Tři herci, tři byty, tři videa, tři soundtracky, tříkanálová sluchátka – tři oslovení diváci
Zářící město Jana Mocka a Táni Švehlové vytáhlo diváky Divadelní flory do prostředí panelákového sídliště na Kaštanové 7. Interaktivní site-specific udává do role režiséra samotného diváka, který se stal individuálním pozorovatelem. Pomocí ovládání sluchátek si mohl zvolit, jaký příběh ho zrovna zajímá a pomocí střihu si poskládat svůj vlastní příběh.
Organizátoři shromážděné diváky odvedli do středu sídliště čelem ke konkrétnímu paneláku, kde byla tři okna zahalená průsvitným papírem znázorňujícím byty protagonistů. Tam se herecká akce střídala s různými projekcemi. Obyvatelé paneláku si postupně zatahovali žaluzie se začátkem představení, a tím přesouvali pozornost k samotnému představení. Expozice odhalovala osamělý život jedinců žijících v bytech. Posléze se herci přesunuli před panelák a každý z nich rozehrál svůj příběh. O to těžší bylo postihnout všechno – příběh nespokojeného herce Jakuba, jehovistky Marie a divné sousedky Iriny. Herci měli na sobě připevněné porty a každý z nich měl jeden zvukový kanál, mezi nimiž si diváci mohli libovolně volit.
Došlo i na interakci s diváky, když se Marie vydala hledat nové členy do sekty ‒ oslovení se skrze její port stali součástí zvukového přenosu. Tématem site-specific je navázání kontaktu s lidmi. V poslední scéně dojde ke gradaci, kdy Jakub vytvoří táborák v betonové zahradě k navázání bližších kontaktů se sousedy.V projektu Zářicí město vítězí spíše forma nad obsahem. Působí na diváky svým netradičním zážitkem a propojuje jejich asociativní myšlenky a vlastní zkušenosti s žitím v „králíkárně“. Dominantní složkou inscenace je sound design, kdy různé zvuky, ruchy a hudba jsou simultánně řazeny. V některých momentech na sebe zvuková složka navazuje v jednotlivých kanálech např. stékání vody z vrchního patra postupně dolů. Audiovizuální zážitek v divákovi dlouho rezonuje a po představení tak může s ostatními skládat další příběhy.
Site specific projekt – Zářící město. Režie: Jan Mocek, Táňa Švehlová. Produkce: Tereza Němečková. Zvuk: Filip Bosák. Video: Jan Mocek.
Premiéra 13. 4. 2016 v Praze 14 kulturní. Recenze psána z reprízy 13. 5. 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flora
