Zpět na výpis článků

V jednoduchosti je krása, moderní pocta klasickému Molièrovi

Molièrova komedie Amfitryon v moderním podání Národního divadla Brno zaujme především svou přímočarostí. Důraz je kladen na minimalistickou scénu a herecké výkony. Celá inscenace režisérky Aminaty Keity je prodchnuta hravostí, která dodává klasicistnímu dramatu nový rozměr. Amfitryon je komedie záměny, která tematizuje nevěru. Bůh Jupiter zatouží po manželce Amfitryona Alkméně, proto podnikne několik kroků, aby s ní mohl strávit noc. Využije příležitosti, že Amfitryon zrovna bojuje daleko od domova a vydává se za Alkménou v jeho podobě. Jeho sluha Merkur se převléká za sluhu Sosieho, který pracuje právě ve službách Amfitryona.

Scénografie Jána Tereby je očištěna od zbytečností a k efektům slouží hlavně mašinérie točících se kruhů. Jednoho na zemi a druhého v zadním portálu ve stylu obruče připomínající slunce, jež může odkazovat na pozdější svítání. Podlahová točna je trefně použita hlavně ve scéně, kde se setkává Amfitryonův sluha Sosie (Pavel Čeněk Vaculík) a Jupiterův sluha Merkur (Ivan Dejmal). Jelikož se Merkur potřebuje vydávat za Sosieho, musí se toho skutečného zbavit. Za tímto účelem Sosieho vystraší po cestě temným lesem domů, když jde od Amfitryona (Jakub Svojanovský) podat zprávu Alkméně (Eliška Zbranková). Tuto zprávu ovšem nedoručí, jelikož je vyrušen právě Merkurem, který ho nakonec dokonce zbije, aby dosáhl svého. Choreografie jejich souboje je velmi efektní a živý doprovod bicích (Štěpán Krtička) jí dodává ještě větší dynamičnost. Bicí byly ovšem místy velmi hlasité, v důsledku čehož mírně zanikaly některé repliky. Použití právě kruhového portálu a točny může odkazovat na neustálou výměnu rolí, kdy si postavy nejsou jisté, kdo je kdo a točí se v kruhu až do úplného konce, kdy je Jupiter odhalen.

Dejmal s Vaculíkem byli vskutku dynamická dvojka a jejich špičkování se stalo zábavným oživením. Herecké duo sluhů častokrát ovládlo celé jeviště, přičemž Pavel Čeněk Vaculík jako Sosie svého kolegu Ivana Dejmala mnohdy trochu předčil, ovšem jejich vzájemná souhra a hašteření bylo více než příjemně osvěžujícím prvkem.

Nelze také opominout Viktora Kuzníka, který se v brněnském Amfitryonovi vystřídal v mnoha menších rolích, v nichž jeho potenciál mírně zanikal. Šanci diváka uchvátit dostal ovšem hned zpočátku, kdy inscenaci otevíral opulentním číslem v roli Noci, u níž byl Merkur prosit za oddálení úsvitu. Kuzníkova role Noci byla stylizovaná jako drag queen. Velkolepý začátek inscenace tak působil jako satirická show vystřižená z kabaretu. Klasická komedie byla ozvláštněna prvky moderních show, které rovněž staví na záměně, především pohlaví. Mužské obsazení ženské role je zajímavý režijní záměr, který vnáší do inscenace nádech klasicistní doby, kdy inscenovali především muži. A protože Kuzníkova Noc s Merkurem velice sebejistě flirtovala, vytvořil se v inscenaci homosexuální náboj.

Inscenace zaujme svou hravostí a přístupem k Molièrové hře. Své určitě dělá i příjemný překlad Vladimíra Mikeše. Aminata Keita si vybírá spíše klasická díla, která následně prezentuje v modernějších aspektech. To stejné udělala i s Amfitryonem, ať už je to zasazení prvků drag queen do příběhu, nebo používání kempovacích luceren. Tato mladá režisérka nenechává postavy jen tak okounět a na jevišti je neustále co sledovat. Je na divákovi, kam upře svou pozornost a co ze směsice pestrých podnětů si zrovna vybere ke sledování. Aby divák neusnul na vavřínech, jsou hybnými momenty inscenace i drobounká zcizení, jako v případě Kleanty, která svého hereckého kolegu pobídne nečekaným: „Tak pojď, hrajem!“

Brněnské uvedení Amfitryona baví svým současným přeformulováním a vtipností, která byla vložena například i do kostýmů Jána Tereby. Jedním z příkladů může být Amfitryon (a poté také Jupiter) s mulletem. Volba tohoto účesu zesměšňuje vážnost a společenské, v případě Jupitera – božské, postavení obou postav a formuje Molièrovu satiru do moderní podoby. Například Amfitryonův návrat z boje nápadně připomínal vítězství ve fotbalovém (s ohledem na styl účesu možná i v hokejovém) zápase. Jakub Svojanovský nastoupil vítězně se sportovní taškou přes rameno a Viktor Kuzník s Tomášem Davidem do hudebního doprovodu rapovali „Victory!“. I tento výstup je citelným posměchem světu mužů.

Molièrův Amfitryon není v Brně jen komedií záměn o nevěře. V režii Aminaty Keity se zaměřuje štiplavými poznámkami na muže jako druh ve všech jeho podobách, které znázorňuje s nadhledem a vtipem. Setkáme se s typickými maskulinními zástupci – podpantoflákem, přehnaně sebevědomým mužem, který si před ženami nebere servítky, notorickým nevěrníkem i mužem, který zcela propadá svému zájmu, namísto lásce k ženě. Ačkoliv pohled na mužský svět je jedno z témat, které v inscenaci vyvstává, není primární, a diváci tak mají prostor číst mezi řádky podle svého uvážení.


  • NÁRODNÍ DIVADLO BRNO – Amfitryon
  • Autor: Molière
  • Překlad: Vladimír Mikeš
  • Režie: Aminata Keita
  • Dramaturgie: Jaroslav Jurečka
  • Scéna a kostýmy: Ján Tereba
  • Hudba: Štěpán Krtička
  • Světelný design: Ondřej Růžička
  • Účinkující: Pavel Čeněk Vaculík, Jakub Svojanovský, Jiří Suchý z Tábora, Ivan Dejmal, Eliška Zbranková, Petra Lorencová, Viktor Lorencová, Viktor Kuzník, Tomáš David

Premiéra 10. prosince 2021, psáno z uvedení dne 16. června 2023.

FOTO: archiv Národního divadla Brno

Poslední články autora