Divadlo Tramtárie uvádí nový cyklus Studio DT. Projekt vznikl s ušlechtilým cílem, dát prostor nastupující generaci umělců a přitáhnout do Tramtárie náročnější publikum. Neomezuje se jen na divadelní projekty, ale dává prostor i jiným druhům umění například radioartu a videoartu. Vždy jednou měsíčně se tak můžeme těšit na komponovaný večer nezávislé tvorby mladé generace. Těžištěm má být současná dramatika, ať už v nazkoušení herců Tramtárie nebo hostujících studentských souborů. První „zajížděcí“ díl proběhl v září a diváci mohli vidět dvě filmové projekce a poslechnout kratší rozhlasovou hru. Druhý, říjnový, díl byl už více divadelní a nabídl scénické čtení, současnou tragikomedii a krom toho videoprojekci a radioart.
Celý večer zahájil poslech velmi zdařilého radioartového projektu Řeknu vám co vidím… audiovizuálního performera Stanislava Abraháma. Jedná se vlastně o zvukové zachycení každodenního života v ulicích Prahy, komentované sportovními reportéry. Autor, tak chtěl vyzdvihnout problém nadměrné medializace informací, které není důvod uveřejňovat, zejména v sítích jako Youtube nebo Facebook, kde se každý může stát autorem a publikovat cokoli ho napadne, bez ohledu na hodnotu sdělení.
Následovalo scénické čtení, dle programu oživené herci z Tramtárie. Výsledný tvar byl však vzhledem k možnostem textu natolik rozpracovaný, že by se dal nazývat inscenací možná více než inscenace divadla KočéBR ve druhé polovině večera (o ní níže). Autorem textu je umělecký šéf Komedie David Jařab a Žižkov spadá do jeho cyklu her zasazených do určité části hlavního města ( předcházela Vodičkova – Lazarská a následovalo Karlovo náměstí). Jařab tak chtěl dosáhnout větší autenticity a už názvem u diváka vyvolat nějakou asociaci či představu místa. Je otázkou, nakolik mají i mimopražští představu o atmosféře jednotlivých částí Prahy, v začátku představení je ale expozice naštěstí rychlá.
Herci před námi rozehrávají útržky dialogů a dozvídáme se, kdo to s kým táhne, kdo jim to závidí a koho proti komu popichuje a podobně. Společnou mají všichni tihle mladí outsideři ve značkovém oblečení hlavně neschopnost pohnout se z místa a něco se svým zpackaným životem udělat. Každodenní rutinu nabourá až příjezd žižkovského rodáka, který léta strávil v emigraci. Teď se vrací zpátky do vlasti a na všechny strany září optimismem a hlavně je BOHATÝ. A to se člověku vždycky nemusí vyplatit. Celý jevištní tvar je vlastně montáží dialogů postav, za jejichž zády běží na plátně experimentální videoprojekce vytvořená Petrem Šprinclem. Odosobněné záběry betonových staveb se prolínaji s jednotlivými slovy vyjadřujícími motivaci postav. Herci Tramtárie v režii Matyáše Dlaba se s textem, který nenabízí zas tak široké možnosti inscenování, poprali velice slušně.
Petr Šprincl je i autorem videoprojekce 99, která uzavřela první půli večera. Hokejista bloudí opuštěným stadionem obklopeným ropnými poli. Autor si dle svých slov vyřešil videem osobní problém, pro mě jako diváka zůstalo video nečitelné.
Poslední částí komponovaného večera byla inscenace podle textu tramtárijského režiséra a dramaturga Matyáše Dlaba Ještěr, kterou zpracovalo brněnské studentské divadlo KočéBR. Jak již bylo zmíněno výše, inscenace je v mnohých ohledech spíše scénickým čtením. Scéna je tvořena trojdílnou matrací a dekou, v níž sedí zachumlaný hlasatel nového lepšího bytí Ivo Aštar Benda, inspirovaný skutečnou postavou vůdce sekty Vesmírných lidí Iva A. Bendy. Hra má celkem jednoduchou zápletku. Ivo se pomocí bludů o ještěrech z pekel a andělech, kteří přijdou vyvolené spasit, snaží zmanipulovat svoji sousedku, dobromyslné děvče Magdu, aby se před ním svlékla. Ve velké části inscenace Ivo prostě sedí na matraci a Magda postává okolo. Když se v textu objeví akčnější pasáž, často je jenom odrecitována. Dlabův text by chtěl dle oficiálního textu na stránkách Tramtárie reflektovat problematiku různých pochybných sekt a esoterických sdružení. Na to se ale tématu nevěnuje moc do hloubky, upozorňuje jen na to nejkřiklavější, co se o sektách dávno ví – snadnou manipulaci labilnějších osob. Ani komický potenciál naprosto absurdních Bendových konstruktů o ještěrech vesmírné flotily autor příliš nevyužil, navzdory tomu se ale jedná o poměrně zábavně strávených 45 minut.
Listopadový díl cyklu Studia DT se bude točit hlavně kolem osobnosti mladého scénografa a dramatika Egona Tobiáše, který přijal pozvání i jako host. V premiéře diváci uvidí průřez Tobiášovými texty s názvem Oheň básníků/Koláž a také inscenaci Tobiášova textu Juarés. Za tuto hru získal autor třetí místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka a v Divadle Tramtárie ho budeme mít tedy možnost uvidět už 29. listopadu.
