Divadlo Tramtarie připravilo pro diváky satirickou komedii Děkujeme, že zde kouříte! podle knihy Thank You for Smoking Christophera Buckleyho. Děj je vsazen do kapitalistické Ameriky, kde se odehrává boj proti cigaretám. Na jedné straně stojí arogantní lobbista David Butler, zastupující tabákovou korporaci, v inscenaci ztvárněný Vojtěchem Johaníkem, a s ním se potýká dobrosrdečný senátor Livingstone, jehož hraje Jan Ťoupalík. Expozice inscenace přináší jasný obraz charakterů všech postav, které se v průběhu představení výrazně mění. Příběh nastiňuje několik problémů americké společnosti, v nichž se může najít i český divák. Již první scéna, ve které je klíčovou postavou mladé patnáctileté děvče zničené rakovinou plic, ukazuje, že není důležité, kdo má pravdu, ale kdo má argumenty.
David Butler je sebevědomý člověk, který je zvyklý, že má situaci pevně v rukou a na lusknutí prstů se věci vyvíjejí podle jeho představ. Luskání prstů jeho postavě také umožňuje během dění vystoupit z role a komentovat stav věcí. Tvůrci originálním způsobem naznačili pomocí voiceoveru absenci postavy Butlerova syna, se kterým lobbista nekomunikoval přímo, protože si všímal spíše vlastního ega. Až na samém konci, kdy si Butler uvědomil, jak je pro něj syn významný, bylo naznačeno zlepšení jejich vztahu projekcí jejich společné fotografie, kdy diváci mohli konečně spatřit synovu podobu.
Jan Ťoupalík s nadsázkou zahrál typického politika, nechyběl mu široký americký úsměv ani hlasité a přitom nic neříkající projevy. Další stereotyp ukázala Tereza Toth Čápová, jež jako šéfová Butlera nešetřila vulgarismy, které Američané vyjadřují slovem počínajícím písmenem F. Tereza Čápová i Jana Posníková také několikrát jako moderátorky poukázaly na strojenost a škrobenost televizních přenosů. V jedné scéně navštívila Butlera jeho milenka Sofie s maskou Mickey Mouse na hlavě. Režii se touto úsměvnou scénou podařilo šikovně vyjádřit, že Sofie, kterou ztělesnila Barbora Šebestíková, hraje falešně na více stran. Byla jediná, kdo svou masku měl viditelně na tváři, ovšem ostatní pomyslnou masku nosili také. Ať už to byl čestný senátor, který nechal napadnout Butlera či podváděl svou ženu, nebo povznesená buddhistka Meredith, jež si libovala v luxusu. Butler tedy vedle ostatních nepůsobil tak amorálně, byl navíc jediný, kdo se pokrytecky nesnažil ukázat v lepším světle. Zato senátor, propagující před kamerami boj s kuřáky, si vzápětí zapaloval cigaretu.
Jednoduché scénografické řešení sestávalo z několika židlí, stolku či ručního fotbálku. Ozvláštněním byly projekce o poklesu zisku v prodeji cigaret či kuřácká scéna z filmu Mít a nemít. Herci měli především civilní oblečení, představitelka režisérky Meredith byla oděna do kimona. V inscenaci se také objevily rekvizity související s tématem, např. obrázky škodlivosti cigaret nebo nikotinové náplasti. Svižná reprodukovaná hudba podporovala dynamiku děje. Několikrát také herci zpívali, v úvodu zazněla country píseň Smoke! Smoke! Smoke!, do níž tvůrci zakomponovali další americké klišé v podobě kovbojských klobouků. Humor, obsažený v inscenaci, se týkal společenských problémů, jednodušší forma zábavy se objevila ke konci. Komika totiž stála na tom, že Jana Posníková představovala španělskou političku, jež měla hovořit o užitečnosti varovných obrázků na krabičkách cigaret. Určený jazyk ale očividně neovládala, tudíž jednotlivá slova komolila a proslov nedával smysl. Zdálo se, že divákům tento odlehčený humor nevadil a herci se při něm na jevišti také bavili.
Inscenace poukazuje na chyby společnosti, na její faleš a prodejnost. Na konci se ukáže, že postava, která zpočátku jako jediná vypadá negativně, zase tak falešně nepůsobí a naopak. Děj samotný sice v prvém řádu napadá velké korporace, především ale ukazuje na chyby jednotlivců, jelikož jsou to právě oni, kdo mohou za stávající situaci. V představení několikrát zaznělo, že věci samotné za problémy nemohou. Tvůrci nejspíše chtěli zábavnou formou své diváky poučit, že by se neměli na věci dívat jen z jednoho úhlu pohledu.
Divadlo Tramtarie – Děkujeme, že zde kouříte! Námět: Christopher Buckley. Režie: Vladislav Kracík. Pohybová spolupráce: Daniel Bodlák. Scéna a kostýmy: Hynek Petrželka. Hudba: Martin Peřina. Dramaturgie: Kateřina Menclerová.
Premiéra 9. 5. 2016. Recenze psána z reprízy 15. 1. 2017.
FOTO: archiv Divadla Tramtarie
