Inscenace s názvem Třináckrát za svědka je komedie dramaturga a autora divadelních textů Jana Šotkovského, který je například spoluautorem hudebně komediální show Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně. Původní text vznikl přímo pro Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, kde jej zrežíroval umělecký šéf divadla Lukáš Kopecký, který režíruje zejména komedie (Fyzikové, Dva úplně nazí muži), ale také vážné hry, jako je ve stejném divadle například Vosa nebo Shakespearův Romeo a Julie. Třináckrát za svědka je moderní, svěží romantická komedie, která pomocí jemného bizáru a jedné nepravděpodobné superschopnosti ukazuje, jak mohou být vztahy někdy komplikované či dokonce zhola nemožné.
Příběh je zasazen do blízkého okolí Uherského Hradiště, takže hlavně pro místní diváky je jednoduché se s postavami příběhu ztotožnit, případně s nimi aspoň sympatizovat. Těmi ústředními jsou Adam (Zdeněk Trčálek), který pracuje jako asistent režie pro ČT Brno, a jeho kamarádka Gabriela (Jitka Hlavačová), lékárnice, jejíž život se vyznačuje tím, že zoufale hledá partnera a absolvuje kvůli tomu jedno příšerné rande za druhým. Adam je spíše mírné povahy, nechává si všechno líbit a v práci se mu přezdívá „kamarádské želé“. Právě z tohoto důvodu, že neumí říct „ne“, je přiřazen k režisérce Tereze Jandové (Kateřina Michejdová), která přijíždí z Prahy do Brna natáčet nový film. Nikdo ovšem pod jejím vedením nechce pracovat, protože „čtrnáct dní s Jandovou je jak deset let v uranových dolech.“ Adam se snaží plnit Tereziny požadavky co nejlépe a zároveň postupně zjišťuje, že to není zas až tak špatná spolupráce, protože chápe Tereziny vize a snaží se jí vyjít co nejvíc vstříc. A také zjišťuje, že se do ní zamiloval.
V sérii následných peripetií se tak Adam snaží Terezu získat. Hlavní způsob, jakým jí dává najevo přízeň, je
jeho zápal do natáčení, se kterým jsou ovšem čím dál větší problémy, protože Tereza překročila finanční limit a ředitel už není ochoten ho navýšit. Toto nepříjemné zjištění přichází zrovna ve chvíli, kdy se má natáčet stěžejní scéna celého filmu a je potřeba jako komparz dvanáct šťastných párů, které Tereza nemá kde sehnat. Adam se hned ochotně nabídne, že těch dvacet čtyři zamilovaných obstará, což se mu nakonec povede a on zjišťuje, že má zvláštní dar poznat, kdo se ke komu hodí. Všichni, které dal kvůli natáčení dohromady, spolu totiž nakonec zůstanou, chtějí se brát a Adam jim všem má jít za svědka. A tak čeká Adama dvanáct svateb, a aby toho nebylo málo, tento dar mu také říká, že i on s Terezou se k sobě osudově hodí – jen Tereza si toho zatím bohužel nevšimla.
Adam se během natáčení filmu snaží plnit svoje povinnosti do puntíku, při tom ovšem také chodí na sedánky s Gábinou, která se mu svěřuje s nezdary na svých strašlivých schůzkách. Při výčtu těch nejnemožnějších potenciálních partnerů absurdnost předbíhá bizarnost a naopak. Obojí podtrhuje vertikální cedule s nápisem TOP 5, která se rozsvítí vždy, když Gábina mluví o konkrétním neslavném „objevu“. Vedou si totiž s Adamem imaginární seznam Top 5 Gábininých nejhorších schůzek. Jenže s každou schůzkou to vypadá, že laťku „toho nejhoršího“ je možné posunout ještě o kousek dál… a ještě. I my jako diváci jsme svědky několika takových schůzek, z nichž jedna se odehrává například na hřbitově. Některých je účasten dokonce i Adam, čímž je do Gabrieliných milostných eskapád stále více zavlečen a ta mu začne vytýkat, proč nedokáže poznat, kdo je ten pravý pro ni. Aspoň by se nemusela tolik trápit. A vůbec, proč na ni třeba Adam nikdy sám nic nezkusil? Možná také mohlo být všechno jinak…
Jednoho dne je ale, zdá se, Gábininu trápení konec, protože představí Adamovi zdánlivě perfektního muže, kterého si chce vzít, a Adama poprosí, aby jí šel za svědka. Adama tak čeká třináctá svatba, které se však snaží zabránit, jelikož pozná, že Aleš není pro Gábinu ten pravý, což jí také řekne. Gábina o tom ale nechce ani slyšet, protože je šťastná, a prosí Adama, aby do ničeho nezasahoval. Ten už má ovšem společně s Terezou rozjetý plán, jak svatbu překazit…
Celá inscenace se nese v dynamickém duchu bláznivé komedie, ať už je to díky hudbě Maria Buzziho, která doprovází zejména přestavby scénografie mezi jednotlivými dějstvími, nebo díky rychlým přechodům mezi jednotlivými scénami a svižné herecké akci. Rychlé a plynulé přestavby umožňuje minimalistická a jednoduchá scénografie, jejímiž stěžejními prvky jsou bedny, které jsou z každé strany ozdobené různými geometrickými vzory či jinými „klikyháky“ různých barev a připomínají sedací bedýnky z dětských pořadů ČT. Při proměnách scény jsou různě otáčeny, aby jednotlivé potisky byly vidět – což podtrhuje jednotlivé změny prostředí.
Dalším výrazným vizuálním prvkem jsou velké abstraktní figuríny mužů a žen s hravými výstřižky ve tvaru kruhů a trojúhelníků namísto intimních partií. Tyto figuríny představují zcizující prvek v jinak realistickém stylovém módu inscenace. Jednak mají rytmizační funkci, když oddělují scény z natáčení od těch ostatních, například když je Adam s Gábinou na schůzce. Zároveň fungují jako metaforické ztvárnění či podtržení podstatných dějových momentů, například když se Tereza představuje svému novému štábu. Před tím, než jim začne vysvětlovat, jak si představuje nastávající spolupráci, přistoupí ke dvěma mužským figurínám a podepíše je, což může znázorňovat její majetnickost a dominanci. V podobném smyslu figuríny fungují ve scéně, kdy si je Tereza rozmisťuje po kavárně, když v tom přichází ředitel Tichý s tím, že jí škrtá rozpočet, s čímž Tereza nesouhlasí. Během dialogu na toto téma se Tereza začne s Tichým o figuríny přetahovat jako vizuální zpodobnění její dominance a celého konfliktu ohledně peněz.
Dalším prvkem, který komedii dodává spád, jsou humorné gagy, založené na dynamických, efektně zřetězených komických scénách. Jeden takový příklad je, když Adamovi všechny páry, které dal dohromady, volají, že ho chtějí za svědka. Jednotlivé telefonáty jsou komicky rozehrány tak, že se jednotliví volající seřadí vedle Adama a po skončení telefonátu si vždy přiťuknou štamprlí slivovice, přičemž dochází k rychlému střídání jednotlivých postav, jako by šlo o figurky na orloji. Celkově inscenace po stránce humoru funguje bezchybně, čemuž pomáhají i dobře vykreslené charaktery postav, které v sobě snoubí rysy lidí, které potkáváme každý den, některé jsou ovšem v rámci žánru komicky hyperbolizované – například zaměstnankyně svatební agentury, které si Gábina najala a které jsou až komicky ukřičené a mají tendenci všechno přehánět. Vtipné jsou také stylizované momenty hrající si s temporytmem představení, kdy se například dvě postavy zároveň vysmrkají, nebo situace, kdy herečky vyběhnou do publika ve snaze najít pro sebe vhodného partnera, a vyptávají se Adama, jestli je to ten nebo onen divák.
I když se jedná primárně o komedii, ve hře se najdou i scény, které se dotýkají vážných společenských témat – a nejedná se zdaleka jen o téma mezilidských vztahů a jejich vykreslení, ve kterém se může najít každý, ale také třeba o společenském přijetí žen v různých „netypických“ profesích. Jedna taková scéna je třeba, když se číšnice automaticky domnívá, že režisérem je v duu Tereza–Adam muž, a když se dozví, že Tereza režíruje a Adam jí pouze asistuje, začne se jí vyptávat, jak to jako žena zvládá a jestli to pro ni není moc náročné. Inscenace tak nenásilně tematizuje skutečnost, že v některých profesích ženy stále nejsou přijímány jako rovnoprávné a že existují pozice, které jsou primárně spojovány s muži, jako například právě „typicky mužská“ režie.
Třináctkrát za svědka je hravá, svižná, a hlavně zábavná komedie, která mísí situační humor a přirozeně působící dialogy s „crazy“ zápletkou. „Mísťnáky“ potěší svými narážkami na Uherské Hradiště a blízké okolí typu „Co děláme na Míru?“ a „Asi na to musí dojít šohaj z Vések u Uherského Hradiště.“ Nebojí se ale dotýkat ani aktuálních témat a ukazuje, že někdy ani upřímný předpoklad, že se k sobě s tím druhým hodíme, není záruka milostného úspěchu.
Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- SLOVÁCKÉ DIVADLO V UHERSKÉM HRADIŠTI – Třináctkrát za svědka
- Autor předlohy: Jan Šotkovský
- Režie: Lukáš Kopecký
- Výprava: Veronika Watzková
- Hudba: Mario Buzzi
- Dramaturgie: Hana Hložková
- Pohybová spolupráce: Pavol Seriš
- Světelný design: Roman Jajčík
- Hrají: Zdeněk Trčálek, Jitka Hlavačová, Kateřina Michejdová, Petra Staňková, Pavlína Hejcmanová, Daniel Gajdoš, David Vaculík
Datum premiéry 4. února 2023, psáno z reprízy 6. ledna 2024.
FOTO: Slovácké divadlo Uherské Hradiště
