Kdo by neznal příběh české herečky jdoucí za kariérou za hranice Německa. Divadlo J. K. Tyla nabízí ve svém zpracování jak vážnou stránku jejího života, tak i jeho odlehčení v podobě humorných scén a vtipně navazujících dialogů…
Do nálady německého kabaretu zavede diváky již hudba hrající ve foyer, kde se z reproduktorů nese hlas Liduschky Baarové a zvučná němčina. Ačkoliv se scéna Daniela Dvořáka zdála ze začátku chudou, byla velmi účelná. Jednoduchost nezastínila výkony sboru, jenž byl nedílnou součástí každého obrazu a skvěle dotvářel jak atmosféru, tak „živou scénu“. Choreografie v podání Lukáše Daňha Vilta rovněž působí uceleně, a je chvályhodné, že se nedržel čistě zavedené muzikálové linie, ale přidal i herecké vložky a stepařská čísla.
Pojďme ale k samotnému příběhu, do nějž nás uvedou klauni v podání dvojice Jozef Hruškoci a Roman Říčař. Herecké schopnosti tohoto dua jsou pozoruhodné, nemuseli by ani nic říkat, a člověk přesně pozná, co si myslí. Dvojice vhodně vyplňuje jednotlivé mezery mezi obrazy, během kterých je potřeba přestavět scénu, a dokáží odlehčit atmosféru, která v sále, po některých obrazech, panuje. Co je na škodu, je možná až přílišné zdůrazňování vulgarit, které ale, bohužel, k této herečce v českých očích zřejmě patřily.
Představitelka hlavní role, Alžběta Bartošová, byla právě za Liduschku navržena na cenu Thalie. Musíme říci, že právem. Bartošová nenechává diváka ani na vteřinu odejít myšlenkami jinam. Nikdo nepochybuje, že je pro ni kariéra na prvním místě. Alžběta nadchne nejen vynikajícím pěveckým výkonem, ale také herectvím a tanečními kreacemi. Výborně se doplňuje se sborem. Tam, kde má hlas Lídy splynout s davem, splyne, tam kde má být slyšet, slyšet je. Celou scénu doplňují světelné efekty, které dovolují hercům zahrát „obraz v obraze“, jako tomu je při setkání Lídy spolu s jejími dvěma osudovými muži – Goebbelsem a Fröhlichem. Je škoda, že právě Fröhlichovi, jehož v představení ztvární Petr Vondráček, je věnováno tak málo prostoru. Celý muzikál je Fröhlich spíše jen „do počtu“ a Vondráček tak nemá možnost ukázat vše, co v něm je. Největší herecký part má v době, kdy jeho postava již dějově odchází.
Dvojice největších mužů německé říše, tedy Adolfa Hitlera (Aleš Kohout) a Goebbelse (Petr Jeništa) přesvědčí hereckými výkony, které zanechávají opravdu hluboký dojem, především díky výbornému líčení. Co masky nedokáží, dokáží sami herci, totiž zahrát naprosto bezmeznou oddanost německé říši, kterou narušuje slabost pro Baarovou. Goebbels je ochoten vzdát se kvůli ní všeho, včetně své rodiny a dětí, Hitler ji naopak přisoudí německé občanství, ačkoliv se Baarová nikdy Němkou nestala. Ostatní postavy, jako je sestra Lídy, její rodiče, rodiče Fröhlicha a další již jen dotváří celkový obraz. Celé dílo ale stojí na výše zmíněných protagonistech a jejich výkonech.
Kdo viděl film Lída Baarová, bude možná postrádat Goebbelsovy námluvy a trable Lídiny rodiny, které jsou v muzikálu vylíčeny pouze zběžně. Je ale jasné, že by celé dílo muselo být dvakrát delší, pokud by chtělo obsáhnout celý příběh. Jediné negativum, které bych na celém kusu viděla je vulgarita. Ačkoliv divadlo uvádí, že tento kus není vhodný pro děti, nepůsobí vulgární mluva, případně celá píseň, dobře ani na dospělé publikum. Co ale divadlu slouží ke cti je fakt, že se nebálo ukázat Lídu Baarovou ve světle, v jakém ji vidělo mnoho Čechů její doby.
Divadlo J.K.Tyla – Liduschka (Baarová). Režie: Roman Meluzín. Scéna: Daniel Dvořák. Kostýmy: Ivana Brádková. Hudba: Aleš Březina
FOTO: Archiv Divadla J.K.Tyla
