Pomyslná druhá půle festivalu odstartovala inscenací PIERWSZA MŁODOŚĆ. Konverzační komedie překypující energií obou hereček (Grażyna Zielińska, Hanna Zientara) pojednává o tématu stáří jako o zlomu v životě, kdy se z nás stává spíše překážka pro mladší generaci a přesto stále nejsme mrtví, hlavně mentálně, a cítíme neskonalou potřebu žít. I přes jisté jazykové bariéry, kvůli kterým divákům jistě unikalo mnoho vtipných momentů, se hlavně díky temperamentnímu výstupu hereček však to nejdůležitější tzv. „dostalo přes rampu“ a představení tak bylo kladně hodnoceno na besedě, jež standardně následovala po skončení představení.
Poněkud magické datum 11.11. se neslo ve jménu úspěchu. Obě představení byla hodnocena velmi kladně , to druhé z nich si z Těšína odvezlo hned několik cen, to první alespoň zvláštní cenu poroty za hudbu k inscenaci od Maria Buzziho. Společného měly inscenace ale více, obě byly klasiky.
Dopoledním představením byla inscenace Slezského divadla Opava, Gazdina roba. Nesla se v duchu propojení moderního světa s moravským folklorem a jak už bylo zmíněno, byla zpestřena hudebními výstupy. Jedním z nejpozoruhodnějších prvků pro mne byl však fakt, že režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová použila nejen druhý, dnes běžně používaný, konec Preissové, ale i konec první a tím docílila jemně tklivého, pro mnohé však, bohužel, nepochopeného konce.
Večerní představení v podobě smíchu utřelo ranní splín. Méně uváděný text Williama Shakespeara Něco za něco přivezla z Ostravy Komorní scéna Aréna. Režisér Ivan Krejčí sundal Shakespeara z piedestalu a vytvořil tak nejen velmi vtipnou a nápaditou inscenaci, ale zpřístupnil nám pravděpodobně i podobu, jakou Shakespearovy texty byly uváděny v jeho době. I přes fakt, že představení bylo očesáno o balkonové scény a vůbec o značnou část scény samotné kvůli rozdílnosti prostorů divadla, bylo představení Něco za něco oceněno porotou hlavní cenou za nejlepší inscenaci festivalu, dále cenou za nejlepší herecký výkon (Pavla Dostálová) a cenou
ředitele Těšínského divadla pro mladého začínajícího herce (Štěpán Kozub).
Poslední den nás čekala česká klasika v podobě Werichovy pohádky Královna Koloběžka první. Rozkošná inscenace Divadla loutek Ostrava s kouzelnou výpravou Jaroslava Milfajta, který za ni získal zvláštní cenu poroty, si získala pozornost nejen diváků starších, ale hlavně těch nejmenších. Režisér Václav Klemens s přesností švýcarských hodinek věděl, na publikum jaké věkové skupiny cílí a se svým souborem předvedl krásnou práci s loutkami.
Celý festival uzavřela inscenace Těšínského divadla, František z Assisi. Závěrečný muzikál se stal poněkud diskutovanou záležitostí. Měl svá silná místa, těch slabších bylo ale zřetelně více.
Otevřenost k diskuzím, a to i těm méně pozitivním, je v Těšíně až nevídaná. Celému festivalu vládla neskutečně přátelská atmosféra, vstřícnost, ochota a pokora ke všem a všemu, co dělají.
Doufáme, že festival bude mít mnoho dalších úspěšných ročníků, a že se jich opět budeme moci účastnit.
Foto: webové stránky Festivalu DMS
