V prostoru sklepní scény brněnského Centra experimentálního divadla, měla 7. dubna 2018 premiéru inscenace Macbethovy přízraky s podtitulem Sabotáž lidské duše. 
Režisér Pierre Nadaud spolu s performery Františkem Maňákem a Silvií Kudelovou, která se na inscenaci podílela rovněž jako dramaturgyně, předkládají svou interpretaci hry Macbeth, čímž problematizují konvenční výklad této Shakespearovy tragédie. Učinil tak vynětím replik i dialogů určených Macbethovi a Lady Macbeth z původního dramatického textu, jenž doplnil o proroctví čarodějnic. Pouští nás do intimního prostoru hrdinů, kde se nám snaží zprostředkovat proměnu jejich vidění. „Ukázat, nakolik se mohli rozhodnout se nebát, rozhodnout se důvěřovat a přijímat utrpení a radosti,“ jak stojí v programu.
Černě oděná dvojice vstupuje na scénu a tmou probleskují jejich světlé ruce a obličeje. Herečka přichází s bílým uzlíčkem v ruce, který uloží na zem do prostoru ohraničeného čtyřmi prkny, na něž nakonec spolu s hercem položí velkou desku. Tento symbolický pohřeb rázem nastolí pochmurnou atmosféru inscenace a také otázku. Co je oním rituálně odevzdaným? Je to svoboda, láska, charakter, strach, život či duše?
Atmosféru podporuje výrazný light design i způsob herectví a řeči. Chvílemi zaznívá šepot, jindy se promluvy frázují, repetitují či překrývají. Herci spolu jejich prostřednictvím komunikují, ale také se někdy stávají proudem dvou oddělených monologických pásem. Emoce zřetelně prostupují celým tělem, jako by se je snažilo potlačit a kontrolovat do poslední možné chvíle a taktéž slovo vyvěrá z centra těla a jeho dynamika se na něm zpětně promítá. Performeři na sebe během představení přijímají různé funkce a role, ať již hlas neústupných myšlenek, svědomí, čarodějnic nebo postavu Macbetha či jeho paní. Dochází také k narušení čtvrté stěny, když promlouvají k divákům, připíjí si s nimi a omlouvají se za předešlé chování. Neočekávají však z publika žádnou odpověď, pouze jsou věrni vybranému textu, který je adresován mimo jejich prostor – k návštěvníkům hostiny na Macbethovu počest.
Scénografii dominuje ve středu jeviště zavěšený objekt, krychle ze spodu a vrchu otevřená s prosklenou frontální stranou. Přináší dojem dalšího, opravdového jeviště nebo spíše obrazovky odkrývající jako pod zvětšovacím sklem duši protagonistů, která musí být potlačena ve jménu přízraků, účelnosti zoufalství a strachu. Aby mohli mít oba herci tváře v jedné úrovni, stává se mohyla v tuto chvíli pódiem, na které se žena postaví. Když naopak stojí na zemi, vytváří lem objektu tmavou čáru přes její oči, oslepuje ji.
Ač představení plynulo v pomalém, monotónním a hutném tempu, nenudilo, a naopak si mě získalo svou atmosférou a výpovědí. Odkrytím lidské podstaty činů manželů Macbethových vycházejících z lidských vlastností. Ať jsou jimi naděje a láska, hamižnost a sobectví či lidská slabost a síla. Demonstruje, že ani v černobíle pojímaném světě není nic jednoznačné, že spravedlivá válka neexistuje. Pro úplný divácký zážitek je třeba na představení přicházet s předchozí znalostí tragédie. Věřím však, že i publiku bez této znalosti má inscenace co sdělit skrze volbu působivých prostředků vyjevujících sugestivním způsobem vnímání a počínání lidí, kteří sabotují svou duši.
- CENTRUM EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA BRNO – Macbethovy přízraky: Sabotáž lidské duše
- Autor: William Shakespeare, Pierre Nadaud
- Překlad: Jiří Josek
- Režie: Pierre Nadaud
- Dramaturgie: Silvie Kudelová
- Scénografie: Kateřina Doleželová
- Světelný design: Pavla Beranová, Štěpán Plucar
- Produkce: Viktória Kállayová
- Hrají: Silvie Kudelová, František Maňák
Recenze psána z premiéry 7. dubna 2018 v Centru experimentálního divadla Brno.
FOTO: archiv souboru
