Rebecca. Zpívá se o ní, mluví se o ní, šeptá se o ní. Ale na jevišti ji nikdo neuvidí. Pokud se pro čtenáře toto tvrzení jeví jako nevyžádaný spoiler, věřte, že tomu tak není. Protože Rebecca může být pro někoho Anna a pro někoho Martin. Rebecca je ta bývalá (nebo bývalý), kterou má v životě skoro každý a která může u vaší druhé polovičky vyvolat hořkou pachuť v ústech a dotěrné pochybnosti. A o tom to celé vlastně je. Je tam romantika? Ano. Je to muzikál? Ano. Ale v muzikálu Rebecca se kromě toho všeho objevují také detektivní prvky, a z dnešní perspektivy může připomínat dokonce psychologický thriller.
Psychologický thriller a muzikál by se na první pohled mohly zdát jako dva neslučitelné žánry, avšak autoři muzikálu Michael Kunze a Sylvester Levay je dokázali propojit v pozoruhodně symbiotickém vztahu. Příběh, který v roce 1938 představila světu Daphne du Maurier v románu Mrtvá a živá, se z hlediska problémů v partnerských vztazích zdá být nadčasový, přičemž filmová adaptace Alfreda Hitchcocka v roce 1940 ještě více přispěla k jeho zpopularizování. Muzikál Rebecca, který byl od své světové vídeňské premiéry v roce 2006 uveden i v mnoha dalších městech po celém světě, se v Národním divadle moravskoslezském na prknech Divadla Jiřího Myrona hraje již šestým rokem a stálé sklízí pozitivní ohlasy.
Příběh bezejmenné hlavní hrdinky, která se provdá za zámožného vdovce Maxima de Wintera z Manderley, začíná skoro jako pohádka, avšak netrvá dlouho a divák je s pomocí dramatické hudby a působivých projekcí v mžiku přenesen z prostředí prosluněného Monte Carla do poněkud pochmurnější deštivé Anglie, kde se celý příběh začíná vyostřovat a na povrch se derou tíživá lidská tajemství. Kromě vynikajícího hudebního nastudovaní jsou to právě projekce, světelný design, scéna a kostýmy, které dokáží diváka rychle vtáhnout do děje a dobře vystihují jednotlivé lokality, kde se příběh odehrává. Neméně působivé je také využití jevištní točny s obrovských schodištěm ve scénách z manderleyského sídla, která při otáčení přidává poměrně malému jevištnímu prostoru až nekonečný rozměr, na kterém se velmi efektivně dokázali pohybovat hlavní postavy i poměrně početná company v působivých a složitě komponovaných choreografiích.
Herci působili ve svých rolích sebejistě a podávali skvělé pěvecké výkony, na kterých toto představení společně s hudbou bezesporu stojí, jelikož dialogické jednání je v poměru k ostatním složkám zastoupeno jen asi z jedné třetiny. Texty písní v českém překladu jsou nicméně samy o sobě dostatečně explicitní a nenásilně posouvají a vystihují děj celého příběhu. Bylo by pošetilé snažit se srovnávat ostravskou produkci s rozměrově i rozpočtově daleko větší verzí vídeňského Raimund Theater, kde Rebecca poprvé „ožila“ na divadelních prknech v září 2006. Přesto inscenační kolektiv NDM velmi vynalézavě přenesl do ostravské produkce všechny důležité elementy muzikálu od kvalitního hudebního nastudování a pěveckých výkonů až po historizující a opulentní atmosféru jednotlivých scén. Ostravská inscenace obecně tolik nespoléhá na velkolepé kulisy jako ta první vídeňská, ale funkčně využívá jevištního prostoru Divadla Jiřího Myrona a veškerého jeho technického zázemí (světla, tahy a projekce), aby divákovi poskytla komplexní a v nejlepším slova smyslu spektakulární muzikálový zážitek.
V hlavních rolích podali nejvýraznější výkony především Martina Vlčková a Lukáš Vlček coby bezejmenná hlavní hrdinka a Maxim de Winter a Michaela Horká jakožto chladná a odměřená paní Danversová. Může být autentičtější lásky na jevišti, než když ji hraje opravdový manželský pár? Michaela Horká s touto neskrývanou emocí manželů Vlčkových navíc velmi dobře kontrastovala ve svém spíše minimalistickém hereckém projevu. Za zmínku také stojí výkon Romana Haroka v roli vtíravého a oportunistického bratrance zesnulé Rebeccy Jacka Favella, který se svým hereckým projevem dokázal divákovi coby záporná postava velmi rychle znelíbit.
Nedá se sice říci, že se 84. repríza této inscenace obešla bez chyb a byla do puntíku dokonalá. Při závěrečném dějovém vyvrcholení nastal u pyrotechnických efektů technický problém, hercům občas kvůli špatně namířenému bodovému reflektoru bylo spíše stíněno než svíceno do obličeje, avšak tyto drobné nedostatky byly brzy zapomenuty díky silným hereckých a pěveckých výkonům, důmyslnosti scény i celkovému zážitku a dojmu z představení. Tento sdílený postoj ohledně kvality a popularity právě zhlédnuté inscenace se na závěr potvrdil při zhruba pětiminutovém potlesku ve stoje od zcela zaplněného hlediště. Ostravská Rebecca tedy „žije“ dál a i když ji divák v průběhu představení ani jednou na scéně nespatří, její duch se mu do mysli jistě na nějaký čas zapíše.
- NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ – Divadlo Jiřího Myrona – Rebecca
- Libreto a texty písní: Michael Kunze
- Hudba a orchestrace: Sylvester Levay
- Český text: Michael Prostějovský
- Režie: Gabriela Petráková
- Hudební nastudování, dirigent: Marek Prášil
- Hudební supervize: Koen Schoots
- Choreografie: Ladislav Cmorej
- Scéna: Ondřej Zicha
- Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
- Dramaturgie: Pavel Bár
- Hrají: Martina Vlčková, Lukáš Vlček, Michaela Horká, Roman Harok, Soňa Jungová, Juraj Čiernik, Eva Jedličková, Libor Olma, Jan Drahovzal, Petr Miller, Adam Živnůstka, Peter Svetlík, Josef Lekeš, Eva Zbrožková, Janka Hoštáková, Lukáš Moravec, Roman Žiška, Jaroslav Rusnák, Tomáš Krpec
- Company: Roberta Battistini, Denisa Bílá, Terezie Košťálková, Jarmila Hašková, Daniela Kupčíková, Karolina Matuszyńská, Miroslava Mechelová, Zdenka Mervová, Dagmar Mimrová, Vendula Nováková, Ilona Piskořová, Petra Sejkorová, Petra Skýpalová, Františka Stropnická, Petra Šimberová, Eva Prnka Villámová, Lenka Vaňkátová, Peter Dolinajec, Ondřej Komínek, Jiří Siuda, Jiří Strakoš, Ariel Zmuda, Jana Kurečková, Jana Ela Malášková, Patrik Földeši, Veronika Bučková, Jana Kováčová, Tereza Dostalová, Eliška Kuběnová
Premiéra 9. března 2017, psáno z reprízy 26. listopadu 2023.
