Dva kamarádi, co si říkají všechno. Žádné rozdíly. Jen společné sdílení myšlenek, pocitů, zážitků. Bez omezení. Děti, co na sebe a na své přátelství mohou přísahat. Ona a její best friend. On a jeho best friend. Forever, navždy. Ale s postupem času se všechno začíná komplikovat…
Režisérka Silvia Vollmannová spolupracuje s divadlem Na cucky ráda. A divadlo Na cucky rádo spolupracuje s režisérkou Silvií Vollmannovou. Na programu olomoucké scény se totiž setkáváme s její už třetí původní autorskou hrou. Vollmannová tvoří netradičně. Spolupráce s herci, kterým dává slovenská režisérka mnoho prostoru pro kreativitu a vyjádření vlastních nápadů, posouvá prvotní scénář na vyšší úroveň. Díky osobním reálným prožitkům autorky a herců nebo scének z doslechu, které dotváří scénář při zkouškách, působí hra naprosto uvěřitelně, „ze života“ a příjemným a osvěžujícím dojmem. Třeba jako kafe, dortík a cigárko s vaší(m) BF. Protože většinu v divadelním kuse s lehkostí představovaných radostí, problémů, trapasů a nesnází zažil se svým nejlepším kamarádem nebo kamarádkou asi každý.
Ale hlavní hrdinové titulu Můj BF (Petra Dosoudilová, Jan Machalka) mají to své přátelství přece jen o kousek radostnější, problémovější, plnější trapasů a nesnází. Jsou kluk a holka. A může vůbec mezi opačným pohlavím existovat skutečné přátelství, „kde není nikdo nic dlužen“? Na to inscenace neodpovídá a nechává vlastní interpretaci a ustanovení konečného závěru na divácích. Jako určitou nápovědu můžeme vnímat krátké video-vstupy, které tvoří předěly mezi jednotlivými scénami. V minireportážích odpovídají na olomouckých ulicích a náměstích náhodně vybraní lidé na stěžejní otázku – „Existuje přátelství mezi mužem a ženou?“. Názory se různí a jsou kontrastně a často velmi vtipně řazeny jeden za druhým, tak aby opět nechaly v rozhodnutí o existenci nebo neexistenci takového různo-genderového přátelství diváka na holičkách.
Jak se mění názory lidí v přehrávaném záznamu, mění se i věk aktérů. Co jim v dětství připadalo normální a běžné, je v pubertě „prostě divný“. Sami jeden druhého začínají vnímat nejen jako nejlepšího kamaráda, ale i jako holku/kluka. Do mysli se hlavním hrdinům vkrádají pochybnosti, jestli je jejich vztah ve společenských mezích, červíček žárlivosti a studu. V jednotlivých scénách, které postupují stejně jako plynutí času a zobrazují stárnutí postav, svlékají představitelé Petra Dosoudilová a Jan Machalka mikinu s mikymauzem, džíny s nízkým sedem i vytahané raperské tričko, aby dorostli do stěžejního okamžiku, který rozdělí jejich cesty. Loučení před odjezdem na vysokoškolské koleje. Každý do jiného města. Zatímco celý život spolu trávili každý den, teď je budou dělit desítky kilometrů.
Zatímco kostýmy i věk a názory postav se mění, scéna zůstává stejná. Barevná a iluzivní, plná nafukovacích lehátek, které fungují stejně jako například airbagy v autě. Mají dodat pocit bezpečí a případně zachránit pár životů. Aby mohli nejen hrdinové hry Můj BF vyrůst v bezpečném prostředí a s pocitem, že se jim nemůže nic stát. S rekvizitami na jevišti se pracuje nápaditě. Lehátka jsou v jednu chvíli školní lavicí ve třídě, za chvíli zase barem na diskotéce. Každá změna scény má svůj účel a smysl.
„Tak už jedeš?“ Jo. Sbalí si kufry v podobě žlutého a oranžového nafukovacího lehátka do vody a odchází na vlak. Ale v pátek se možná zase uvidí. Aby si mohli říct, co za ten týden zase prožili.. Závěr hry Můj BF Silvie Vollmannové je trochu smutný, trochu veselý, neuzavřený. Jako v životě.
Divadlo na cucky – Můj BF. Scénář a režie: Silvia Vollmannová. Výprava: Krista Ketmanová. Světelný design: Václav Hruška. Hudba: Jan Plíhal.
Premiéra 31. 10. 2015 v Divadle na cucky. Psáno z reprízy 27. 10 2016.
FOTO: FB stránka Divadla na cucky.
