Jednou z posledních divadelních událostí sezóny se v Divadle na cucky stalo představení seniorského hereckého studia SEN s názvem Vichřice v domě č. 11. Autorská inscenace zpracovává reálné případy žen, které v pokročilém věku zavraždily své manžely, a pokusily se tak po letech útlaku znovu získat ztracenou svobodu. Pozvání k režii přijalo etablované tvůrčí duo Petr Erbes a Boris Jedinák, známé svojí prací např. z Divadla Husa na provázku, Národního divadla Brno nebo pražského divadla Komedie. S očekáváním divácky nenáročného amatérského a semi-dokumentárního divadla jsem se vydala na premiéru.
Téma inscenace celkem automaticky nabízí možnost inklinovat ke schematičnosti ženy oběti versus muži tyrani. Svým širokým záběrem různých úhlů pohledu a parafrázemi reálných příběhů se však toto zpracování černobílému vidění světa úspěšně vyhýbá a nabízí vratkou horskou dráhu emocí a prožitků. Soubor při tvorbě textu pracoval s reportážemi, záznamy soudního řízení či dopisy, ale vše odvážně přetavoval v černou, místy velmi mrazivou grotesku. Detailní zpověď muže o fyzickém trestání manželky prohlubovala v inscenaci všudypřítomné feministické téma, načež se vystřídala s komicky vyznívajícím výjevem seniorky pálící v sudu tělo svého manžela. Mezi výčtem „vražd na tisíc způsobů“ nechybělo ani zabití z rozmaru, což opět posouvalo inscenaci daleko od didaktického kázání o utrpení seniorek (a to, prosím, nechci ani trochu zlehčovat). Rychlé střídání poloh humoru zde nutilo hned vyprsknout smíchy, tu se za své pobavení stydět a se zatajeným dechem přihlížet opravdovým mezilidským hrůzám. Balancování na tenké, téměř neviditelné hraně temně černé komedie a dokumentárního, dramaturgicky naplněného sdělení zde bylo zvládnuto bravurně.
Překvapením večera byl bez pochyby herecký soubor sám. Svými projevenými schopnostmi velice vzdáleně připomínajícími začínající amatérské uskupení a místy spíše působící jako profesionální herectvo v důchodu, pohybovali se účinkující po jevišti s fascinující noblesou. Bylo znát, že zásady jevištní mluvy a pohybu herečkám a jednomu herci nejsou cizí a divadlem se zabývají už nějaký ten pátek. A především – že divadlem žijí a milují jej. Tuto energii jim z hlediště vracelo nadšené publikum příbuzných a přátel, které dokonce několikrát tleskalo v průběhu představení. V kontextu celého Divadla na cucky vynikla také práce s prostorem, které se ujal Jan Tomšů. Pomocí videopřenosu na širokoúhlou televizi scénu zvětšil a přidal další „metaprostor“ pro pohyb na jevišti. A to je, zrovna zde, užitečnou inovací.
Vichřice v domě č. 11 sice používá podobné autorské postupy jako velká část místního repertoáru, dospívá však ke zde neobvykle nadlehčenému pojednání o velice krutých skutečnostech, přičemž zvládá držet fokus opravdu a pouze jen na tyto skutečnosti a jejich podoby. Seniorský soubor dohromady s mladým a odvážným tvůrčím týmem tak zčásti naplňuje název inscenace a stává se kreativně žádoucí vichřicí zdejšího jeviště.
- Studio SEN – Vichřice v domě č. 11
- Hrají: členové Studia SEN
- Režie: Boris Jedinák, Petr Erbes
- Hudba: Matěj Šíma
- Scénografie a kostýmy: Jan Tomšů
- Scénář: Boris Jedinák, Petr Erbes
Psáno z premiéry dne 29. června 2023 v Divadle na cucky.
