Přesně po roce od premiéry svého minulého titulu Lešanské jesličky uvedl taneční soubor Lenka Vagnerová & Company 1. listopadu 2017 v divadle La Fabrika svou novou inscenaci s názvem Amazonky. Úspěšná česká choreografka Lenka Vagnerová si tentokrát vybrala ke zpracování téma orientální, mýtické a nepolapitelné, které se nás však ve své základní esenci násilí neustále dotýká – bájný národ Amazonek proslulý matriarchálním uspořádáním, bojeschopností a krvežíznivostí svých žen.
Úplným zhmotněním témat byla čtveřice performerek. Charismatické ženy, ladné stejně jako odhodlané. Tvrdost jim koukala z výrazně namalovaných očí, vlasy měly spletené do přísných účesů, jemné ženské ruce výrazně osvalené následkem tréninků bojového umění. To vše předkládalo prvotní, a přitom úplný obraz o těchto amazonkách, podtržený také volbou kostýmu navrženém jako kalhoty, které jsou však od kolen výše nabrány. To tvoří dojem jakéhosi pozůstatku ženské sukně. Svoji hruď postupně vysvlékaly z černých oděvů, abychom zjistili, že poprsí mají omotána obvazy, což nepochybně odkazovalo k mýtu o dobrovolném řezání či vypalovaní prsou, aby ženským válečnicím tyto přednosti nepřekážely v boji. Nejvýraznější amazonkou, co se týče technických i výrazových kvalit, byla Fanny Barrouquére, což ovšem neznamená, že by Markéta Frösslová, Simona Machovičová či Barbora Rokoszová nějak zaostávaly. Naopak! Každá z performerek byla jasnou individualitou fungující v rámci jedné komunity.
Leitmotiv násilí protíná celou inscenaci a prochází všemi jejími složkami. Křik a pláč, jež tvoří podstatnou část elektronické zvukové stopy je doplněn o živou hudbu. Do čistě ženské inscenace se vloudil i mužský element, kterým byli dva hudebníci Tomáš Vychytil a Hynek Obst. Jako šedé eminence v tmavých kápích za clonou mlhy na samém okraji jevištního prostoru doprovázely fyzickou akci tanečnic stupňujícím se rytmickým bubnováním a disonantní naléhavou hrou elektrické kytary. Světelný design také podporoval děsivou stránku díla. Vedl pohled diváků a připravoval pro ně působivá překvapení. Nositeli násilí byly rovněž rekvizity, které se jako divadelní znak jevily až příliš jasné a přímočaré a několik scén se díky tomu pohybovalo na tenké hranici iluzivnosti se směšností, která ale naštěstí nebyla nikdy překročena. Výstavce umělých mužských hlav a milostnému tanci s noži dominovala v tomto přístupu scéna, kdy rozřezávaná tanečnice mačkala bombičky s umělou krví a červená tekutina ji stékala po celém těle.
Inscenace fyzického divadla viditelně čerpá z bojového umění, které je těžištěm jevištní akce a dílo jej adaptovalo jak v tanečnější, stylizovanější podobě, tak i v jeho přirozené základní podstatě. Můžeme pozorovat, jak amazonky trénují boj zblízka nebo švihají bičem, který roztáčejí nad hlavou v titánské démonické póze. Vrcholem bylo zavěšení performerek ze stropu na dlouhých gumách. Staly se odhmotněnými predátory, gepardem, který ladně skáče, aby zahubil svou kořist. I přes zjevnou velkou investici do fyzické připravenosti tanečnic zůstala forma a technika pouhým zprostředkovatelem významů a nestala se samolibou prezentací zajímavosti či novosti. V tematicky propojených epizodách jsme naopak mohli vnímat obsah sdělení a také trochu pozdvižený prst na konto nejen současné společnosti, ale lidstva obecně.
Lenka Vagnerová disponuje vytříbeným citem pro efekt a dramatickou působivost, které ovšem nejsou prvoplánové, nesklouzávají k patosu ani klišé. Její tvorba, včetně této inscenace, spadá do oblasti umění, kde slova jako hezké a krásné nemají své místo. Pokud bych tvrdila, že se mi představení líbilo, bylo by to jako bych se rozplývala nad úžasným výletem do koncentračního tábora. Amazonky se nemají líbit. Mají oslovit své publikum, otřást jím a zanechat v divákovi hluboký dojem. Díky dobře nastavené dramaturgii, neotřelému pohybovému materiálu, technické i herecké připravenosti interpretek a sugestivní hudbě, se tohoto ambiciózního výsledku podařilo dosáhnout a emocionální dopad Amazonek byl „nádherně“ znepokojující.
- LENKA VAGNERNOVÁ & COMPANY – Amazonky
- Koncept a choreografie: Lenka Vagnerová
- Scénografie, kostýmy: Michal Heriban
- Světelný design: Michal Kříž
- Hudba: Tomáš Vychytil
- Zvukový design: Andrej Jurkovič
- Repetitor: Lucie Krameriusová
- Koordinátor bojových scén: Radek Mačák
- Produkce: Andrea Vagnerová
- Účinkují: Fanny Barrouquére, Markéta Frösslová, Simona Machovičová, Barbora Rokoszová, Tomáš Vychytil, Hynek Obst
Premiéra 1. listopadu 2017, psáno z první reprízy 2. listopadu 2017.
FOTO: FB Lenka Vagnerová & Company, Michal Hančovský
