V první polovině března hostila Česká republika inscenaci Moskevského divadla Teatrplasticheski Proč jsou květy krásné?, kterou měli diváci možnost zhlédnout v Ostravě, Zlíně, Olomouci, Holešově či Varnsdorfu, přičemž spoluorganizátorem uvedení bylo České centrum v Moskvě. První zastávkou tohoto českého turné byl ostravský Cooltour, kam soubor zavítal 9. března.
Performance, jejíž režisérkou je Lara Garri, sestávala především z obrazů prolínajících se před zraky diváků. V prvním z nich se na prázdné scéně představili všichni čtyři mužští tanečníci, Ivan Sachkov, Roman Mustafin, Artem Bogucharskii a Pavel Kosarev, oblečeni do černých triček s dlouhými rukávy a krátkých elastických kraťasů odkrývajících práci nohou. Těm vizuálně dominovaly různě barevné ponožky vytvářející z konformních a uniformovaných mužů individuality. Muži seděli za sebou v diagonále zády k divákům, čelem do pravého zadního rohu. Synchronně a pomalu znázorňovali veslování, s maximálním využitím možností těla, jehož pohyb byl zdánlivě nekonečný a nikdy se úplně nezastavil. Celý výjev působil meditativně a snově, odkazoval nás k metafoře lodi, na níž proplouváme svým životem.
Další části představovaly jednotlivá zastavení na této plavbě pozemským bytím, kdy se setkáváme s nejrůznějšími impulzy, které nás ovlivňují zevnitř nebo na nás působí zvenku a modelují nás. Tato vlastnost rovněž vystihuje i použitou estetiku pohybu performance. Plynulý pohyb se skrze páteř tanečníků přeléval z končetiny na končetinu i z těla na tělo a muži v některých chvílích tvořili jediný organismus pohybující se v naprosté symbióze. Z něj se občas vydělil jednotlivec pokračující v nikdy nekončící lokomoci skupiny, či se vymezující jinou dynamikou svého pohybu. Následovaly i okamžiky, kdy každý tanečník existoval na jevišti samostatně.
Plastický pohyb lze považovat za ruskou formu současného tance, která dokáže lidské tělo modelovat do zajímavých a netypických tvarů a obrazů. Minimalistické pohyby na sebe plynule navazují a kromě určených choreografií využívají některé části performance i improvizaci. V případě inscenace Proč jsou květy krásné? jsme mohli rozeznat i principy podobné Paxtonově kontaktní improvizaci, tedy společné vyvažování těl, spoléhání se na sebe navzájem, padání a naskakování jeden na druhého a neustálý, nejen fyzický, kontakt. V užitém pohybovém slovníku se objevily i prvky akrobacie, contemporary dance, chůze z místa mající svůj původ v pantomimě a bohužel i množství prvků v duchu klasické baletní školy, od které se choreograf díla Jevgenij Venin zřejmě nedokázal oprostit. Když se mezi kontrolovanými, avšak uvolněně působícími plynulými pohyby objevily pirouettes či skoky v přesné baletní formě a křečovitosti, popřel tím lyrickou a meditativní koncepci díla. Zdálo se, že tanečníci chtěli složitými prvky ukázat své technické schopnosti a diváka tím ohromit, což pro mne znamenalo spíše rušivý faktor. Daleko lépe působil kupříkladu moment, kdy tanečníci rotovali kolem své osy s pažemi v poloze otevřeného svícnu a rychlost otáčení stupňovali.
Spíše než o výraz a na povrchu čitelné prožívání šlo o vnitřní koncentraci tanečníků. Emoce, které skrze svůj tanec prožívali, nesdělovali publiku prostřednictvím výrazu, či mimiky. Vědomí, že na jevišti se něco odehrává, dávalo podnět imaginaci diváků a subjektivním interpretacím, které však nebyly děním na scéně příliš podpořeny, jelikož se tanečníci soustředili spíše na technickou bravurnost, což v některých chvílích emocionální působení díla snižovalo. Významy souznění či konfliktů tak byly identifikovatelné pouze pomocí proudící energie propojující množství prostorových vazeb mezi tanečníky jako individualitami i mezi jejich fyzickými těly. Vytvořilo se tak znatelné napětí umocněné i hudební složkou a light designem, podílejícími se na jemné gradaci představení podstatnou měrou.
Hudba českého skladatele Jaroslava Ejali Málka je povětšinou meditativní, plynoucí kontinuální a klidnou zvukovou krajinou, korespondující se způsobem pohybu. Do inscenace jsou zakomponovány i části dynamičtější a rytmicky živější, stále se však vyznačující minimalismem a metrickou pravidelností.
Jak se uvádělo v anotacích, je námět inscenace inspirován citátem W. Blakea: „Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“ Pocit lyrické nekonečnosti a určité cykličnosti pramenící z tohoto verše se tvůrcům i tanečníkům převést na jeviště podařilo. Jejich koncentrace se zaměřila na formu díla, po technické stránce velmi pečlivou, která se však místy zdála být poněkud prvoplánová a působila prázdným dojmem, k čemuž do jistě míry přispívala i její eklektičnost.
Moskevské divadlo Teatrplasticheski – Proč jsou květy krásné? Hudba: Jaroslav Ejali Málek (ČR). Námět a režie: Lara Garri. Choreografie: Jevgenij Venin. Tančí: Ivan Sachkov, Roman Mustafin, Artem Bogucharskii, Pavel Kosarev.
Premiéra 15. 12. 2016 v uměleckém klubu Šagi v Moskvě. Psáno z reprízy uskutečněné 9. 3. 2017 v Kulturním centru Cooltour Ostrava.
FOTO: archiv Cooltour
