Zpět na výpis článků

Vrazi z vášně v Ostravě

Dne 12. května 2019 byla v ostravském Divadle „12“ odstartována dramaturgická linie komorních muzikálů dílem Stephena Dolginoffa Thrill Me (Vzruš mě!) v režii Juraje Čiernika. O dramaturgii a překlad se postarala Hana Nováková, která rovněž přeložila texty slavnějšího muzikálu s kriminální tematikou Sweeney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street od Stephena Sondheima pro Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Na podzim (26. září) uvedlo Divadlo „12“ v pořadí již druhý muzikál, The Last Five Years (Pět let zpět) Jasona Roberta Browna.

Stephen Dolginoff si jako námět pro svůj muzikál vybral skutečný případ, který se stal roku 1924 v Chicagu, kdy dva studenti práv Nathan Leopold a Richard Loeb zavraždili malého chlapce. V té době se případu dostalo velké publicity – především proto, že pachatelé byli inteligentní mladí muži ze zámožných rodin a nikdo nedokázal pochopit, co je vedlo k tak brutálnímu činu.

Ve 21. století došlo s nástupem internetu ke vzniku masivních fandomů broadwayských muzikálů, jejichž členy byli především dospívající, kteří dříve k Broadwayi neměli přístup. Často se jednalo o muzikál, který běžel pouze pár měsíců Off-Broadway (např. Heathers) nebo se do New Yorku vůbec nedostal (např. Be More Chill). Jejich nahrávky se pak objevily až několik let po derniéře, a rychle se tak z nich stala virální senzace. Je s podivem, že totéž na západě dosud nepotkalo i Thrill me, protože tato show má všechny předpoklady k tomu, aby se stala stejně populární. To, co mají muzikály s nejaktivnějšími fandomy (Heathers, Be More ChillDear Evan Hansen) společné s Thrill Me, je především charakter protagonisty. Nathan je teenager dělající velké chyby, které si ale racionalizuje tím, že je to jediný způsob, jak získat, co chce, a je k tomu ponoukán korupční silou – v tomto případě Richardem.

Diváka, který si pod slovem muzikál představí líbivou show lákající turisty, musí Thrill Me zaskočit – je to kus pro pouhé dva herce představující pachatele vraždy (pokud nepočítáme předem nahrané hlasy z reproduktorů) a jedno piano. Sál Divadla „12“ je tak malý, že herci ani nepotřebují mikrofony, tento prostor ještě umocňuje mrazivou atmosféru díla. Navíc pokud seženete vstupenku do první řady, může se vám stát, že se ocitnete na dosah ruky od některého z účinkujících. Muzikál se hraje bez přestávky před minimalistickými kulisami, které symbolicky připomínají vězeňskou celu. Jediným kusem nábytku na scéně je obyčejná kovová postel, která se v průběhu představení může stát například ložnicí některého z protagonistů nebo mřížemi.

Jádrem Thrill Me je dynamika mezi postavami – v muzikálu jsme svědky pouze jejich soukromých rozprav a všechny ostatní události se buď dějí mimo scénu, nebo jsou nám přehrány za pomoci symbolů. Dolginoff se místo zločinu zaměřil na vztah Leopolda a Loeba a dal mu podobu tragické romance. Je známo, že spolu měli sexuální vztah, ale pochopitelně nikdo neví, co přesně se mezi nimi dělo, což Dolginoffovi poskytlo prostor pro vlastní interpretaci. Na příběh nahlížíme z pohledu Nathana (v originální inscenaci jej ztvárnil sám Stephen Dolginoff), který je slepě zamilovaný do svého spolužáka Richarda a udělal by cokoliv, aby získal jeho pozornost – včetně překročení zákona. Dolginoff si v interakcích svých postav neustále hraje s koncepty submisivity a dominance – a ne vždy tak, jak bychom očekávali. V médiích často vídáme ženy využívat své tělo, aby od mužů dostaly, co chtějí, a je osvěžující pro jednou vidět takto jednat mužskou postavu. Muzikál Thrill Me je nepříjemný tím nejlepším možným způsobem. Pocit z tohoto představení by se dal přirovnat ke sledování člověka, který se řítí v autě proti zdi a navzdory zdravému rozumu odmítá zastavit.

Thrill Me se liší od komerčních muzikálů i hudbou a choreografií. Neuslyšíme zde žádnou píseň, která by měla potenciál stát se hitem. Pěvecká čísla jsou napsána a zrežírována spíše jako dialogy/monology, které dohromady váže složitý klavírní doprovod evokující dvacátá léta. Inscenace úplně postrádá taneční složku, ale způsob, jakým herci přecházejí po jevišti a interagují spolu, je perfektně secvičený do rytmu hudby, aniž by ztratil na přirozenosti. V inscenaci si můžeme také všimnout současného trendu užívání projektoru, kterým jsou na scénu promítány mimo jiné texty psané aktéry na psacím stroji a novinové články dokumentující případ. Zmínit musím i light design Stanislava Dvořáka, který umně odlišuje jednu scénu od druhé, aniž by se musely měnit kulisy.

Thrill Me se v Divadle „12“ hraje ve dvou alternacích. Na repríze 22. května jsem se setkala s Nathanem v podání Lukáše Adama a Richardem ztvárněným Richardem Pekárkem. Role Nathana je složitá v tom, že i když nemá mnoho kladných vlastností, divák instinktivně stojí na jeho straně a Lukáš Adam byl tak uvěřitelný, že toho dosáhl. Richard Pekárek pak svým sebevědomým vystupováním a chladnokrevností kontrastuje s neurotickým Nathanem, a i když jsem s postavou Richarda nesympatizovala, dokázala jsem dokázala pochopit, proč je jím Nathan tak posedlý.

Na rozdíl od většiny muzikálů je Thrill Me dílem jednoho muže. Stephen Dolginoff se při jeho psaní možná občas nechal příliš unést svou fantazií, ale přesto (nebo právě proto) jde o poutavé dílo, které nejednoho diváka překvapí. Muzikál Thrill Me byl – vzhledem ke svému obsahu – odvážným dramaturgickým tahem. S potěšením ale mohu říci, že se vyplatil. A já se nemohu dočkat dalších muzikálů v Ostravě.


  • NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ, DIVADLO „12“Thrill Me (Vzruš mě!)
  • Hudba, libreto a texty písní: Stephen Dolginoff
  • Překlad a české texty písní: Hana Nováková
  • Režie: Juraj Čiernik
  • Dramaturgie: Hana Nováková, Tomáš Novotný
  • Hudební nastudování: Jakub Žídek
  • Pohybová spolupráce: Jana Burkiewicz
  • Herecké vedení: Jan Vlas
  • Sound design: Tomáš Jelínek, Josef Pácha
  • Light design: Stanislav Dvořák
  • Projekce: Roman Mrázek
  • Multimediální supervize: Adam Špinka
  • Scéna a kostýmy: Marta Roszkopfová
  • Účinkují: Lukáš Adam/Tomáš Krpec, Richard Pekárek/Adam Živnůstka, Michaela Kadlecová/Jakub Žídek, Josef Lekeš, Dagmar Mimrová, Roman Harok

Premiéra 12. května 2019 v Divadle „12“, psáno z uvedení 22. května 2019.

FOTO: Martin Popelář

Poslední články autora

Divadlo Aqualung: Nevídaní akademici

Fotbal na Zeměploše