Zpět na výpis článků

Třetí den festivalu Spectaculo Interesse

Je úterý. Ostrava se stále halí do studeného, šedivého a mokrého hávu, lidé spěchají, aby se ukryli před deštěm, tramvaje jedna za druhou polykají hromady cestujících. Na první pohled nic pozitivního nebo krásného. Ale přece jenom se tady něco takového dá najít, protože právě probíhá loutkářský festival Spectaculo Interesse a pomalu se blíží do své poloviny.

Ráno začalo na hlavní scéně Divadla loutek pohádkovým představením Peter Pan v podání Bábkového divadla Žilina. Příběh o chlapci, který nechce vyrůst a žije ve své snové zemi, znají snad všichni. Slovenští herci jej dokázali přenést na jeviště s velkou silou – byl to kouzelný příběh plný dobrodružství, v kombinaci s hrou světel a stínu, krásnou hudbou a spojením loutek i herectví, vytvořili herci podívanou, při které nejednomu divákovi určitě mrazilo v zádech a tajil se dech Nikdo totiž není tak starý na to, aby se nemohl na chvíli podívat do tajemné Země – Nezemě, říct si: „Já věřím na víly!“ a prožít kousek dobrodružství.

Hned dva časy dnešního dne patřily německému divadlu Figuren Theater Tübingen a inscenaci Second Hand Puppets. Omšelé postavičky Loutkového divadla Tübingen se v ní vrací z prostředí zásuvek a háčků zpět na scénu, aby vyprávěly své staré příhody novým způsobem.

Odpolední čas na alternativní scéně využila výtvarnice Hana Voříšková pro představení své inscenace Pohyblivé obrázky. Pomocí stínohry, plošných loutek, různých předmětů a kresby přinesla několik minipříběhů z prostředí moře, pole i nebe. Bez jediného mluveného slova, jen za pomoci živého hudebního doprovodu, vytvořila téměř hodinové poetické představení s pomalým, až meditačním tempem, plné nečekaných konců a proměn.

Posledním představení byl Clown’s Houses řeckého souboru Merlin Puppet Theatre tragikomický příběh jednoho domu, pěti bytů a šesti hlavních postav. Co se stane, když se z našich životů stanou klece sestavené ze stereotypů, osamění a nesplněných snů? Každá z těchto postav je jiná, ale něco mají společné. Všichni žijí v temném, klaustrofobním prostředí svých bytů, spolu se všemi úzkostmi, posedlostmi a samotou. Není tam žádná naděje, jen krutý konec.

Foto: archiv Divadla loutek Ostrava