Dramaturgie 23. ročníku festivalu 4+4 dny v pohybu, jenž proběhl od 5. do 13. října 2018, si kladla za cíl reflektovat kromě současné taneční a obecně umělecké scény také aktuální politická a společenská témata. V programu se tak objevila jména umělců pocházejících z Afriky či Blízkého Východu mající co říci k ožehavému tématu migrační krize i kulturní odlišnosti. Kromě akusticko-haptického galerijního projektu Tam, kam tě dovedou konečky prstů tato dramaturgická linie zahrnovala choreografii původem syrského tanečníka Mithkala Alzghaira Displacement/Přemístění a pohybovou instalaci Corbeaux/Vrány marocké choreografky Bouchry Ouizguen.
Vrány, byly uvedeny 13. října 2018 hned dvakrát, vznikly pod hlavičkou Compagnie O původně pouze jako jednorázová událost prezentovaná před marrákešským vlakovým nádražím. Díky úspěchu však již „přelétly“ do nejednoho státu, včetně České republiky. Fascinující je na této pohybové instalaci její výrazný rituální a antropologický rozměr. Bouchra Ouizguen se při její tvorbě inspirovala svými dětskými vzpomínkami na marrákešské rituály, během nichž účastníci upadali do transu skrze monotónní rytmické opakování pohybů za zvuku bubnů. Stejně tak v případě Vran se aktérky musely dostávat blízko změněným stavům vědomí. Černě oděné ženy s bílými šátky na hlavě se rozestavěly po prostoru a po dobu půl hodiny vydávaly rytmicky se opakující vzdechy a výkřiky, jež doprovázely pravidelným kýváním těla dopředu a zpět, takže celý výjev neměl daleko například k holotropnímu dýchání.
Vrány – „pièce-scuplture“, jak stojí na webových stránkách choreografky – spočívají v zastavení jistého časoprostorového výseku, opakování jediné sekvence ve vymezeném čase a na vymezeném místě. Performerky umístily a vystavily svá těla v prostoru, který sdílely s pozorovateli, a divákům tak poskytly možnost interaktivity a participace v podobě volného procházení mezi rozestavěnými těly. Ač k této aktivitě opakovaně pobízeli také návštěvníci z řady organizátorů, drtivá většina přihlížejících se rozhodla instalaci sledovat z jedné monoperspektivní vzdálenosti, a nevyužili tak potenciál celé události. Ačkoliv se totiž jedná o instalaci prezentovanou zejména v galeriích a na veřejných prostranstvích, festivalem byla promována spíše jako divadelní/taneční představení, což dozajista ovlivnilo očekávání i chování diváků. Tím spíše, že se instalace neodehrávala přímo v galerijním prostoru, nýbrž v multifunkčním sále DOX+, kam příchozí vpustili až chvíli před začátkem „výstupu“ se zkontrolovanou vstupenkou, což ještě více podpořilo běžného divadelní konvence.
Displacement uvedené 11. řijna 2018 tematizuje konflikt na Blízkém východě a především aktuální a pro tvůrce osobní problematiku migrace. Po pohybové stránce velmi minimalistická a čistá choreografie je striktně rozdělena do dvou částí. V prázdném prostoru tančí nejdříve sám Mithkal Alzghair, v druhé polovině se k němu přidávají ještě dva další tanečníci. Choreografie se skládá z několika minimálně se obměňujících gest a krokových variací vycházejících z lidového syrského tance dabke. Kroky, podupy, zdupy a přísuny mění svůj charakter podle dispozic a hranic, jež jim zvenčí nastavuje choreograf. Jsou jiným (a přece stejným) tancem, když je Alzghair provádí v těžkých vojenských botách nebo bosý, sólově či ve trojici. Jiných kvalit opakující se kroky nabývají také když se současně s gestem obnažení snaží o svobodnou chůzi s končetinami „svázanými“ kalhotami, jež spadly ke kotníkům tanečníka.
Jedná se o otevřený text, kde jen stěží najdeme daný význam na jevišti prezentovaných gest, což je také záměrem tvůrce. Pochod či v běžném životě tak známá gesta jako mávání rukou nad hlavou dostávají díky absenci bližšího kontextu dvojznačný charakter. Je možné je interpretovat vícero způsoby. Jedná se o pochod do války, či útěk před ní? Označuje ono mávání loučení, demonstrativní gesto, nebo snahu se vzdát? K této ambivalenci přispívá také emocionální distance tanečníků, takže ani jejich osobní vazba k prováděnému pohybu nám nemůže prozradit, jak jednotlivé znaky dekódovat. Tím se však Alzghair s diváky podělil o svou drásavou zkušenost uprchlíka a zmatek exulanta výstižněji, než by se podařilo skrze srdceryvnou podívanou, jelikož tato dvojznačnost znaků v divácích vyvolávala velmi znepokojující emoce.
- BOUCHRA OUIZGUEN / COMPAGNIE O – Corbeaux/Vrány
- Režie: Bouchra Ouizguen
- Manažer: Mylène Gaillon
- Produkce: Compagnie O
- Koprodukce: Services de Coopération et d’Action Culturelle de l’Ambassade de France à Rabat, avec le soutien logistique de l’Institut français de Marrakech
- Tančí: Kabboura Aït Ben Hmad, Fatima El Hanna, Halima Sahmoud, Fatna Ibn El Khatyb, Khadija Amrhar, Zahra Bensllam, Malika Soukri, Milouda El Maataoui, Hasnae El Ouarga
Premiéra roku 2014, psáno z uvedení 13. října 2018 v 15 hodin v DOX+ v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
- MITHKAL ALZGHAIR / COMPAGNIE HEK-MA – Displacement/Déplacement/Přemístění
- Choreografie: Mithkal Alzghair
- Dramaturgický poradce: Thibaut Kaiser
- Světla: Séverine Rième
- Interpretace: Shamil Taskin, Rami Farah, Mithkal Alzghair
Premiéra roku 2016. Psáno z uvedení 11. října 2018 v Ponec – divadlo pro tanec v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
FOTO: archiv festivalu 4+4 v pohybu
