Melancholická komedie o běžných příhodách ze života, o pomíjivosti vztahů, o ženách které milovali, o tom, co je psáno tam nahoře, ale také o tom, zda jsou Jakub i jeho pán napsáni dobře či nikoliv. Hra o přátelství a o nejistém světě, kde víme jen to, že jdeme vpřed, protože – jak říká Jakub ‒ „vpřed… to je kamkoliv“. Divadlo Šumperk po více než šedesáti letech od první zdejší premiéry hry uvedlo text Milana Kundery Jakub a jeho pán v režii Mikoláše Tyce, který zde v minulosti pohostinsky režíroval například komedii Kdo je tady ředitel?.
Michael Sodomka, dramaturg Divadla Šumperk, k důvodům zařazení inscenace na repertoár divadla řekl: „Začínáme [sezónu] premiérou Jakuba a jeho pána, jednoho ze tří dramatických textů vydaných Milanem Kunderou. Je to rok, co Milan Kundera zemřel, jsme rádi, že nám bylo povoleno paní Věrou Kunderovou tuto hru uvést…“. Převedení díla Milana Kundery na jeviště přináší otázku: Jakým způsobem se tvůrci popasovali s jeho osobitým stylem a pokyny k inscenování. Zvolili cestu věrné adaptace, nebo se pokusili o originální zpracování, které by oživilo původní narážky, ironii a intelektuální humor, jenž je pro Kunderovu tvorbu typický?
Kunderovo drama s podtitulem Pocta Denisu Diderotovi (komedie je adaptací Diderotova románu Jakub
Fatalista), které dokončil v roce 1971, je podle autora samotného, jenž prožil více než polovinu života ve Francii, jeho „nejvíce českým textem“. Kunderovi bylo již na počátku normalizace právě kvůli emigraci zakázáno publikovat v Československu pod svým jménem, a tak jeho text uvedl poprvé roku 1975 v Ústí nad Labem pod svým jménem coby autora scénáře dlouholetý přítel Kundery režisér Evald Schorm. Kundera měl podle vlastních slov tuto svoji hru velmi rád, a tak na rozdíl od svých dalších textů nebránil jejím divadelním adaptacím v tuzemsku ani zahraničí ‒ avšak vždy ji doprovodil značnými omezeními a přesnými pokyny k inscenování.
Scénografie Kateřiny Höferové v šumperské inscenaci z toho vychází a dodržuje Kunderův záměr, zároveň je nápaditá, barevně sjednocená a práce s prostorem podporuje dynamiku hry. Přes celou zadní stěnu jeviště se táhne malovaný rokokový obraz s mytologickými a přírodními motivy, podporující stylizaci kusu do 18. století, tedy do období Diderotovy tvorby, do které je komedie Jakub a jeho pán zasazena. Kostýmy taktéž odpovídají 18. století: Jakub je oblečený ve venkovském stylu, má hnědou košili, zelenou vestu a opasek. Jeho pán, jak odpovídá jeho společenské roli, má oblečení zdobnější ‒ bílá košile s řasenými rukávy je doplněna modrou sametovou vestou, jež svým materiálem odkazuje k sociálnímu postavení svého nositele. Výrazně působí kostým rytíře Saint-Ouena s kloboukem a pérem, který jako by – i díky ikonické haleně s křížem na hrudi a koženými škorněmi ‒ odkazoval na známý Dumasův mušketýrský román, či na jeho filmová a divadelní zpracování. Ženské postavy mají zdobné živůtky, dlouhé, široké sukně v tlumených barvách, spodničky, bílé krajkové čepice a jednoduché doplňky jako řetízek z červených korálků nebo růženec.
Dominantou jeviště je vyvýšená dřevěná konstrukce s podiem, jejíž dřevěná podpora, trámy a schody evokují venkovské prostředí a přímo vybízí k pohybu a interakci herců. Na konstrukci jsou zavěšené košíky, česnekové věnce i zelenina a v horní části jsou vyskládané balíky sena. Vyvýšené pódium slouží jako prostor pro divadlo na divadle a dobře funguje v kombinaci s polyfonním vyprávěním, kdy jsou vzpomínky jednotlivých postav inscenovány simultánně s rámcovým příběhem či jinou vzpomínkou, zobrazovanou na hlavním jevišti. V jeden moment tak herci-postavy například interagují s fotkou Denise Diderota v rámečku a vědomy si své fikčnosti, polemizují s bohem, romanopiscem Diderotem i Kunderou-přepisovačem. Využití fotky v rámečku má komediální efekt a zároveň variuje ústřední existenciální motiv díla kladoucí důraz na individuální odpovědnost za vlastní život, otázku identity a to, do jaké míry jsme definováni rolemi, které v životě hrajeme. Ze zvukového hlediska šumperské divadlo taktéž naplnilo Kunderův pokyn inscenovat hru bez jakéhokoli ne zcela nezbytného akustického doprovodu. Větrostroj stojící po celou dobu v pravé části jeviště je jediným výrazným zvukovým prvkem, který jevištní dění částečně rytmizuje (například když na samotném konci hry zazní z úst Pána fráze “Prdel je kulatá, jak luna v úplňku!” větrostroj se roztočí a v rytmu řeči Pána, podtrhne a zvýrazní jeho slova) a slouží také jako explicitní vizualizace narážek na vanoucí vítr, které v textu opakovaně zaznívají. Zvuk tak jako by zde ve své podstatě naplňoval požadavek skandinávského filmařského hnutí Dogma 95, kde autoři využívali pouze zvuky, které byly autentické, a nesměly být nahrávány odděleně.
Šumperské divadlo se snažilo věrně přiblížit předloze nejen respektováním Kunderových požadavků ohledně inscenování jeho hry, ale také překvapivou absencí víceméně jakéhokoli jejího jevištního výkladu. Inscenace se tak snad až příliš drží dramatického textu, nevyužívá možností divadelní metafory (až na zmíněnou fotografii Diderota v rámečku) a významotvorné práce s výpravou či jevištní akcí, a zůstává tak spíše na povrchu, nenabízí hlubší interpretační vrstvy. A tak i s ohledem na jazykovou bohatost a nadčasovost Kunderovy tvorby se nelze zbavit dojmu, že inscenace nevyužila plně potenciál k originálnímu a současnému divadelnímu čtení. Divák dostává spíše textocentrickou interpretaci díla bez výraznějšího režijního gesta.
V inscenaci můžeme vidět téměř celý soubor šumperského divadla i s jeho několika novými posilami. V roli Jakuba, jedné ze dvou hlavních rolí, se představil dnes již stálý herec šumperského souboru Alexandr Stankuš, jeho Pána hraje taktéž zaběhlý člen hereckého souboru Jan Hönig. Vůbec poprvé se zde pak diváci setkají s Filipem Černým v roli mladého Otrapy a Barborou Niedobovou v roli hostinské, ti jsou stálými členy hereckého souboru od sezony 2024/2025. Jan Hönig i Alexandr Stankuš podávají v hlavních rolích přesvědčivé výkony, které vynikají především autentickým zpracováním dramatických postav, jak je autor hry načrtl. Hönig v roli Pána působí zkušeně a rozvážně. Stankušův Jakub naopak vyzařuje impulzivitou a energií, což je patrné z jeho živé gestikulace a proměnlivého tónu hlasu. Je mimořádně příjemné sledovat jejich souhru. Výrazná je i Barbora Niedobová v roli hostinské, která svým hlasovým projevem coby charismatická a názor mající hostinská obohacuje dynamiku celého představení. Ondřej Král v rolích Janka a Saint-Ouena předvádí výrazně stylizovaný výkon, kterým se snaží zdůraznit excentrickou povahu obou postav. Prostřednictvím výrazné mimiky a specifického tónu hlasu vytváří charaktery, které však v kontextu jinak důsledně realisticky pojatého představení působí mírně disharmonicky. Ladislava Jančíková v roli dcery vytváří prostřednictvím zveličených gest a grimas rovněž výrazně excentrickou postavu, která působí komicky a zároveň zdůrazňuje absurditu mezilidských vztahů. Herecké projevy obou tak působí kontrastně k realističtějšímu přístupu ostatních postav a vytváří na jevišti zajímavou interakční dynamiku. Stylizované herectví Ladislavy Jančíkové a Ondřeje Krále v neposlední řadě dodává postavám komický ráz a publikum je při jejich výstupech odměňuje zaslouženým smíchem.
Situační i intelektuální humor byl v inscenaci podán tak, jak to Kundera pravděpodobně zamýšlel. Převedení dramatického jednání na jeviště však postrádalo kreativní práci s jevištní metaforou, využívání symbolů a znaků, stejně jako schopnost vyjádřit hlubší významy prostřednictvím dramatické akce. Snaha o respektování Kunderových instrukcí je jistě chvályhodná, avšak současně zde chybí hlubší interpretace, která by reflektovala podstatu dramatického jednání, které tvoří jádro hry. Kunderova díla, plná narážek, symboliky a ironických podtónů, obecně nabízejí široký prostor pro tvůrčí zpracování, který zde zůstal z větší části nevyužit. Otázkou však zůstává, zda je větší invence něco, co šumperský divák od takového díla očekává – nebo zda by spíše ocenil právě klasické, „kunderovsky přesné“ zpracování.
Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- DIVADLO ŠUMPERK – Jakub a jeho pán
- Autor: Milan Kundera
- Režie: Mikoláš Tyc
- Výprava: Kateřina Höferová
- Dramaturgie: Michael Sodomka
- Hrají: Alexandr Stankuš, Jan Hönig, Barbora Niedobová, Ondřej Král, René Šmotek, Ladislava Jančíková, Olga Kaštická, Filip Černý, Josef König
Premiéra 4. října 2024, psáno z reprízy 14. listopadu 2024 v Divadle Šumperk.
FOTO: Divadlo Šumperk
