V dopoledním programu třetího dne se představilo Slovácké divadlo Uherské Hradiště s inscenací Přes ploty, jež vychází z reálné emailové korespondence sociologa Fedora Gála s mladým národním socialistou Matějem. Následovalo představení Nového divadla v Nitre, jehož Anna Franková byla minulý rok v nominacích na cenu DOSKY 2017 za nejlepší inscenaci sezóny. V Dílně Městského divadla Zlín poté proběhlo scénické čtení Identity, textu, jenž loni vyhrál Anonymní dramatickou soutěž 2017. A celý divadelní program dne byl zakončen představením Vojna nemá ženskú tvár Slovenského komorného divadla Martin, které je adaptací stejnojmenné faktografické knihy Svetlany Alexijevič.
Plot, kam se jen podíváš
Roku 2009 přišel slovenskému sociologovi, disidentovi a spoluzakladateli VPN email od Matěje ‒ mladého muže, který se označil za národního socialistu. Následující dialog konfrontující jejich náhledy na svět, na politické zřízení státu i na historické dějinné souvislosti byl po šesti letech dopisování vydán pod názvem Přes ploty. Martin Kubran a Michal Skočovský text adaptovali pro Slovácké divadlo Uherské Hradiště s důrazemna dodržení časové linie korespondence.
Na scéně se objevuje hned řada Matějů, z nichž každý si nese svůj specifický výraz a náladu, temperament. A vůbec nevadí, že někteří jsou hráni ženami. Naopak tato diverzita přispívá k umocnění obecných vlastností Matěje, který se stává zástupným jedincem, jenž se však usouvztažňuje ke všem ostatním reálně existujícím Matějům.
Naopak Fedor Gál (Pavel Hromádka) je sám, bez podpory portů nebo dalších altereg. Zpočátku stísněně zahnán ke straně, kde má stůl evokující rozhlasové studio a kameru, skrze níž promítá doprovodné dokumenty na plátno nad scénou. Postupně s rostoucí konfrontací se však oba prostory ‒ okolí stolu i vyvýšené praktikábly, na nichž je Matějův byt, prolínají paralelně s nacházejícími se vztahy na rovině lidské, rodinné.
Inscenace zpřístupňuje problematické téma: Diskutovat s někým, s kým kategoricky nesouhlasím, či ne? Zároveň se však nedrží pouze ve filosofické rovině a snaží se tematiku zpřístupnit studentům středních škol, když využívá informační tabule, na které probíhají vysvětlivky cizích termínů, souvislostí a informací uváděných na pravou míru.
Vtipná Anna Franková
Anna Franková v podání Nového divadla v Nitre představuje notoricky známý příběh v novém světle. Oproti adaptacím, které Annin deník představují předem v konsekvencích odhalení úkrytu tajné místnosti, v níž se Anna s rodinou skrývala, dramaturgie Veroniky Gabčíkové a režie Šimona Spišáka klade důraz na samotný text předlohy, jak se sám vyvíjí. Jako diváci nejsme předem skličování a připravování na závěr inscenace, naopak se můžeme nechat unášet humornými postřehy, které Deník Anny Frankové nepochybně obsahuje. Zároveň vtipnost nepřevažuje na úkor vážných konotací textu.
Lucia Korená v roli Anny plně přejímá náturu třináctiletého děvčete, které je pouze vlivem okolností přinuceno chovat se dospěle a vyspěle. Zároveň však stále jásá nad novými objevy, nad narozeninovými dárky, rozmýšlí nad první láskou a reflektuje svůj vztah k rodině. Ta je představována částmi svršků na ramínkách v zadní části scény, kterých se ujímá Ivan Martinka a buď se jejich oblečením stává plnohodnotnou postavou, nebo s nimi pracuje jako s loutkami a interaguje skrze ně.
Téměř čistá scéna Karla Czecha dává vyniknout hereckým výkonům a není divu, že Lucia Korená byla za tuto roli oceněna cenou DOSKY 2017 za nejlepší ženský herecký výkon sezóny.
Zapomeňte, že jste ženy. Ve válce jsou jen vojáci
Válka je nahlížena zejména z pohledu mužů. Co ale ženy, které se války také aktivně účastnily? Tímto tématem se zabývá kniha běloruské spisovatelky a laureátky Nobelovy ceny Svetlany Alexijevič Vojna nemá ženskú tvár. V rámci oral history, tedy autentických výpovědí, představuje příběhy sovětských žen, jež bojovaly ve druhé světové válce. Žen, které do armády vstupovaly ve věku dospívajících dívek s entuziasmem i s romantickými ideály. Jak ale vyplývá z jejich výpovědí, musely se vypořádat s maskulinním světem a potlačit co nejvíce svou ženskou stránku. I přesto, že na výsledném vítězství mají stejný podíl, společnost na ně po návratu pohlížela jako na méněcenné a ostrakizovala je.
V adaptaci Slovenského komorného divadla Martin v režii Mariána Pecka jsou jednotlivé příběhy sedmi žen paralelně rozvíjeny a spíše monologické pasáže doplňovány prostorově rozehrávanými situacemi. Zároveň se postavy ženských protagonistek v určitých úsecích dublují, a umocňují tak důraz výpovědí, stejně působí i mluva na mikrofony umístěné v přední části scény a využívaní stabilních kamer, jimiž jsou ženy chvílemi snímány, odkazujících zpět k předloze a k formátu knihy, tedy záznamu rozhovorů. V důrazu, jenž je kladen na ženské představitelky, se však neztrácí ani dva mužští herci, kteří i přes to, že nejsou akcentováni v celém kontextu hry, zastávají výrazně maskulinní principy svých proměnných postav a staví se tak vůči ženám do opozice.
Rovněž scénografie evokující tělocvičnu navozuje dojem spíše mužského, tvrdého prostředí a ženy ve výrazně dámských kostýmech vyprávějící válečné zážitky v ní působí nepatřičně vyloučeně. To se mění částečně teprve pohyby žen po scéně, uvolňováním sak a odkládáním svršků či bot. S vývojem děje se původně uhlazené ženy stávají roztěkanými a nejistými a posléze se v chóru spojují v silnou pospolitou masu, která se však v závěru s vyzváněním telefonů rozpadá a ženy ustávají ve vyprávění a odcházejí každá do samostatných dveří „dělat něco užitečného“.
- SLOVÁCKÉ DIVADLO UHERSKÉ HRADIŠTĚ ‒ Přes ploty
- Autor: Fedor Gál, Matěj
- Překlad: Miroslav Zelinský
- Adaptace: Martin Kubran, Michal Skočovský
- Režie a scéna: Michal Skočovský
- Dramaturgie: Markéta Špetíková
- Kostýmy: Kateřina Doleželová
- Hudba: Ondřej Švandrlík
- Světla: Kamil Nevřiva
- Hrají: Petr Čagánek, Monika Horká, Pavel Hromádka, Martin Hudec, David Macháček, Pavel Majkus, Barbora Nesvadbová, Petra Staňková, Jaroslava Tihelková
Premiéra inscenace 6. ledna 2018, recenze psána z uvedení 16. května 2018 v rámci festivalu Setkání/Stretnutie.
- NOVÉ DIVADLO NITRA ‒ Anna Franková
- Koncept: Šimon Spišák a Veronika Gabčíková
- Dramatizace a režie: Šimon Spišák
- Dramaturgie: Veronika Gabčíková
- Scéna, kostýmy a loutky: Karel Czech
- Hrají: Lucia Korená, Ivan Martinka
Premiéra inscenace 19. listopadu 2016, recenze psána z uvedení 16. května 2018 v rámci festivalu Setkání/Stretnutie.
- SLOVENSKÉ KOMORNÉ DIVADLO MARTIN ‒ Vojna nemá ženskú tvár
- Autorka: Svetlana Alexijevič
- Překlad: Ondrej Marušiak, Marek Chovanec, Nadežda Lindovská
- Režie: Marián Pecko
- Dramaturgie: Monika Michnová
- Scéna: Pavol Andraško
- Kostýmy: Eva Farkašová
- Hudba: Róbert Mankovecký
- Hrají: Jana Oľhová, Eva Gašparová, Ľubomíra Krkošková, Lucia Jašková, Nadežda Vladařová, Zuzana Rohoňová, Jana Kovalčíková, Ján Kožuch, Daniel Žulčák
Premiéra inscenace 13. ledna 2017, recenze psána z uvedení 16. května 2018 v rámci festivalu Setkání/Stretnutie.
FOTO: archiv Slováckého divadla Uherské Hradiště, Collavino, archiv Slovenského komorného divadla Martin, Facebook Městského divadla Zlín
