Po představení autorské inscenace My dva a Beatles od hradeckého souboru Jesličky Josefa Tejkla jsem v kumbále mezi barovými stoly odchytila na pár otázek herce Dominika Bartoše (John Lennon) a Petra Matyáše Cibulku (Paul McCartney). My dva a Beatles je autorské představení v režii Josefa Jana Kopeckého.
Jak se těšíte z ohlasu festivalových fanoušků? Hrálo se vám dobře?
D. B.: Hradečtí fanoušci jsou skvělí, na to si nemůžeme stěžovat.
P. M. C.: My jsme zdejší. Jsme z Hradce. Ale tady byl trochu problém, že jsme měli jiný prostor. Normálně to hráváme v bytě. Je to bytové divadlo. Takže tohle byla trochu výzva a možná to i bylo trochu znát, ale i tak si myslíme, že diváci s námi šli.
J. J. K.: Tady bych chtěl zdůraznit, že je to beatové divadlo, ne bytové. Je to beatové bytové divadlo.
Byli jste dneska nuceni improvizovat?
D. B.: My rádi improvizujeme. Část z toho je improvizace.
P. M. C.: Technické věci se dneska hodně improvizovaly. Hodně.
John, nebo Paul?
P. M. C.: Paul… Nebo ne, já mám rád Johna… Nebo mám říct Paula, když hraju Paula?
D. B.: Ne, ne, ne, ne, jako Petr Matyáš Cibulka. Co byste si vybral?
P. M. C.: Já miluju Paulovu hudbu, takže Paul.
D. B.: Já bych si vybral The Beatles. Ale z Johna nebo Paula? Asi to bude překvapení, ale já bych řekl taky Paul.
Jak jste se připravovali na svoje role? Vy (Petr Matyáš Cibulka) jste dokonce fyzicky podobný Paulovi.
D. B.: Jo, jo, to o něm lidi říkají.
P. M. C.: Nijak… No teda, já jsem byl na plastické operaci, abych se Paulovi podobal. Půjčil jsem si jeho skelet. Jeho obličejový skelet.
Doktoři odvedli výbornou práci. Žádné jizvy a tak.
D. B.: Já jsem taky šel. Trošku to shrabali, ale taky se to docela povedlo, ne?
Máte vlastní kapely?
P. M. C.: Ano.
D. B.: Ano. Kolik lidí to bude číst?
Docela dost lidí nás čte.
D. B.: Poezis. Naše královehradecká kapela Poezis.
Takže hrajete spolu?
P. M. C.: No… Nekomplikujte to!
D. B.: A ještě Petr Matyáš Cibulka, to je taky dobrá skupina. Ne, ne, Dominik Bartoš a Petr Matyáš Cibulka.
Co vás inspirovalo ke vzniku této hry?
D. B.: Já jsem to nějak naškrábal na papír. Nechal jsem se inspirovat příběhem. Je to takový příběh, který je založený na možná skutečných událostech. Ono se říká, že v 76 přijel Paul do New Yorku na své turné a šel rovnou za Johnem, a ta hra říká, co se v tom bytě asi tak mohlo stát.
Věříte tomu příběhu?
D. B.: Ne. Ale prý, když slyšel McCartney o těch spikleneckých teoriích a viděl to sepsané v anglických médiích, tak prý plakal.
Během představení postavy kouří marihuanu. Co to tam kouříte vy?
P. M. C.: Kdyby to byla tráva, tak se ten rozhovor nese úplně v jiném duchu.
D. B.: To je pravda. Je to máta. Obyčejná máta samozřejmě.
Dobrý materiál. Plánujete v blízké budoucnosti další premiéru?
D. B.: Tuhle inscenaci budeme hrát různě po Hradci v bytech. Takže neplánujeme. Nám to zatím stačí.
FOTO: Facebook Open Air Programu
