Soubor baletu Národního divadla Brno představil 9. března 2018 svou novou premiéru 4 Elements. Komponovaný večer současného tance zahrnoval čtyři choreografie tří tvůrců ‒ Lukáše Timuláka, Jiřího Kyliána a Nacho Duata. Tato trojice choreografů se setkává v jednom společném bodě, kterým je Nederlands Dans Theater v Haagu. Jiří Kylián jako jeho čelní představitel a choreograf, jenž byl v letech 1975‒1999 uměleckým šéfem souboru, Nacho Duato zde působil jako tanečník i choreograf a Lukáš Timulák byl také interpretem Nederlands Dans Theater, který zde začal projevovat své tvůrčí sklony. Do choreografické sítě je třeba zařadit rovněž uměleckého šéfa baletu Národního divadla Brno Mária Radačovského, i on ve zmiňovaném souboru pod Kyliánovým vedením působil. Právě toto spojení nese zřejmě největší podíl na skutečnosti, že má v současné době brněnský balet na repertoáru hned tři tituly celosvětově známého choreografa českého původu. Sarabande, Falling Angels a od roku 2016 dílo Petite Mort, jež bylo součástí stejnojmenného složeného večera.
Řád bez řádu
4 Elements otevíral Hidden Order/Skrytý řád Lukáše Timuláka. Choreografie využívala geometrických vzorců a struktur projevujících se v kostýmech a scénografii, light designu, materiálu a v akcentaci členění prostoru. Ten jako první utvářely horizontální černé pruhy (gumy – jak se později ukázalo) natažené přes celou šířku zadního jeviště, mezi nimiž se těla jakoby ztrácela a proplétala a které přinesly působivý efekt, když byly na jedné straně náhle uvolněny a zběsilým odrazem a letem zmizely. Pohybový slovník byl převážně minimalistický a měl repetitivní charakter. Zpočátku se tanečníci pohybovali po jevišti suny chodidel, jednotlivci se vydělovali a prezentovali krátká sóla, poté se sjednotili i do skupinové, unisono prováděné, choreografie.
Následoval tanec s využitím tentokrát vertikálních bílých pruhů připomínajících žaluzie, mezi nimiž se pohyb černě oděné tanečnice ztrácel a zase objevoval. Do totožné scénografie přišla skupina interpretů v černých krunýřích či naddimenzovaných vestách pohybující se proti sobě ve striktních řadách. Konečným scénografickým obrazem byla velká roura z pletiva na středu jeviště, v níž putovalo světlo pomalu nahoru a dolů, čímž vrhalo do okolního prostoru poutavé světelné obrazce. V této atmosféře se odehrával intimní duet, který však bez očekávaného vrcholu skončil. Jako by choreografie nedořekla poslední slovo – světlo se utlumovalo, hudba se ztišovala a byl jakýsi konec… Jednotlivé momenty byly poutavé, plné vizuálně promyšlených nápadů, jež jsem si jako divák užívala. Při zpětném pohledu však celá choreografie působí roztříštěně, buďto mně nebo tvůrci se nepodařilo zcela najít její skrytý řád.
Ženy a muži
Titul Jiřího Kyliána Sarabande byl v České republice uveden poprvé, ale v zahraničí si již své pevné místo vydobyl. Choreografie pro šest mužů inspirovaná skladbou Johanna Sebastiana Bacha, která však zaznívá jen v jejím krátkém úseku, využívá širokého vyjádření těla. Jedná se o mírně groteskní dílo pracující nápaditě a nápadně s mimikou, zvukem i kostýmem. Zpočátku se z jeviště vznese k nebi šest barokních krinolín, do nichž později tanečníci odloží bílá trička, která si přetahují přes hlavu a za hlavu, napínají je a různě s nimi manipulují. Stejně tak i černé kalhoty slouží jako impuls pro vytváření specifické kvality tance, když je nechávají spadnout až ke kotníkům, což jejich pohyb determinuje. Choreografie je tvořena z obrazů podtržených výkřiky a vzdechy vycházejícími z hloubi těla a zvuky úderů na jeho korpus, jež jsou posléze elektronicky modifikovány. Svou abstraktností a zároveň až hmatatelnou tělesností poskytuje Sarabande prostor pro divákovu aktivní imaginaci.
Ryze ženská choreografie Falling Angels již u nás premiérována byla, konkrétně v roce 2016 na jevišti Národního divadla Moravskoslezského v rámci komponovaného večera Dva světy/jeden svět (odkaz na recenzi naší redaktorky zde). Návykově rytmická choreografie pro osm tanečnic v černých trikotech na živě hranou skladbu Stevea Reicha pro bicí nástroje Drumming byla vrcholem celého večera. Minimalistický přesný pohyb nohou, rukou i hlavy, izolace jednotlivých částí těla, jejichž intenzita a tempo se často zvyšovaly až na zdánlivou hranici možností, střídal k hudbě kontrastní legatový pohyb či rychlé zastavení a fixování v pózách. Jednotlivé sekvence se vrstvily a repetitovaly nebo byl znenadání nastavený pohybový vzorec přerušen. Kylián nechal skupinu tančit některé sekvence synchronně, jiné byly vystavěny formou pohybového kánonu a výjimkou nebylo ani provádění různých pohybů tančených několika skupinami současně. Je třeba zdůraznit, že značné fyzické a technické nároky, jež choreografie na své interpretky klade, dokázaly brněnské tanečnice naplnit, nevyjímaje Kyliánovy požadavky konkrétních mimických výrazů.
Návrat ke kořenům
Poslední uvedená choreografie Nacho Duata Gnawa byla stejně jako Sarabande českou premiérou. Její název pojmenovává etnickou skupinu v severní Africe a rovněž její specifický hudební projev mísící islámskou spiritualitu s předislámskými africkými tradicemi. Z díla vyzařovala mystická, folklorně zemitá atmosféra. Jejímu vykreslení dopomohly například nádoby s ohněm, jež v jistou chvíli zdobily i pás forbíny na okraji jeviště, a hudba jako nositel předkládaného koloritu, v níž zaznívaly i vokály a neobvyklá instrumentace. Kostýmům dominovala béžová a zlatavá barva, v případě ženských šatů pak barva černá, která však ne vždy šťastně splývala s tmavým horizontem. Ze všech uvedených choreografií byla svou estetikou pohybu nejblíže k čistým dlouhým liniím klasického tance právě Gnawa, jejíž těžiště, na rozdíl od předchozích děl, spočívalo v duetech. V tanci taneční dvojice, který obsahoval inovativní a náročné zvedací figury i neotřelé pohybové konfrontace, jež předpokládaly vysokou technickou vyspělost tanečníků.
Právě tato skutečnost je zatěžkávací zkouškou premiéry 4 Elements, která byla proměněna v úspěch. Choreografie totiž počítají s vyrovnanou vysokou technickou i výrazovou úrovní všech tanečníků do jednoho. Není zde prostor pro vydělování sólistek či sboristek, jak je tomu v běžném baletním repertoárovém souboru. Zároveň, jak zmiňoval před začátkem představení i Mário Radačovský, původní soubory se věnovaly koncentrovaně jednomu tanečnímu stylu, zatímco balet Národního divadla v Brně uvádí také klasický repertoár, na který musí být rovněž dobře připraven.
I přes tuto v určitém slova smyslu diskriminující šíři tanečního rozpětí souboru, byla díla interpretována na vysoké úrovni a drobné nedokonalosti nikdy nenarušily účinek choreografií. Mezi Jiřího Kyliána a Nacho Duata přizvalo vedení baletu se svou světovou premiérou i Lukáše Timuláka, který začíná na české taneční scéně dostávat čím dál více prostoru. Známé tituly byly do premiéry jistě zařazeny s vědomím jejich časem prověřené umělecké kvality i renomé jejich tvůrců a díky 4 Elements si je nyní může naživo vychutnat i český divák.
- NÁRODNÍ DIVADLO BRNO ‒ 4 Elements
- Hidden Order
- Choreografie a režie: Lukáš Timulák
- Hudba: Brian Eno, Hauschka, Aaron Martin, Moondog
- Scéna: Peter Biľak
- Světelný design: Yutaka Endo
- Kostýmy: Annemarije van Harten
- Sarabande
- Choreografie: Jiří Kylián
- Nastudování: Stefan Żeromski
- Hudba: Johann Sebastian Bach, Partita No. 2 in d minor Sarabande (BWV 1004)
- Elektronické aranžmá: Dick Heuff
- Scéna: Jiří Kylián
- Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort
- Světelný re-design: Kees Tjebbes
- Kostýmy: Joke Visser
- Falling Angels
- Choreografie: Jiří Kylián
- Nastudování: Roslyn Anderson
- Hudba: Steve Reich, Drumming, část 1. / part I (1970/71)
- Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort
- Světelná adaptace: Kees Tjebbes
- Kostýmy: Joke Visser
- Gnawa
- Choreografie: Nacho Duato
- Nastudování: Luisa María Arias
- Hudba: Hassan Hakmoun/Adam Rudolph (Gift of the Gnawa, Ma’Bud Allah); Juan Alberto Arteche and Javier Paxariño (Finis Africae, Carauari); Rabih Abou-Khalil, Velez, Kusur y Sarkissian (Nafas, Window)
- Světelný design: Nicolás Fischtel
- Kostýmy: Luis Devota & Modesto Lomba
Psáno z premiéry 9. března 2018 v Mahenově divadle v Brně. Světové premiéry: Sarabande – premiéra 1990, Falling Angels – premiéra 1989, Gnawa – premiéra 2007.
FOTO: archiv Národního divadla Brno
