Pojmenovali byste kočku po letadlové lodi?

GRAND Festival smíchu v Pardubicích uvedl hru Vincenc z Klicperova divadla režírovanou Petrem Štindlem. Do provinčního britského města se nastěhuje pár z Londýna, který se snaží uniknout z ruchu velkoměsta a poznat, jak žijí „skuteční lidé“. Za tímto účelem se Emily a Oliver rozhodnou seznámit se svými sousedy, manželským párem Alanem a Dawn. Děj je postavený na střetu dvou rozdílných sociálních vrstev ‒ zatímco Emily je umělkyně a Oliver pracuje z domu, Alan se živí jako pošťák a Dawn jako recepční v zubařské ordinaci, teď už jen na zkrácený úvazek. Každý si ale od svého života představoval něco jiného. Všechny problémy se ještě víc krystalizují vlivem partnerských krizí, ať už stereotypem v manželství nebo rozdílnými světonázory.

Emily a Alan jsou z postav nejvíc uzavřeni ve své bublině. Alan není schopen vést dialog, protože neustále mluví a zároveň trpí tím, že musel odejít od armády, kde pracoval jako kuchař. Jeho životu dávala služba vlasti a vojenská disciplína nějaký řád. Pojítko s touto životní érou představuje jeho kocour Vincenc pojmenovaný podle letadlové lodi Invincible, na které sloužil. Emily je zase přesvědčená, že kapitalismus je největší zlo, které mohlo lidstvo potkat, a spásu vidí jen v socialismu a podpoře lokálních výrobců. Dawn a Oliver jsou ve vleku svých partnerů a netuší, co s tím. Z dialogů vyplouvají na povrch jejich skryté ambice, předsudky, strachy a problémy.

Vincenc je současná konverzační komedie, která řeší vztahy a společnost. Jednotlivé obrazy jsou odlišeny světelnými střihy anebo různými verzemi písně My Bonny Lies over the Ocean. Kostýmy jsou velmi civilní a odráží povahu, záliby nebo emoce jednotlivých postav, například Oliver nosí ležérní oblek, Alan fotbalovou šálu svého oblíbeného klubu. Hra začíná naprosto nevinně, ale postupem času se děj stává temnějším a temnějším. Zlom nastává s druhým dějstvím, kdy přejde úsměv na tváři už všechny, zároveň se mění role Dawn a Olivera, začínají být samostatnými osobnostmi.

Komedií se dají sdělit i nejpalčivější problémy a nejvážnější témata celé společnosti a těch by se dalo ze hry vybrat nepřeberné množství. Problémem inscenace je, že se snaží sdělit naprosto všechny ‒ stereotyp v dlouhodobých vztazích, sociální rozdíly, společenské problémy, ale třeba i povrchnost nebo velké životní prohry.  Co se týče humoru, v druhém jednání se vyskytuje ve velmi omezené míře a v prvním jednání je postavený spíše na vulgárnějších narážkách než na slovních přestřelkách. Humor, který nejspíše měl být vystavěn na střetu dvou odlišných světů, příliš nevyniká. Z hereckých výkonů je nejvíc oslovující Jan Vápeník jako Alan, nejdřív mají diváci čest s bodrým chlapíkem, který se rád kouká na fotbal, ale postupně i jeho ochranná skořápka praskne a odhalí jeho achillovu patu. Na první pohled je z ženských postav nejvýraznější Kamila Sedlárová jako Dawn, zpětně ale více vyniká Natálie Řehořová v roli Emily, která je naprosto nesnesitelná a panovačná žena, Řehořová ovšem ukáže i její slabiny a křehkou stránku. Inscenace ve vás zanechá hořkou pachuť, protože všichni se snažíme být neporazitelní (invincible), ale naše problémy a slabosti nás dokážou snadno dostat na kolena.

• KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ ‒ Vincenc
• Překlad: Michal Zahálka
• Režie: Petr Štindl
• Výprava: Petr B. Novák
• Dramaturgie: Markéta Bidlasová
• Účinkují: Natálie Řehořová, Jiří Zapletal, Kamila Sedlárová, Jan Vápeník

Premiéra 3. 12. 2016 v Klicperově divadle, recenze psána z uvedení 25. 1. 2017 v rámci GRAND Festivalu smíchu.

FOTO: archiv Klicperova divadla