Smůla ze včerejška si mě asi oblíbila, neboť dnešek byl po stránce divadelní zřejmě ještě větším propadákem. Vzhledem k množství představení, které jsem za posledních sedm dní viděla a s přihlédnutím k tomu, kolik jich ještě uvidím, jsem si dovolila z několika představení odejít před koncem. Omezím se tedy v dnešním reportu pouze na dvě představení, o kterých můžu s klidným svědomím psát kladně.
Prvním z nich bylo představení pro rodiče s dětmi Kill Will divadla Anička a letadýlko. Ti z vás, kterým toto jméno není neznámé, vědí, že jde o divadlo čítající všeho všudy jednoho člena, Aničku Duchaňovou. V převleku za plnicí pero Williama Shakespeara (pána, který měl být původně rukavičkář, ale v hlavě mu to pořád dělalo cvak) převyprávěla divákům Romea a Julii, Hamleta a Krále Leara. Mezi jednotlivými loutkovými výstupy jako intermezzo a zároveň uvození do děje zpívala písničku nešťastného ztraceného pera hledajícího svého pána, jehož marná snaha předvést divákům nějakou pohádku, kterou spolu napsali, skončila naneštěstí pokaždé v hromadě mrtvol. „Jsem jenom pero plnicí, touhy a přání plnicí, všechno co mám, na papír dám.“ Až si ho nakonec Will ze svých nebeských výšin všiml a dohromady nechali Krále Leara dobře dopadnout.
Druhým, den zachraňujícím představením, byl Ibsenův Nepřítel Lidu v podání Činoherního studia Ústí nad Labem. Příběh o lázeňském doktorovi, jenž se snaží lidem otevřít oči. Přišel totiž na to, že voda v lázních je kontaminovaná. Ve své snaze však naráží na politické a ekonomické zájmy městské rady v zastoupení starosty, kterému se na svou stranu podaří dostat nejen tisk, ale především drtivou většinu. A ze hry se najednou stává mrazivá a aktuální sonda do svědomí národa, lidu, města či jakékoliv jiné skupiny, ve které se taková drtivá většina může objevit. Doktor Tomáš Stockmann je označen za nepřítele lidu. Jakkoliv je to nezvyklé, fascinující se pro mě staly především dynamické „hrané“ přestavby. Přesně rozfázované pohyby, herci se převlékají přímo na jevišti, vztahy mezi jednotlivými postavami ani na okamžik nevymizí, vše doprovází dunivá, moderní, zcizující hudba. Každá scéna začíná rytmickým gradujícím bušením do stolu, dávajícím nám už od začátku na srozuměnou, v čích rukou je skutečná moc. Tisk je tím všemocným manipulátorem. Velice čistě byla vyřešena scéna Lukáše Kuchinky. Celé drama se odehrálo pouze na třech dějištích. Doma u Stockmannových, v redakci a v jakémsi veřejném prostoru připomínajících lidový soud. Režie se ujal Filip Nuckolls, dramaturgie Vojtěch Bárta. Hrají Jaroslav Achab Haidler, Anita Krausová, Anna Fišerová, Matúš Bukovčan, Petr Panzenberger, Jan Jankovský, Jan Plouhar a další.
Použité foto: archiv Činoherního studia Ústí nad Labem
