Ve čtvrtek ráno se studenti JAMU a jejich kolegové ze zahraničí postupně začínají scházet v „chill out-room“. Mnozí popíjí kávu a snídají koláčky, které jsou přichystané na stole. Pro začátek se pouští dvě krátká videa, která dokumentují předchozí dva dny festivalu. Poté následuje debata s herci i autory o představeních předcházejícího dne. Atmosféra je příjemná a uvolněná. Na čtvrtečním programu festivalu Setkání/Encounter se ze zahraničních hostů objeví soubory z Francie, Ruska, Bulharska a Taiwanu.
Prvním představením čtvrtka je Uštknutí, které mělo festivalovou premiéru už předchozí den. Jeho autorkou, režisérkou i herečkou je Manon Chircen z Paříže, která nám o své hře povídala už na ranní diskuzi. Uštknutí je líčením sedmi žen o malých i větších násilných činech, které jsou páchány na ženách. „Uštknutí řekne o současnosti, o faktu, že mnoho žen žije v mlčenlivosti, o tom, co každý den slýcháváme v metru a na ulici. A to je to, co chci sdělit. Malé každodenní projevy násilí, které nás obtěžují a dusí. Jsou stálé, tiché a my si na ně zvykneme,“ prozrazuje o hře autorka.
Během odpoledne se odehrála i dvě monodramata z tvorby JAMU – Na scénu a Můj pokojíček aneb ty si myslíš, že nevíš, kdo já jsem. V množství představení se nedá stíhat vše, a tak se vydávám pouze na Na scénu – drama o tom, jakým způsobem každý člověk hraje roli svého života. Do komorního sálu ve sklepě divadelní fakulty, vedle něhož je k mému překvapení umístěna fakultní putyka, se vejde jen hrstka lidí. Mladý muž sedí před klavírem a snaží se hrát. Rozhlas neustále vyzývá k nástupu na scénu Eduarda Vanka. Nakonec přichází. Eduard publiku vypráví ale i „tančí a zpívá“ události ze svého života. Při dojemném výkladu o autonehodě své matky, u kterého si z tváře stírá slzy, se ale zastaví. Vystupuje ze své role a stává se z něj zase jen herec Dominik Teleky, který publiku líčí historky o tom, jak se dostal na JAMU nebo o rozchodu se svou přítelkyní. Postupně se ale zase stává Eduardem, přičemž divák už nemůže s jistotou rozeznat, co je hereckou rolí a co pouhým líčením života herce. Perličkou bylo pro diváky i to, že Dominik po půlhodině dokonalé češtiny prozradí, že je Slovák. 
Naprosto z jiného soudku je večerní představení hry Ostrov, se kterým přijeli mladí herci z Taiwanu. Zpočátku jsem se bála, že budu celou dobu jen číst titulky a hru si pramálo užiju. Po příchodu do sálu nám ale uvaděčka rozdala jeden papír, který obsahoval téměř celý scénář. Někteří herci dokonce mluvili anglicky. Taiwanci nám prostřednictvím prvků neverbální komunikace a hudby „vypravovali“ o tom, jak lidé vnímají okolní svět za hranicemi jejich ostrovu. Tato symbolická, filozofická, pro řadu Evropanů neobvyklá inscenace, na konci sklidila dlouhý potlesk.
Na večerním programu je ve čtvrtek večer párty v Kabinetu Múz.
FOTO: Michal Kremina, Petr Chodura
