V rámci 23. ročníku mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu se během prvního festivalového víkendu 6. a 7. října 2018 představil kanadský tanečník Manuel Roque se svým nejnovějším sólem Bang Bang ověnčeným cenami Prix de la danse de Montréal a Prix du Conseil des arts et des lettres du Québec. Umělec malého vzrůstu, zato mistrovské taneční techniky, byl dlouholetou oporou Compagnie Marie Chouinard a spolupracuje s dalšími quebeckými skupinami, jako jsou soubory Sylvaina Émarda či Daniela Léveillé.
Ač je Manuel Roque mistrem pohybové izolace rozfragmentarizovaného těla, toto své fascinující umění v sólu nedemonstroval a podřídil jej pevné striktní disciplíně, která protíná celou choreografii. Ta se vyznačuje minimalistickým repetitivním pohybem, hrou s rytmem a geometrickým členěním prostoru. Nejprve pravidelným, dlouho se opakujícím pérováním vytvořil metrum, jehož funkci posléze přejal z reproduktorů znějící beat, jenž začal Roque vyplňovat rozmanitými rytmickými vzorci. Veškerý pohyb, dech i hlas v choreografii nabývá výrazných perkusivních kvalit. Nezkoumal pouze to, jak tělo reaguje na rytmus, nýbrž zejména to, jak rytmus jeho tělo vytváří. Tomu napomáhala také vybraná eklektická databanka pohybů vycházející například z lidového tance, stepu, kankánu, hiphopu či baletu, na jejichž konvence místy záměrně odkazoval, a stávaly se tak předmětem decentní komiky.
Při pohybu Manuel Roque využíval celý prostor velké prázdné scény, která byla odhalena až na své technické zázemí. Pohyboval se po pravidelných, přesných trajektoriích, přímkách a diagonálách, přičemž každé trase náležel specifický taneční pohyb, který se po dlouhou dobu opakoval. Syrovost prostoru umocňovalo také „pracovní“ svícení, jež zpočátku osvětlovalo rovnoměrně hlediště i jeviště. Postupně a nenápadně směřovalo k větší a větší stylizaci – zhaslo se v hledišti, o své místo se přihlásil light design a nakonec jeviště zaplnil kouř. Mlha, v níž se tanečník ztrácel a z níž se vynořoval. Scénografie na sebe upoutávala minimum pozornosti, aby dala vyniknout pohybu tanečníka. Totéž platí také o kostýmu složeném ze světlého tílka, šedých tepláků a černých tenisek.
Ač se pravidelně opakovaly stejné série pohybů, nedostavil se pocit stereotypu, ale paradoxně jsem nedokázala předvídat, co bude následovat. Byla jsem napínána, znovu a znovu překvapována. Je třeba zdůraznit, že tento koncept stojí na technických a výrazových kvalitách Manuela Roquea, stejně jako na jeho vynikající fyzické kondici, která podmiňuje tuto hodinovou choreografii plnou skoků, poskoků i přeskoků. Forma i obsah choreografie jsou silně ukotveny ve fyzičnosti a fyzice. Gravitaci, tělesném rytmu či neustálém pohybu a kmitání částic. Dílo prezentuje řád a vybočení z něj, stupňující se životní tempo společnosti.
Skrze překonávání svých tělesných limitů mne Manuel Roque vtáhnul do přítomného okamžiku, do energie konkrétního momentu. Realitu skutečného života zdůraznil skrze tanec a skrze fyzický extrém, který podněcoval můj emocionální prožitek vrcholící fyzickou transformací tanečníka. Změnil se a zpocené vlasy i mokré tričko přilepené k tělu byly hmatatelným důkazem této před námi probíhající reálné události.
Choreografie vybízí k množství různých interpretací. Dokonce i pokud bychom zůstali pouze v rovině formální a hledali její těžiště v práci s rytmem, pohybem a prostorem, je tato perspektiva dle mého názoru zcela legitimní. Zaměření na tělesnou práci a rytmický potenciál pohybu však s sebou nese paradoxně působivější poselství než mnohá filozoficky a spásonosně orientovaná díla.
- CIE MANUEL ROQUE – Bang Bang
- Choreografie a interpretace: Manuel Roque
- Repetitor a umělecký poradce: Sophie Corriveau, Lucie Vigneault
- Dramaturgie: Peter James
- Kostýmy a scénografie: Marilène Bastien
- Světla: Marc Parent
- Soundtrack: Manuel Roque
- Produkce: Judith Allen
Premiéra 31. března 2017, psáno z reprízy 6. října 2018 v Ponec – divadlo pro tanec uvedené v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
FOTO: archiv Divadla Ponec
