V brněnském Divadle Na Orlí se rozhodli pro nastudování kontroverzního titulu, který byl ve světě doprovázen mnohými skandály a soudními žalobami – Jerry Springer: Opera. Autory scénáře a textů písní jsou Stewart Lee a Richard Thomas, hudbu vskutku operní složil Richard Thomas. Celé dílo prošlo ve svém vzniku poměrně složitou anabází od jednoaktové opery, ve které si manželé navzájem vyměňují nadávky, až po pokus složit operu o Jerrym Springerovi.
Jerry Springer, slavný americký moderátor, se proslavil svojí talk show, která se ve svých začátcích nijak nelišila od jiných podobných programů. Produkce ale tlačila na větší sledovanost, a tak pořad sklouzl k provokativnějším a kontroverznějším tématům, jako např. „Můj přítel je žena“ nebo „Chci, aby můj muž přestal sledovat porno“, následkem čehož se show Jerryho Springera stala bulvární žumpou, ve které exhibují jedinci úchylní a deviantní.
Dramaturgyně Jitka Šotkovská tvrdí, že jde o jedno z nejsprostších děl na současných divadelních scénách. Sprostota a vulgarita se z jeviště na diváka jen valí, a tak je namístě upozornění na začátku představení, že tento pořad není určen pro nezletilé. Ona vulgarita však není samoúčelná a prvoplánová. Stejně jako u, prestižními cenami ověnčené, inscenace Dejvického divadla Ucpanej systém, je pouhým jazykem určité sorty lidí a pokud by nebyla užita, není autentická a uvěřitelná.
Děj je rozdělen na dvě části. V té první si diváci okusí reality show tak, jak ji znají z televize. V kulisách divadelního studia sedí na stupních obecenstvo, které rozehřívá animátor Jonathan Weiruss (hostující Jan Brožek). Návštěvníci studia nejsou již od pohledu kultivovaní intelektuálové, což je zřejmé nejen podle oblečení, ale hlavně z projevu, kterým dávají najevo, co si myslí o Jonathanovi a jeho pokusech o zabavení publika. Když přichází Jerry, je už vše připraveno na jízdu v bulvárním stylu. Od přiznání nevěry s nejlepší přítelkyní a transvestistou, přes obtloustlou manželku, která se rozhodne tančit u tyče, až po chlápka, který chodí v plínkách a chce být miminkem. Jerry se snaží každého účastníka skandalizovat, shodit, připravuje jim záludnosti a podrazy. Snaží se z lidí dostat ty nejintimnější zpovědi, konfrontuje je s protějšky, jichž se jejich zpověď týká. Jeho představitel Zdeněk Junák přesně vystihuje rovinu bulvárního moderátora. Je rafinovaně kultivovaný a potměšile zábavný. S nadhledem sleduje dění v sále a jeho ztělesněné svědomí (občas se vynořující Valkýra v masce Maude Lebowské z halucinového snění Duda, v podání Moniky Havlíčkové) zahání do patřičných míst a okřikuje jej. Dění ve studiu je pak přerušováno povinnými přestávkami s reklamou, která je velmi vtipně zacílena na vše, s čím se můžete v televizních reklamách setkat (samozřejmě zde zveličeno do obludných rozměrů) – obžerství, honba za dietami, strach ze smrti, přejídání léky. První půlka pak vrcholí vystoupením Ku-Klux-Klanu, což je jedna z nejvtipnějších scén inscenace. Představa rasistického a nekompromisně homofobního spolku, jenž zažívá svých patnáct vteřin slávy tím, že účinkuje v podobné show, je ironizována a podtržena výrazně muzikálovým tancem a stepem. Vše pak ukončí kulka, kterou do Jerryho vpraví jeden z jeho hostů.
Tato premisa se pak přenáší do druhé půle, která je představou pekla, jež se s Jerrym vypořádává. Zde se setkává se svými hosty, coby mrtvolami, které ho obviňují ze své smrti. A z milého a přičinlivého Jonathana Weirusse, který se tak snažil zabavit hosty, aby byl následně svým idolem Jerrym vyhozen z práce, je náhle Satan. Satan, který chce po Jerrym smíření s Ježíšem. A tak přicházejí do pekelné Jerry Springer show Adam s Evou, kteří Ježíšovi vyčítají vyhození z ráje pro jediné jablko. Jerry zpytuje svědomí, ale ani zde o sobě nepochybuje. Zaštiťuje se tím, že všichni jeho hosté šli do televize dobrovolně. Vyvstává zde ten hrůzný pocit z jeho odcizení, odlidštění a neschopnosti přiznat, že svým hostům ničí životy. Televize jako kouzelný nástroj moci je pro mnoho lidí velkým lákadlem a Jerry je pouze využívá z čistě zištných důvodů. Když nakonec přichází Bůh, Jerry se chytá naděje, že by snad on mohl být jeho pomocnou rukou. Takové štěstí? Kdepak. Jen trochu zvrácený černý humor Nejvyššího. S gustem pak posílá Jerryho do pekelného kotle.
Režisér Stano Slovák inscenaci připravoval se 4. ročníkem muzikálového herectví JAMU. Vypomohl si inscenačním týmem Městského divadla Brno, a tak se setkáme se jmény Jaroslav Milfajt (scéna), Andrea Kučerová a Eliška Ondráčková (kostýmy), Petr Hloušek a Dalibor Černák (projekce), Michal Matěj (choreografie) či Jakub Zedníček (step). Tím nejvýraznějším propojením je ale výběr hlavního představitele, kterým je Zdeněk Junák. Volba tohoto herce je logická nejen pro jeho velké herecké zkušenosti, ale také spojením s legendárním prodejcem reklamních show Horstem Fuchsem, kterého Junák již léta dabuje. Navíc, byť je toto představení muzikálovou operou, pouhé dvě postavy jsou čistě činoherního charakteru, a to právě Jerry Springer a jeho bodyguard Steve Wilkos (Jakub Zedníček).
Z dalších představitelů bych ráda vyzdvihla výkon Marka Oudy ve všech třech postavách, které vystřídá. Jeho zpodobnění Montela, chlápka toužícího být miminkem, a proto pobíhá po jevišti v plínkách, je zúročeno v postavě Ježíše, jehož kostým je velmi podobný tomu Montelovu. Dehonestující význam a samozřejmě také obvinění pekelného obecenstva ve studiu z toho, že Ježíš je gay, bylo právě impulsem pro několik katolických organizací v USA k podání žaloby na toto dílo.
Také Kateřina Falcová v dvojroli Peaches a Baby Jane svým hereckým projevem vystihuje dokonale postavy, které ztvárňuje, a zároveň potěší čistou intonací. Peaches je v jejím podání uťápnutá zamilovaná skoromanželka, která ale svým projevem přesáhne veškerou obludnost této reality show, když zpívá nádhernou píseň o tom, jak si udržet lidskou důstojnost po této veřejné popravě. Jako Baby Jane pak Falcová překvapí svojí komikou, hlavně ve druhé půli, kdy s milým, trochu mimoňským úsměvem, pobíhá po pekelném studiu se zapíchnutými kleštěmi v zádech.
Je třeba také zmínit herecký výkon hostujícího Jana Brožka v dvojroli Jonatha Weirusse a Satana. Ve druhé půlce jako Satan přebírá roli hybatele děje a odsouvá Jerryho na vedlejší kolej. A zde Brožek exceluje. Přerod z uťáplého obdivovatele své ikony v dokonalého ďábla je velmi přesvědčivý. A dává také tušit, že je vlastně produktem svého bývalého nadřízeného. To on v něm probudil ďábelskou povahu, která se chce mstít.
Scéna Jaroslava Milfajta je jednoduchou kombinací televizního studia (včetně v koutku sedícího vycpaného kameramana) a videoprojekcí, které dokreslují některé detaily. Obzvláště ve druhé půlce, kdy je zadní bílá stěna nasvícena červeným světlem. Televizní studio se tak tímto jednoduchým ztvárněním změní na peklo. Z ostrůvku, kde stála křesílka pro Jerryho a jeho hosty, se posléze začne kouřit, a tak se stává pekelným kotlem, do kterého se má hlavní hrdina dostat.
Jestliže chtěli tvůrci nastavit ono legendární zrcadlo naší společnosti, pak se jim to v muzikálu o Jerry Springerovi úspěšně podařilo. Spojení té nejpokleslejší zábavy, kterou si člověk jen dovede představit, s výsostně uměleckým žánrem operou, je geniálním tahem. Nikdo by v opeře nečekal, že koloraturní árie, zpívané především pro svoji pěveckou přesnost a kvůli libozvučným tónům, svým obsahem korespondují s jazykem lůzy. Hudebně je celé dílo velmi zajímavé a odkazuje na spoustu hudebních děl klasických, ale i těch muzikálových, včetně toho nejznámějšího – Jesus Christ Superstar. Hudebního nastudování se ujal další ze stálých spolupracovníků Městského divadla Brno, Karel Albrecht, společně s Dadou Klementovou. Je třeba říci, že studenti 4. ročníku muzikálového herectví se s náročnými operními party vyrovnali s potřebnou dávkou entuziasmu, která někdy převyšuje jejich pěvecké umění, ale tato snaha je v konečném důsledku sympatická a proto diváci odpustí i drobné prohřešky v intonaci. A tak je Jerry Springer: Opera nejen zárukou magických operních árií, ale především velmi chytré zábavy, byť v kulisách pokleslosti a vulgarit. V době, kdy jsou v hlavních sledovacích časech televizních programů předkládány reality show, jako jsou Vyvolení, Big Brother a podobně, je občas důležité uvědomit si, jak moc je tato zábava prázdná a jednoduchá.
Kontinentální premiéry 3. a 4. listopadu 2013, psáno z druhé premiéry 4. listopadu 2013.
Richard Thomas, Stewart Lee: Jerry Springer: Opera
Režie: Stano Slovák, dramaturgie: Jitka Šotkovská, překlad: Mikuláš Bryan, hudební nastudování a dirigent: Karel Albrecht, choreografie: Michal Matěj.
Foto: Pavel Nesvadba
