Po úspěšné dvojpremiéře Ifigenie v Aulidě a autorské hry Milady Mašatové Stojí hruška jsme se setkaly s Markétou Zborníkovou u kávy, abychom si popovídaly o jejích plánech s inscenací vytvořenou podle textu její babičky. Premiéra se konala 21. června v divadelním sále K3 ke třicátému výročí původní premiéry.
Před premiérou inscenace Stojí hruška jsi divákům promítala dokument o své babičce, která tuto hru napsala. Mohla bys nám přiblížit její práci?
Milada Mašatová byla v 60. až 90. letech pedagožka dramatické výchovy. A právě už v šedesátých letech byla jedna z prvních, kteří se o dramatickou výchovu začali zajímat a začali pracovat s dětmi trochu jiným způsobem, než bylo doposud zvykem. Společně s dalšími osobnostmi z oblasti dramatické výchovy přivezli dramaťáky ze zahraničí a začali prosazovat jiné formy práce i na našich lidových školách umění. A moje babička byla jedna z prvních v Olomouci, která měla loutkářský obor, nebo literárně-dramatický loutkářský obor. Později učila i na vysoké škole loutkové divadlo a dramatickou výchovu.
Jak vznikla hra Stojí hruška z roku 1986, napsala ji tvoje babička celou sama?
Stojí hruška je pohádková legenda na lidové motivy, jak hru sama popsala. Inspirovala se japonskou pohádkou Strom na rozcestí, která má jako všechny japonské pohádky zvláštního mystického ducha. To je něco, co v českých pohádkách podle mě prostě není. Ona ji pro svoje účely přesunula na český venkov, ale myslím si, že tam zůstala ona mystičnost a něco zvláštního z japonské legendy. Například konec se liší od tradičních českých pohádek velmi. Třeba Lukáš Buchta vždycky říká, že je to tradiční česká pohádka, ale není to tak. Je to velmi netradiční česká pohádka. Plná poetičností, okouzlení, lásky k přírodě a sžití se se svým okolím, což dnešní době asi trochu chybí.
Když jsme se dostaly k těm tématům. Které je pro tebe v této inscenaci asi nejsilnější?
Vezmu to od začátku. Na DAMU máme za úkol ve druháku na magistru vytvořit samostatný tvůrčí projekt. Tak jsem si řekla, že když už píšu diplomku o své babičce, tak nebudu dělat něco jiného a zinscenuju její hru. Dokonce jsem měla k dispozici její záznam hry z roku 1986, na který jsem se záměrně předem nepodívala. Zkusila jsem udělat svou verzi a potom je spolu porovnat. Překvapením nakonec bylo, že jsme šly obě docela podobnou cestou. Pro mě osobně je tam silné téma mateřství, které třeba nepřichází a to je aktuální téma, které má přesah do dnešní doby. A téma té dívky, která je tam úplně sama a nikdo ji nemá rád, protože je jiná, je dnes také více než nasnadě. Společnost odlišné jedince odsuzuje dnes hrozně snadno.
A jak vznikala hudba?
DS Nabalkoně disponuje spoustou skvělých muzikantů. Máme geniálního zvukaře a muzikanta Karla Vaňka a kapelu Travis McMuffin (Terka Čechová, Erika Capová a Kája Hejlová) a Báru Capovou a muzikoložku Nikoletu Bartošovou. V momentě byli schopní písničky prodloužit, zkrátit, prostě cokoliv. Dvě písničky jsme, myslím, úplně přidali. Třeba ta konečná píseň Dřevo bylo, listí mělo – to je zhudebněná hádanka. Nebo Stojí hruška v oudolí je seskládaná z veršů ze všech možných známých i méně známých písniček o hrušce.
Po premiéře jsi diváky seznámila s plánem natočit z této inscenace filmový muzikál. Jak bude vypadat?
Inscenace je loutková, ale muzikál chceme udělat hraný. Chceme točit v exteriérech, možná ve skanzenu v Příkazech, a využít lidové prostředí, jak jen to půjde. Dát prostor krajině a přírodě. Už dlouho hledáme osamocenou hrušku – to je taky oříšek. Chceme udělat takovou poetickou, možná trochu lyrickou legendu. Postavit to na písních a melodiích. Hrušku hrají tři muzikantky, které tam chceme nechat, aby se staly jakousi entitou stromu a on žil v nich. Taky chceme akcentovat zmíněné téma dívky Voškerušky, která byla kdysi pod tímto stromem nalezena, a ostatní ji nechali vyrůst, jak se říká, jako dříví v lese, a která přirostla ke stromu tak silně, že je to už něco jako Erben a jeho balada Vrba. Samozřejmě naše Voškeruška neumře, protože v kolébce hrušeň žije dál. Chceme, aby zde zůstal silný motiv sžití, souznění, mateřství a cyklu života jako přírodního koloběhu. Jestli jsi viděla vizuál, tak ten je celý laděný do žlutava. V té barvě je právě obilí, zapadající slunce a vůbec celkový teplý dojem a vřelost, který bychom chtěli v divácích vyvolat.
A kdo nahradí loutky? Jací herci?
Herecký kolektiv postupně dáváme dohromady. Musíme dbát více na fyziognomickou stránku člověka. Erika třeba nemůže hrát dceru Nikolety. Někteří zkrátka musí trochu zestárnout a někteří omládnout. Musíme sehnat více děveček a pacholků, nejen aby byla vidět práce na statku, ale aby se mohly nazpívat početnější sbory. Sehnala jsem jednu slečnu, která je typově úžasná na Voškerušku, ale vůbec nevím, jak je na tom hlasově, takže nevím, jestli vzít ji nebo nechat hrát Eriku. Protože její hlas mě osobně dojímá. Její zpěv je tak jímavý, že vždycky brečím, jen co otevře pusu.
Kdy vlastně plánujete začít s natáčením?
Určitě 1. září. Chceme využít podzimní slunce, babí léto a žloutnoucí stromy. Během prázdnin chceme s holkama natočit soundtrack. Chtěla bych začít pracovat na kostýmech. To je uskutečňování mého snu, šít kostýmy do divadla nebo do filmu. Kdy bude premiéra, nemám ponětí. Víme, že je to ambiciózní projekt, ale když už jsme se do toho zakousli, chceme to dokončit. Lukáš už chtěl dlouho natočit muzikál, a když viděl naši inscenaci, řekl, že chce natáčet tohle. Byla to pro něj láska na první pohled.
Taky jsi po premiéře říkala něco o tom, že kdo chce, může na váš projekt přispět…
Rozjeli jsme projekt na webových stránkách Startovač.cz. Chceme tak oslovit veřejnost, aby nám pomohla uskutečňovat tyto nemalé cíle. Už jenom to, že herecký ansámbl bude o dost větší. Pronajmutí skanzenu, koní a techniky taky stojí peníze
. Těch třicet tisíc podle mě vyfičí okamžitě. Pro přispěvatele jsme přichystali různé ceny a dárky jako poděkování za jejich důvěru. Budou na výběr placky, plakáty, podepsané scénáře a nějaké fotografie. Dokonce možná prodáme Voškerušku. Samozřejmostí je VIP vstup na premiéru a občerstvení. Kdo bude chtít, tak se může připojit k následné oslavě se souborem Nabalkoně. Naše star Kamil Bublík přislíbil jednomu z našich mecenášů příjemný večer v jeho společnosti. V cenách je i voucher na focení s Míšou Petřek Linhartovou. Kapela Travis McMuffin nabízí koncert na podporu naší věci. Na sbírku je časový limit, a pokud nevybereme nastavenou částku, tak se darované peníze vrátí lidem zpátky. Takže se lidé nemusejí bát, že bychom peníze využili na něco jiného, než na co jsme je vybrali. Pomoc nám dokonce nabídla i Ivana Plíhalová a vůbec spousta lidí má radost, že hra mojí babičky bude zfilmována.
FOTO: Zuzana Novotná a Lukáš B. Citnar
