Každodenní život umí dokonale vyčerpat. Ráno se člověk vzbudí a jeho první myšlenka se zaměří na rutinu a problémy. Do práce vyrazí naštvaný, protože ho nebaví. Raději by byl v nerušené přírodě a všechno nepěkné nechal za sebou. Ale co kdyby se v jeho životě stal zázrak, který by mu umožnil všechno změnit? Jak by se s náhlým obratem měl vypořádat?
Poradit by mu mohl psychiatr Rudolf Scatter (Marek Zahradníček), který zažil neobvyklé setkání. Zřejmě na něj nikdy nezapomene, protože díky němu se jeho dosavadní život začal obracet k lepšímu. Mladík Thomas Tracy (Tomáš David j.h), nabitý energií, nepopletl hlavu pouze Dr. Scatterovi, ale celému okolí, protože se jako jediný nebál prchajícího černého pantera. Jedni mladíka označovali za Tarzana a druzí ho považovali za blázna. On jediný zná pravý návod na zázrak. Stačí věřit. Pokud člověk hodně věří, dokáže všechno. S pozoruhodným příběhem se diváci mohli setkat v úterý 6. 3. 2012 v olomouckém Divadle Tramtarie.
V této divadelní sezóně se jedná o čtvrtou a zároveň poslední premiéru, která se realizovala v rámci hlavní dramaturgické linie. Inscenaci … a za Tracym tygr režíroval umělecký šéf Divadla Tramtarie Vladislav Kracík. Vytvořil nenáročnou snílkovskou podívanou, u níž nikdo nepropadne depresi a jako bonus si odnese pár cenných rad posilujících naději a sebehodnocení. Premiéra v programu neměla žánrové zařazení – pouze označení úsměvný příběh, které se hodilo jako neodmyslitelný znak netopýra v Batmanově přezce.
Tvůrčí tým si vybral novelu Williama Saroyana Tracyho tygr, v niž spisovatel popírá smysl nesmyslem a posouvá hranici mezi fikcí a realitou. Postavil vedle sebe dva odlišné charaktery mladíka Tracyho a starého psychiatra Scattera. Oba se poznávají a během sezení mezi nimi dochází k určitému poutu. Vše se točí kolem uprchlého černého pantera, o kterém Tracy tvrdí, že je jeho tygr. Podle ředitelky Divadla Tramtarie Petry Němečkové je Saroyanův text srdcovou záležitostí celého týmu.
Pečlivost byla vidět nejen na víceúčelové scéně, což bývá jedním z charakteristických rysů tramtarijských, ale i na kostýmech. Zatímco přítomnost se nesla v tmavých pastelových barvách, minulost projasňovaly živější odstíny hlavních hrdinů. Lidé, kteří v Tracyho minulosti hráli klíčové role, byli barevnější, zatímco spolupracovníci nebo šéf se nesli v šedých a béžových odstínech. Vzpomínky tedy nezvýrazňovaly pouze lepší časy, ale také poukazovaly na Tracyho touhy a emoce směřující k milované dívce Lauře (Zuzana Zapletalová).
Vzpomínkové pasáže nedoplňovaly výhradně kostýmy, ale také hudba, která zazněla při Tracyho vzpomínání. Celý příběh provázel vypravěč, který nebyl přítomný osobně, ale diváci jeho hlas slyšeli z reproduktorů. Inscenační tým složený z režiséra Vladislava Kracíka, dramaturgyně Lenky Jorníčkové a filmaře Andyho Fehu použil filmové postupy. Postavy se z přítomnosti prostřednictvím rychlého způsobu vyprávění dostaly do Tracyho vzpomínek a s pomocí projekcí tvůrci zhmotnili imaginárního tygra. Projekce nebyly tentokrát používány v takové míře jako v případě představení I na Batmana občas padne smutek, na němž pracoval stejný tým. Ovšem to vůbec nebylo na škodu, protože by se více animací do inscenace nehodilo. Tygrovu přítomnost nezastupoval pouze obraz, ale také zvuk. Režisér tak dal dostatečný prostor pro divákovu představivost a nepředkládal mu výlučně svůj pohled na věc.
Co se týče hereckého obsazení, opět se představují stálice tramtarijských prken. Zpravidla objevující se v rolích s obdobnými charaktery. Například energická Scatterova manželka v podání Jany Posníkové, které nejsou cizí průbojné role žen. Nebo milá, ale cílevědomá Scatterova asistentka ztvárněna Barborou Šebestíkovou, jež opět zahrála nedosažitelnou mladou ženu. Veronika Löflerová celou inscenaci zlehčovala poulícími bulvami a schválně přehnaným přístupem policistky prosazující právo. V mužském zastoupení byl Marek Zahradníček v roli starého psychiatra, který s přehledem zvládl vážnější postavu příliš zaměstnaného starce. Hostující herec Tomáš David vystihl sedmadvacetiletého Tracyho s výrazem sedmiletého kluka, přičemž se mu zároveň dařilo proměnit malé dítě v dospělého nekompromisního muže. Občas měl problém sehrát se s domácími, ale veškeré přehmaty zahladil svou rozpustilostí, při níž se mu podařilo pobavit celé hlediště.
Souhra Zahradníčka a Davida občas mystifikovala, protože v jedné scéně se zdálo, že doktor Scatter nemá imaginárního tygra jako Tracy, ale že jeho poháněcím motorem se stal právě samotný mladík. V druhé polovině hry se tvůrcům povedlo pomalé posouvání hranice mezi realitou a snem, v níž nebylo jasné, který z hlavních mužských hrdinů mlží a který tvrdí pravdu. Ke snové atmosféře přispívalo ladné přesouvání rekvizit, které probíhalo mezi scénami ve tmě. Byla slyšet pouze hudba a jednotvárné hučení koleček. Díky tomu přechody mezi scénami z přítomnosti a minulosti nepůsobily násilně.
Pokud divák, jenž nečetl a nikdy neslyšel o Williamu Saroyanovi, navštíví olomoucké Divadlo Tramtarie, nepochybuji o tom, že si novelu Tracyho tygr v nejbližší době přečte. Ti, kteří se již v minulosti s jeho dílem setkali, dostali příležitost vidět vyprávění z jiné perspektivy. Režisérova verze příběhu nenudí a hlavně nechává dostatečný prostor pro divákovu fantazii. Kracíkovi se z novely Tracyho tygr povedlo vytvořit líbivé dílo, které svým zpracováním vzdává holt spisovateli Williama Saroyana.
Režie: Vladislav Kracík, Dramaturgie: Lenka Jorníčková, Hrají: Tomáš David, j. h., Marek Zahradníček, Zuzana Zapletalová, Jana Posníková, Barbora Šebestíková, Veronika Löflerová, Marek Hajžman, Hlas vypravěče: Miroslav Hruška, j. h., Scéna a Kostýmy: Markéta Rosendorfová a Dagmar Maturová, Hudba: Martin Peřina a Lukáš Mareček, Projekce: Andy Fehu, Sandra Hrachová, Petra Zeleninová, Technická spolupráce: Vladimír Derner a Přemek Šupík, Světla: Alois Pešek
Premiéra: … a za Tracym tygr, úterý 6.3.2012 v Divadle Tramtarie Olomouc
