V brněnském Národním divadle se tento pátek uskutečnila nejvýznamnější zpětná vazba od domácího publika. Udílení cen DIVA se letos poprvé konalo za celé Národní divadlo Brno. V minulých letech byly ankety o ceny diváků vyhlašovány samostatně pro Mahenovu činohru, Janáčkovu operu a Balet NDB ve spolupráci s jednotlivými kluby (Klub přátel Mahenovy činohry, Klub přátel opery a baletu).
Balet
Před slavnostním vyhlášením proběhla autogramiáda, kterou při převzetí ceny za nejlepší mužský taneční výkon příjemně reflektoval Jan Fousek. Od diváků také získal nejvíce hlasů. Za ženy zvítězila v této kategorii Ivona Jeličová. Ta se nedostavila, neboť vystupovala v titulní roli Coppélie v Mahenově činohře. Oba tito tanečníci měli v minulé sezóně premiéru v Carmen + (ch. Cayetano Soto), která se stala nejlepší inscenací baletu. V rámci večera Jan Fousek s Eriko Wakizono zatančily v choreografii Uwe Scholzeho duet Adama a Evy z operně-baletní inscenace Stvoření. Jejich precizní výkon diváci odměnili bouřlivým potleskem.
Za celoživotní mistrovství v oboru balet byla uvedena do síně slávy Miroslava Figarová (nar. 14. 8. 1917). Navštěvovala školu Ivo Váni Psoty a Jelizavet Nikolské. Po zahraničních turné (Evropa, USA) byla angažována v Městském divadle na Královských Vinohradech a o rok později do pražského Národního divadla. Odtud přešla za I. V. Psotou zpět do Brna. „Později zde založila taneční oddělení konzervatoře, kde se až do roku 1976 paralelně se svou uměleckou činností věnovala pedagogické práci.“ Diváky okouzlovala ladností pohybu, dramatickým výrazem a profesionalitou. Primabalerínu, která se osobně zúčastnila předávání cen, publikum ocenilo ve stoje.
Mezi udílením cen sólistka Baletu NDB Jana Přibylová zatančila ve Fokinově choreografii Umírající labuť Camilla Saint-Saense. Od roku 2002 získávala téměř pravidelně ceny o nejlepší umělecký výkon.
Opera
Za nejlepší pěvecký výkon byli ocenění Roman Janál a Jana Wallingerová, které můžeme slyšet nejen v inscenaci Popelka. Příjemným oživením se vždy staly umělecké výstupy po předání ceny. Jana Walingerová zpívala silným hlasem árii z prvního dějství opery Carmen a na klavír ji doprovodil sám hudební šéf opery Caspar Richter. Za klavírem hrál i Daniele Strakové-Šedrlové zpívající árii z Figarovy svatby. Při jejím libozvučném zpěvu se v sále rozhostilo nábožné ticho. Adéla Priechodská hravě zazpívala árii z inscenace Netopýr (d. Caspar Zehnder, O. Olos), která se stala nejlepší operní inscenací NDB za rok 2010.
Do síně slávy byla uvedena Libuše Domanínská (nar. 4. 7. 1924). Již v dětském věku zpívala T. G. Masarykovi k narozeninám v Lánech. Studovala na brněnské konzervatoři, kterou ukončila v roce 1946. O rok dříve začala působit v brněnské opeře. „V Brně ztvárnila mladá sopranistka zhruba 40 rolí a odehrála na 800 představení. Vynikla v operách Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, zejména však v operách Janáčkových. V roce 1955 se stala sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1990. Mnohokrát zpívala na zahraničních pódiích (Moskva, Amsterdam, Helsinky, Barcelona, Buenos Aires,…).“
Činohra
Za nejlepší umělecký výkon v činohře NDB byli oceněni Václav Vašák (premiéry Korespondence V+W, Nemrtvý) a Zuzana Slavíková (premiéra Král Richard III.). Inscenací činohry NDB se stal Richard III, kterou režíroval umělecký šéf Činohry NDB Zdenek Plachý. Nejlepší inscenací Reduty se stala Korespondence V + W z pera Dory Viceníkové v režii Jana Mikuláška. V této inscenaci se představili brněnští oblíbení herci jako Jiří Vyorálek, Václav Vašák a Gabriela Mikulková. Za celoživotní dílo byl do Síně slávy uveden Ladislav Lakomý (nar. 14. listopadu 1931). Po studiu na Janáčkově akademii múzických umění hrál v Divadle bratří Mrštíků, poté přešel do Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno). Krátce působil jako šéf činohry ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Soustavně se věnoval pedagogické práci na JAMU a brněnské konzervatoři. Hrál v desítkách filmů povětšinou menší role zejména kvůli vyloučení z Komunistické strany. Uznávaný je také v dabingu, kde namluvil Jeana Maraise a Alana Delona. Svým intelektuálním přístupem k herectví se odlišoval od některých jeho kolegů.
Po každém udělení cen následovalo vylosování výherce z řad hlasujících diváků, kteří mohli získat zajímavé ceny (roční předplatné, Kniha Klubu přátel opery, dárková kolekce, poukázka do restaurace,…). Přesto, že se jednalo o udílení cen, byl večer komponovaný tak, aby se divák nenudil, ani o přestávce, kdy ve foyer hrál na klavír Roman Janák.
