Komorní drama Reko Lundána pracuje s tématikou tzv. rozšířené sebevraždy, která je v 21. století ve Finsku poměrně častým jevem. Autor pokládá v textu řadu tíživých otázek. Do jaké míry náš život ovlivní prostředí, ve kterém jsme vyrůstali? Dokážeme se vzepřít stereotypním vzorcům chování a vymanit se tlaku společnosti? Co si počnout, když nenacházíme smysl svého bytí? Co je důležitější – naše postavení nebo spokojenost rodiny?
Samotný název hry odkazuje k Čechovovi a dnes již ustálenému pojmu zbytečného člověka. V úvodu se z úst Kariho dozvídáme o jeho vyhazovu z práce. Následkem jeho propuštění se roztočí kolotoč událostí. Kari nevnímá ztrátu zaměstnání jako fatální z hlediska sociální situace, ale nedokáže se smířit se skutečností, že by ho jeho žena Tuula nahradila na postu hlavy rodiny. Raději se rozvede a bude pobírat sociální dávky, než aby to přijmul jako fakt a zachoval soudržnost rodiny. Tuula se mu snaží být oporou a hledá východisko z nepříznivé situace, ale Kari se cítí bezmocný. Má pocit, že nezklamal pouze jako muž, ale především jako živitel rodiny. Manželka dokáže zajistit chod celé domácnosti a Kari to vnímá jako vlastní prohru. Jeho zkratkovitá jednání ve chvílích afektu mají nedozírné následky. V záchvatech zuřivosti si svou úlohu alfa samce vynucuje fyzickým násilím na Tuule. Pouze a jedině v tomto okamžiku se cítí být pánem situace.
Ani on, ani Tuula nejsou schopni spolu mluvit upřímně. Jednou, když Kari Tuulu zmlátí a ona se po práci vrací domů, rozehrají situaci ad absurdum, z které vyplývá, že Tuula uklouzla na schodech a Kari ji nabádá, aby příště byla opatrnější. Obelhávají jeden druhého, lžou sami sobě a svým lžím snad i věří. Při dalším fyzickém ataku Kari Tuulu zmlátí do bezvědomí. Domnívá se, že je mrtvá a tak odveze syna k Petrimu a sám se rozhodne spáchat sebevraždu. Nakonec skončí ochrnutý. V závěrečném monologu Tuuly, která přijde navštívit Kariho, mu vyčítá, že myslel pouze na sebe. Z úst její postavy zazní věta: „Ty nejsi jedinečný. Ale tvoje dítě je! Simo je jedinečný.“ Tím je poukázáno na Kariho nezodpovědnost, egoismus a neschopnost přijmout a nést následky svých činů. Jeho konzervativní smýšlení a touha po udržitelnosti postavení nejen v rodině, ale i společnosti zapříčinila jeho zkázu.
Do děje kromě tohoto manželského páru vstupují Kariho kamarád Petri a Tuulina mladší kolegyně Sonja. Opatrně se sbližují a rodí se mezi nimi vztah. Nicméně Petri je ženatý, ale jeho žena pracuje jako letuška a je neustále na cestách. Nepřiznaná nespokojenost s vlastním životem, pocit marnosti a vlastní bezvýznamnosti mu na sebevědomí příliš nepřidávají. Setkání se Sonjou pro něj představuje příležitost navrátit se ke svým mladickým ideálům a zároveň vztah s mladší ženou posiluje jeho ego. Sonja vyrůstala v problematické rodině a nechce zničit Petrriho manželství. Ze čtveřice aktérů, i přes svůj nízký věk, působí právě ona nejvyrovnanějším dojmem. Ve vztazích chce být otevřená a upřímná, proto se rozhodne říct Petriho manželce o jejich vztahu. Ta nakonec přiznává, že již dva roky udržuje vztah s někým jiným. Petri, ačkoliv tvrdil, že o nevěře manželky nikdy nepřemýšlel je touto zprávou zasažen. Narozdíl od Kariho, ale nemá potřebu vystavovat svoje emoce a utrpení všem na odiv. Nechává si je sám pro sebe, ale i přesto vyplouvají na povrch.
Scénické čtení probíhalo v budově bývalého ředitelství báňské a hutní společnosti. Režisérka Lucie Orbók využívá jedinou místnost, kterou náznakově člení do několika plánů pouze za použití nezbytných rekvizit. Dominantním prostředím se stává kuchyně manželského páru, která je vybavena pouze stolem a židlemi, kde se odehrává převážná část děje. Místo Tuulina výkonu práce je naznačeno několika basami piv a sklep, ve kterém se scházejí Sonja a Petri je opatřeno pouze lavicí. Lucie Orbók napomáhá mrazivé atmosféře finského dramatu intimním svícením a hudebními podkresy. Nutno podotknout, že hra ani více nepotřebuje. Vše stojí na samotném textu a výkonech herců.
Text diváka zasáhne svou bezprostřední přímočarostí. Autenticky poodkrývá roušku domácího násilí. Kritizuje vládní systém, který rodinám s dětmi nenabízí téměř žádné záruky a jistoty. Detailně se zaobírá vnitřním světem každé z postav a jejich přístupu k životu i partnerství. Nastoluje téma rovnocenného partnerství, které by v 21. století mělo být samozřejmostí, ale realita je zcela odlišná. Silná výpověď současného rodinného i partnerského soužití vás jednoduše zasáhne!
Divadlo Feste – Zbyteční lidé. Autor: Reko Lundán. Překlad: Otto Kauppinen. Režie: Lucie Orbók
Česká premiéra 30. května 2016 v 19 hodin v budově Ředitelství Báňské a hutní společnosti, Sukova 4, Brno. Psáno z premiéry.
FOTO: Kristýna Břečková
