Letošní Noc divadel měla podtitul Divadlo a svoboda. Divadlo hudby, v současné době v azylu v sále Mozartea v Arcidiecézním muzeu v Olomouci, navázalo spolupráci s improvizační skupinou O.LI.V.Y. a projektem Paměť národa, který sbírá vzpomínky pamětníků na komunistický i na nacistický režim. Improvizační hry tak probíhaly v duchu připomínání minulého režimu. Ať už tématem, co najdeme v chatce správce na Máchově jezeře, hrou Přísloví, kdy dělníci mohou být například jako řízci či bohové, nebo Co se opravdu nehodí dělat či říkat pod okny. Témata a slova, od kterých se herci odráželi, znal pouze moderátor Saša Dvořák. Večerem spoluprovázel ředitel Paměti národa pro Střední Moravu a zároveň člen improvizační skupiny O.LI.V.Y Petr Zavadil. Na jednotlivé bloky improvizace navazoval příběh vždy toho pamětníka, z jehož vyprávění byla daná slova vybrána. Představováni byli pamětníci po desetiletích a začínalo se nejmladšími.
Tím, že večer byl takto rozdělen na dva bloky, mohla občas vznikat určitá disproporce. Po pauzách, ve kterých se promítaly příběhy jednotlivých pamětníků, kteří vzpomínali na to, jak je režim bezdůvodně zavřel do vězení, nebo jak je příslušníci STB zmlátili na Národní třídě, bylo čím dál náročnější se oklepat a nechat se bavit improvizací na scéně. Někdy se při pronášení některých replik nepodařilo úplně zdůraznit nadsázku a celá věta vyznívala poněkud bizarně, až dokonce agitačně.
Spojení Paměti národa a improvizační skupiny O.LI.V.Y. je zajímavým jak popularizačním, tak uměleckým počinem, kdy se odlehčenou formou zprostředkovala svědectví předchozích generací i s naprosto rozdílnými vztahy k minulému režimu, od perzekvovaných přes neutrální až po podporující.
FOTO: Facebook Divadla hudby
