“Byla jednou jedna miss rodeo. / Vyrůstala sama. / Nemá ani maminku ani tatínka. /
Bydlí v karavanu. /
Sama. /
Jezdí do města na koni. /
Každý jí zná.“
Autorský projekt Miss RODEO herečky, producentky a tanečnice Anežky Kalivodové a kolektivu je výrazně synestetickou, vizuálně i auditivně spektakulární inscenací na pomezí koncertu a imerzivního divadla. Inscenace je založena na vědomé a citlivé práci s budováním specifické atmosféry a relačním přenosu silných, zpětně těžko popsatelných emocí. Způsoby, jakými je efemérní podoba atmosféry coby klíčový princip výstavby představení na scéně zpřítomněna, lze vysledovat v symbiotickém působení jednotlivých složek inscenace. Skrze komplexní jevištní konstelaci scénických výrazových prostředků, jako je práce se světlem, tmou a mlhou, pohybem, zvukem a objekty, nás inscenace vyzívá ke zvědomělému obratu k sobě, k vlastnímu tělesnému prožívání a vnímání. Přestavení je uváděno v anglickém jazyce s českými titulky. Na zadní stěnu jeviště je po celou dobu představení promítána titulková sekvence překladu replik, ale také časové údaje, sloužící k orientaci v konstrukci narativní časové posloupnosti.
Legenda o tajemné ženě známé pod jménem Miss RODEO v hereckém ztvárnění autorky projektu Anežky Kalivodové připomíná povídačky o podivuhodných postavách amerického Divokého západu, známých pod přezdívkami jako Billy the Kid, Calamity Jane či Buffalo Bill. Miss RODEO žije sama v omšelém mobilhousu za městem. Nikdo ji nezná pravým jménem, nikdo nezná její rodiče, ale všichni vědí, že tato žena bezkonkurenčně vyniká v rodeu nad ostatními muži-kovboji. Miss RODEO vyhrává závody v rodeu po celé zemi. Stává se z ní hvězda. Objevuje se v reklamách na cereálie a její jméno zní v textech lidových písní, které si lidé zpívávají u ohně za temných dlouhých nocí. Jednoho dne se však po ní slehne zem. Stejně záhadně jako se Miss RODEO objevila, tak také mizí. Existovala vůbec?
Představení má svou vlastní časovost, zřetelně odlišnou od pravidelného či klasického, chronologicky
vystavěného dramatu. Příběh Miss RODEO není vyprávěn pomocí klasické dramatické kompozice. Jeho nelineární časová posloupnost působí do jisté míry nahodile, i přes to si snaží v pomyslném narativním rámci zachovat retrospektivní způsob vyprávění, které začíná od konce. Syžet inscenace je rámován scénou, která zachycuje depresivní situaci naší osamělé, drogově závislé hrdinky, již dávno za horizontem její bývalé slávy. Neznámý důvod psychologické destrukce, až fyzicky bolestného smutku a bezvýchodného stavu tajemné ženy je výchozím bodem dramatického děje. Kdo je vlastně Miss RODEO? A jaký je důvod jejího žalu?
Postava Miss RODEO však pro mě zůstává enigmou i po skončení představení. Jako diváci se o jejím osudu explicitně dozvídáme primárně skrze promluvy a výstupy dvou mužských postav, kteří s Miss RODEO mívali nějaký typ vztahu. Oba aktéři promlouvají místy až přehnaně nadsazeným jižanským přízvukem a ztvárňují tak mužské archetypy kovbojů: buranského opraváře klimatizací Joea (Štěpán Lustyk), který exceluje v absurdní etudě rozhovoru s klimatizací, a uhrančivého mladého světáka Willa (Cyril Dobrý), který se chytl příležitosti a učinil Miss RODEO slavnou.
Osud tajemné Miss RODEO se postupně implicitně vyjevuje pomocí několika interpretačně otevřených scénických fragmentů, které vnitřní svět a motivace postavy vysvětlují pouze v náznacích. Pokud Miss RODEO promlouvá, pak pouze v jednostranně slyšitelném dialogu s neznámým na telefonu. Její hlas je opilecky zastřený a modifikovaný šumem z pevné linky, což efektně konstruuje dojem nepřekonatelné dálky mezi ní a námi a přeneseně i propasti odloučení mezi ní a společností. S kým telefonuje? A existuje vůbec někdo na druhé straně drátu? Tento zvukový efekt navozující pocit distance nám umožňuje nahlédnout Miss RODEO pouze jako obrys-fragment, což vytváří onen dojem nezřetelnosti, ve kterém se postava halí závojem neúprosně vzdálené, přesto však mrazivě nadčasové westernové baladické mytologie.
Miss RODEO se více odhaluje ve svém koncertním výstupu. Sama, smutná, v blyštivém stříbrném kovbojském kompletu stojí s kytarou mezi svými pomyslnými trofejemi, které už začaly chytat prach, a zpívá baladu o svém žalu. Miss RODEO už není jen personifikovaným emblémem úzkosti naší doby, ale stává se jakýmsi alteregem své autorky, hudebnice Anežky Kalivodové, která jako interpretka vystupuje pod pseudonymem Salto with LOVE a jejíž pandemické debutové album Love me in Volvo se svou melancholickou náladou jako by prosakovalo i do atmosféry tohoto divadelního představení.
Miss RODEO se ve svém kovbojském disco kostýmu stává mytickou postavou padlé superstar, která s lehkým úšklebkem na rtech a se slzami v očích stojí směrem k nám v mlze a stále trochu zády. Pomrkává na nás, protože zjevně cituje archetyp smutného osamělého kovboje odcházejícího s kytarou na koni vstříc horizontu zapadajícího slunce. Miss RODEO je fragmentem neznámé „everywoman“ vržené do světa, kde dominují muži. Právě muži, kteří figurují v životě Miss RODEO, jsou nakonec ti, kteří se dostávají ke slovu, aby nám její příběh vyprávěli ze svého pohledu.
Miss RODEO lze interpretovat také jako pouhý příběh nešťastné lásky nebo jako intertextuální variaci na motivy všech verzí kultovního filmu Zrodila se hvězda (A Star Is Born). Já osobně čtu Miss RODEO jako poetický feministický antiwestern s působivou vizuální složkou, která je složena z propracovaných mikroscén a afektivních obrazů uplatňujících stylové postupy cinematické imaginace a estetiky videoklipu. S odstupem si na jedinečný dojem, který ve mně událost zanechala, občas vzpomenu a ráda se k němu vracím, protože mi simultánně připomíná atmosféru jiných uměleckých textů, jako například poetický obraz lidské samoty v monodramu Stěhování duší od Jáchyma Topola, podivné bezčasí a život v ústraní v novele Jasno lepo podstín zhyna irské prozaičky Sary Baume, píseň „Love cowboys“ od Amelie Siby nebo v neposlední řadě videoklip interpreta Ariel Pink k jeho hitovému singlu Last Weekend.
Atmosféra, která by se v případě inscenace Miss RODEO opravdu dala krájet, je budována především skrze vizuální a auditivní rovinu. Mnohovrstevnatý zvuk v podobě živého dj setu prostupuje místy až do morku kostí a funguje v dokonalé symbióze se spektakulární propracovanou vizualitou inscenace v podobě čisté, minimalistické, a přesto velmi působivé scénografie, která materializuje chronotop cesty ke dnu a sluncem propalované bezčasí stále živé, ač subversivní podoby mýtu divokého západu. Intenzivní atmosféru zahušťuje a úspěšně ozvláštňuje prudký pach otepí sena rozházených po celém jevišti společně s železným rozvrzaným rodeo trenažerem jako jednou z dominant scénografického řešení. Na jevišti Alfreda ve dvoře se inscenačnímu týmu A. Kalivodové podařilo vytvořit kompozičně syntetickou imerzivní podívanou, která vás naprosto pohltí.
Autorka je studentkou 3. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- ALFRÉD VE DVOŘE – Miss RODEO
- Autoři: Anežka Kalivodová a kol.
- Připravili: Anežka Kalivodová, Klára Fleková, Cyril Dobrý, Štěpán Lustyk, Jiří Rouš, Jan Kalivoda
Premiéra 23. ledna 2024, psáno z reprízy 31. ledna 2024
FOTO: Martin Špelda
