Láska napříč generací
Projekt Dáši Krištofovičové se zamýšlí nad otázkou, jaké formy chování spojují vzájemně lidi? Platí v lásce staré známe pořekadlo, že protiklady se přitahují nebo potřebujeme s tím druhým souznít?Autorská inscenace se pohybuje na pomezí divadelní a výtvarné performance, která probíhá přímo před diváky za hudebního doprovodu. Etogram je pojem označující v zoologii různé formy chování. Dáša Krištofovičová si ho představuje jako sněhovou vločku a touží najít její sestru, s kterou by měla podobné rysy. Inscenace mapuje osobní historii performerky. Příběh babičky a vnučky dokumentuje a porovnává různé přístupy při hledání lásky. Dialogy mezi nimi probíhají za pomoci živé projekce prostřednictvím dopisů a rozhlasové výpovědi její babičky. Generační propast je na první pohled znatelná. Dnes stačí napsat zprávu na některé ze sociálních sítí a můžete s tím druhým navázat kontakt, zatímco jeden z babiččiných nápadníku musel ujít 10 km, aby jí mohl vidět a pozdravit. S manželem se před svatbou viděla pouze dvakrát a okamžitě poznala, že je ten pravý. Oproti tomu jsou do kontrastu postaveny situace, v nichž Dáša Krištofovičová hledá člověka, s nímž si bude rozumět. Namísto toho neustále slyší samé prázdné fráze typu: “už dlouho Tě sleduju” nebo “slovenština je taková česká francoužština” . Po dlouhé době jsem měla možnost shlédnout představení, které upřímně, lidsky, s nadsázkou, nadhledem a humorem vypovídá o věcech, s kterými se potýkáme všichni bez ohledu na národnost, postavení nebo věk.
Veronika Bezvodová
Příliš velké sousto…
Hradecký soubor Q10 se rozhodl inscenovat komedii Williama Shakespeara Večer tříkrálový aneb Cokoliv chcete. Dramatický text byl podroben výrazným dramaturgickým úpravám a škrtům. Nejvíce tím utrpěla postava šaška Feste, který v Shakespearově textu nastavuje zrcadlo soudobé společnosti. Nakonec zůstal pouze nepříliš vydařený pokus o zasazení této látky do doby 30. let. Nicméně toto období není nijak výrazně akcentované. Nepočítaje fašistického stoupence, který se stylizuje do role Hitlera. Ať záměrně či nikoliv, tvůrci zakomponovali do představení prvky z tradiční Commedie dell’arte či němé filmové grotesky, ale výsledný scénický tvar nedrží pohromadě, naopak rozmělňuje příběh do hloupých improvizačních skečů, akrobatických čísel či prvoplánových vtipů jarmarečního divadla. , Na druhé straně stojí precizně vystavěná psychologie Shakespearových postav. V tomto případě opravdu nelze mluvit o tom, že by renesanční divadlo dostávalo nový rozměr.
Lukáš Buchta, Veronika Bezvodová
Originální a zábavné bio divadlo
Herecká trojice vystupující pod názvem Juanitas Bananas dala dohromady velmi vtipné představení, ve kterém hraje hlavní prim zelenina, a pojmenovala ho jak jinak než, Chuťovky. Ve své podstatě jde o loutkové divadlo, jehož základem je právě ona zelenina jako mrkev, okurka či cibule. Loutka je tak zároveň propojena s fyzickým výkonem herce a jeho hlasem (důraz je především kladem na hlasitost a intonaci), kdy se jednotlivé postavy dorozumívají zvláštním a neidentifikovatelným jazykem, který působí vtipně a nabízí možnosti pro zapracování přesmyček a metafor. V jazykové složce tato inscenace v mnohém připomínala večerníček, Jak to chodí u hrochů z roku 2000. Ovšem v porovnání s formou večerníčku, jsou na rozdíl Chuťovky dobře vystavěné i pro dospělé publikum, které může právě ocenit práci s netradičním materiálem, propracovanou hereckou souhrou při ovládání loutek nebo humorné pěvecké výstupy. Co ubírá vadu na kráse, je poněkud protáhlá stopáž, která by mohla být i o deset minut kratší, poněvadž zvolená forma je postavena na velmi dobrém nápadu, který se ovšem po chvíli stává repetetivním a trochu nudí, což dokazovalo i netrpělivé poposedávání menších diváků. Nicméně Chuťovky byla velmi překvapující inscenace, která jen dokazuje, že na divadle je stále co objevovat a že práce s běžnými materiály a jejich následné začlenění do divadelního prostoru může nabrat na jejích dalším existenčním významu.
Lukáš Buchta
Foto: Open air
