Zpět na výpis článků

Co omlouvá vraždu? Podle Dostojevského a maďarského souboru Forte Company jedině bída

Město Petrohrad v 19. století. Metropole ruského impéria. Místo, které uchvacuje nádherou paláců, katedrál a širokých bulvárů a zároveň děsí stokami a nepohostinností, kde se umírá. Místo, kde lidé už tehdy mohli cokoliv získat, ale také o všechno přijít. Mikrosvět, kde se potkávají v jediném okamžiku vznešení páni, elegantní dámy velkého světa, opilci, ničemové a prostitutky. Do takového prostředí zavádí čtenáře dnes už klasický román Zločin a trest realisty Fjodora Michajloviče Dostojevského i stejnojmenné představení maďarské Forte Company.

Režisér a choreograf Csaba Horváth tohoto divadelního kusu uchopil Dostojevského dílo zcela po svém. Už v románu nebohatou dějovou linku s kriminální zápletkou oprostil od všeho, co nebylo naprosto nutné k pochopení základního děje. Prostřednictvím nejrůznějších inovativních výrazových prostředků, jako dramatických replik, tance, akrobacie, pěveckých vstupů a nápadité práci s rekvizitami, představil Horváth ve svém pojetí Zločinu a trestu zvláště psychologický rozpad osobnosti chudého studenta Rodiona Romanoviče Raskolnikova poté, co spáchal dvojnásobnou vraždu starých nemohoucích žen, i jeho následné pokání a obrácení k Bohu a dobru díky lásce prostitutky Soni, a krátkozrakou morálku panující tehdy v ruské říši.

Moderní zpracování klasiky je však nejen největším kladem tohoto představení, ale zároveň největším mínusem. Nápadité Horváthovy choreografie dávají vyniknout pohybovému umění členů souboru Forte Company, které je skutečně veliké. Salta z místa, lidské pyramidy a další až cirkusové akrobatické prvky jsou na hraně lidských možností a diváka nutí sledovat herce s nekončícím zaujetím. Také vhodně zakomponovaná pěvecká čísla i hudební doprovod tvořený pouhým šoupáním nohou samotných herců, luskáním, pískáním nebo tleskáním, podněcují prožitek samoty Raskolnikova a bezvýchodnosti situace, v níž se ocitá nejen chudý student, jen marně si filozoficky omlouvající nutnost vraždy lichvářky Aleny Ivanovny a její sestry, ale i další postavy dramatu. Na nich je zvlášť zřetelná ona (pseudo)spravedlivá morálka. Raskolnikova sestra si kvůli skandálu, který způsobil milostný poměr s jejím zadaným zaměstnavatelem, jehož kouzlu podlehla pod slibem toho, že si ji tento muž vezme, je nucena se kvůli nedostatku peněz zasnoubit s člověkem, kterého nejen nemiluje, ale je jí odporný. Manželka alkoholika Semjona Zacharyče Marmeladova, jenž všechny peníze stíhá propít dřív, než je přinese domů rodině, trpí po celý život nejen hrubostmi od manžela. K její existenční záhubě a úplnému zešílení dochází ve chvíli, kdy Marmeladov umírá pod koly vozu, přestože by se mohlo zdát, že smrt tyrana a rozhazovačného muže bude pro ni spíše vysvobozením. Největší obětí je však Marmeladova dcera Soňa, která se živí jako prostitutka, tudíž se potýká s odporem a nevolí okolí dnes a denně. Lidé, kteří nad dívkou kroutí hlavou, však netuší, že ta nejstarší řemeslo vykonává proto, aby uživila nejen sebe, ale i rodinu svého nezvedeného otce.

Jak je evidentní, původní text Dostojevského má co nabídnout, stejně jako Horváthova dramatizace. Bohužel se v ní ale až bolestně ukazuje, že mistrovské taneční nadání i bezchybný sborový i sólový zpěv se musí někde odrazit. Spousta členů souboru Forte Company jsou spíše tanečníci než herci a tak je jejich projev slabý. Divák si odnáší spíše pocit, že byl na prvotřídním tanečním čísle než na vrcholném psychologickém dramatu. Bohužel, ani krásu těl v pohybu si divák na předvedení Zločinu a trestu uvedeném 31. května 2016 v rámci festivalu Divadelní svět v Brno v Divadle Husa na provázku nemohl nerušeně vychutnat. Titulky k dramatickým promluvám v maďarštině byly promítané vysoko nad hlavami tanečníků a navíc běžely v tak rychlém sledu, že je málokdo stíhal přečíst. Možná i to mělo za důvod, že v přestávce půlka obecenstva odešla.

 

Forte Company Zločin a trest. Režie: Csaba Horváth. Dramaturgie: Judit Garai. Scéna: Nelli Pallós. Kostýmy: Mari Benedek. Hudba: Csaba Ökrös.

Psáno z reprízy 31. května 2016 v rámci festivalu Divadelní svět v Brno v Divadle Husa na provázku.

 

FOTO: Facebook Divadelní svět Brno