na život za zdmi věznice. Záměrem režisérů bylo představit člověka Havla s vlastními pochybami a trápením, ale také se strachem, příznačným pro každého, kdo se ocitne uvězněn.
Jevištní obrazy výchozí text dopisů doplňují a nechávají jej na scéně dominantně vyznít v celé své šíři. V takovýchto momentech se režiséři uchýlili například k „havlovské“ symbolice, jako jsou klíče, plamínek ze zapalovače, véčko dvou prstů či symbol srdce. Režiséři si jsou vědomi, že výchozí text sám o sobě nepotřebuje „napomáhat“, ale scénickým obrazem je naopak vypíchnuta jeho přednost či záměr. Je tak využito například ve scénách, kdy se autor dopisů Václav Havel vysloveně táže Olgy a my si jen můžeme domýšlet příjemcovy reakce.
Středobodem inscenace je člověk Havel, uvězněn nejen fyzicky ve vězení, ale také se svými pocity a myšlenkami ve vlastní hlavě. Od této skutečnosti již režiséři rozehrávají všechny další scény a situace. Nejdramatičtějšími jsou chvíle, kdy se Havlovi od Olgy nedostává žádné odpovědi. Různorodost pocitů v takovýchto situacích jsou v postavě Havla ztvárněny hned několika herci (čtyřmi muži a pěti ženami), kteří zároveň reflektují domnělé reakce a chování Olgy. Právě volba nevložit celý úděl ztvárnění Havla pouze do jednoho herce, ale rozprostřít tuto postavu hned do herců devíti, je hravější formou zobrazení mnohovrstevnatosti člověka, jakým byl Václav Havel. Divák pak může sledovat snovou sekvenci tančících Olg módně zabalených do papírů jako neoddělitelnou součást Havlových dopisů.
Režiséři kladou důraz na atmosféru a významové vztahy uvnitř výchozího textu, které rozpustilou imaginací přenášejí na scénu a nechávají na diváka snově působit. Právě pocity, jež se divákovi při těchto obrazech proměňují, souzní se sílou myšlenek obsažených v dopisech. Havlovy myšlenky a pocity jsou na scéně pohybově ztvárněny a explicitně vyjádřeny. Herecké výstupy jsou snově rozehrávány někdy až k ironii. Takovým se může stát třeba všudypřítomný symbol basy, který pak prostupuje celou inscenací, ať už v paralele vězení, pohybového ztvárnění, kdy se herec Tomáš Turek nechá zavřít do futrálu od basy, nebo živých hudebních vstupů v inscenaci. Různé typy basových nástrojů, baskytar nebo kontrabasů použitých v inscenaci Dopisy Olze zestručňují, že přestože je každý den ve vězení jiný, všechny jsou stejně monotónní. Stejně tak nesourodá úroveň hudebních schopností herců ovládat tyto nástroje nás utvrzuje v myšlence, že přeci nikdo neumí žít v base.
Výběr inscenátorů vyextrahovat ze široké škály dopisů ty, které reflektují Havlovu osamělost, tíseň a touhu po svobodě, nabízí pohled na člověka snadno zranitelného, ale také klidného a hluboce přemýšlejícího nad sebou samým. Až meditativním zážitkem se pak pro diváky stává fantaskní scéna zapalování papírových čajových pytlíků. Onen příjemný únik do světa snů je na konci o to zranitelnější, že právě hluboké zasnění se do světa svobody vede k rychlejšímu procitnutí do reality marasmu.
Nejsmutnější na celém představení pro mě bylo, že originální ztvárnění různorodosti Havlových pocitů hned několika herci zároveň přináší různorodé interpretace v publiku. Diváci se (pro mě rušivě) nejvíce bavili právě nad scénami Havlova zoufalství v podobě repetitivního dotazování se na stav plotu na Hrádečku.
Dopisy Olze nabízejí pohled na osamělého člověka, neosamoceného v cele, ale unikajícího do svého vnitřního světa, kde s Olgou sám rozmlouvá a skrze psané dopisy se necítí být tak izolovaný.
- DIVADLO V DLOUHÉ – Dopisy Olze
- Scénář a režie: SKUTR
- Scéna: Jakub Kopecký
- Kostýmy: Simona Rybáková
- Hudba: Petr Kaláb
- Asistentka režie: Zuzana Kolomazníková
- Hrají: Eva Hacurová, Marie Poulová, Klára Sedláčková-Oltová, Marie Turková, Magdalena Zimová, Martin Matejka, Pavel Neškudla,Tomáš Turek, Jan Vondráček
Recenze psána z premiéry 17. listopadu 2018 v Divadle v Dlouhé.
FOTO: archiv Divadla v Dlouhé
