Po čtyřiceti osmi letech se do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě vrací světově známá opera Leoše Janáčka Věc Makropulos. Operní soubor ji uvede ve třech jedinečných představeních započatých premiérou 13. 1. 2012, a následně v exkluzivních reprízách 21. a 26. 1. 2012. Emilii Marty, tedy hrdinku celého příběhu, ztvární výjimečná česká sopranistka Eva Urbanová, pro kterou je účinkování v této opeře již druhým janáčkovským projektem v Ostravě. V mistrném obsazení ji následuje i Aleš Briscein, stálý host Národního divadla v Praze a mnoha evropských operních scén, který vystoupí v hlavní tenorové roli Alberta Gregora či slovenský sólista Národního divadla Peter Mikuláš, jenž se v této roli před několika lety představil v Metropolitní opeře v New Yorku. Nesmrtelnost a právo člověka na uměle prodlužovaný život jsou stěžejními otázkami celého příběhu. Emilia Marty je totiž zpěvačkou, která žije již 337 let, ačkoliv ji nikdo nehádá víc než třicet. Ta i přes svůj cynismus, který získala během svého dlouhého, zkušenostmi nabitého života, touží stejně jako každý obyčejný smrtelník po lásce, smyslu a naplnění.
Věc Makropulos je nejčastěji uváděným dílem Leoše Janáčka v zahraničí, u nás se však zpracovává jen ojediněle. Přesto se jedná o významnou operu, která vznikla na motivy Čapkovy stejnojmenné komedie o touze po nesmrtelnosti, napsané v roce 1922. O rok později již vznikalo Janáčkovo libreto, které dokončil téměř na samotném sklonku svého života. Výsledným dílem byl překvapen i sám Karel Čapek. Operní podoba totiž vyznívá jako existencionální tragédie, a to i přesto, že příběh byl původně koncipován jako komedie. Po zhlédnutí premiéry však Čapek hodnotil slovy: „Jak skvěle a ušlechtile dopadla ve vaší úpravě ta věc, ke které jsem měl tu čest dát tak trochu podnět. Je to plný, velký úspěch.“
Hudební nastudování: Robert Jindra; dirigent: Robert Jindra; dramaturg: Daniel Jäger; vizuální koncepce: David Bazika; režijní spolupráce: Bohuslava Kráčmarová.
