V rámci letošního klauzurního festivalu Proces 24 Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU proběhla na delší dobu poslední repríza představení Is Joy. Režisérem je student slovinského původu Aljoša Lovrić Krapež a jedná se o další z jeho „jazykově bezbariérových“ inscenací. Komunikace zde sice neprobíhá verbálně, nicméně představení hovoří k divákům i aktérům skrze univerzální lidské primordiální pudy. Celé představení je takovým rituálem uvolňujícím napětí skrze bezprostřední, kreativní činnost doprovázenou opakujícím se, sílícím rytmem zvuků téměř navozujícím stav mánie. V anotaci představení se píše o dětinské radosti ze samotného aktu tvoření. „Postavit část vesmíru, která pohne ostatními.“ V průběhu každé reprízy představení tak v logice tohoto kreativního imperativu vždy vznikne zcela originální monumentální instalace složená z domácích spotřebičů, dekorací, nářadí či nábytku.
Diváci jsou ze začátku usazení na židlích, které jsou soustředěny kolem dřevěného podstavce, na němž
je vystavený tlačítkový telefon, jako monstrance na oltáři. Po začátku představení se aktéři, maskovaní svářečskými helmami, seskupí kolem této podivné modly a tiše očekávají rozeznění telefonu. Nakonec znamení přijde, někdo volá. V tu chvíli začne znít hudba. Ze začátku jen jeden stále se opakující tón, ke kterému se postupně přidávají další tóny. Se začátkem hudby se účinkující rozběhnou do zákulisí po obou stranách jeviště a začnou přinášet různé nahodilé objekty a skládat je kolem podstavce. Ve středu jeviště se kupí více a více předmětů všech velikostí od pračky nebo pelesti od postele přes manekýny z výlohy až po různé listí, větve, dráty a tyče. Jak se prostor postupně zaplňuje, „houstne“ i zvukový doprovod. Když začnou docházet objekty k přikládání ze zákulisí, začnou se používat židle na kterých zatím seděli diváci. Díky této symbolické i faktické ztrátě pevné půdy pod nohama je divák bezprostředně vydán napospas neústupnému rytmu a energii performerů, kteří teď mezi diváky probíhají a přeskupují poslední zbytky nábytku v sále. Atmosféra je tak hustá, že pomalu není slyšet vlastní myšlenka a je téměř možné poddat se rytmu v božské mánii. Na závěr se zapnou všechny spotřebiče navršené na hromadě vprostřed sálu: například pračka spustí program máchání a začne rozechvívat celou konstrukci, fukar na listí začne vířit vzduch, světla začnou stroboskopicky blikat a aktéři se začnou zmítat v orgastické extázi z nespoutanosti a uvolnění.
Samotný název Is Joy odkazuje k bezprostřednímu pocitu radosti či štěstí. Představuje tak kontrast nebo spíše myšlenkový posun tvůrců, kteří na loňském Procesu 23 prezentovali projekt An Essay on Pleasure. Režisérem byl taktéž Aljoša Lovrić Krapež a už tehdy se svým týmem využívali podobných inscenačních postupů. Aktéři byly též maskováni, tentokrát papírovými pytlíky s otvory na oči, ústa a nos, a netradičními způsoby, též bez artikulovaných slov, interagovali s objekty kolem sebe. Polévali se různými substancemi, nasoukávali se do různých látek a igelitů či se rozkošnicky potírali šťávou a dužinou grapefruitu a podobně. Pleasure, plaisir, plezír, slast odkazuje většinou k psychoanalytickým teoriím a představuje jeden z nejhlubších živočišných pudů. Pocit slasti je většinou tělesného původu, je rozhodně divočejší a neovladatelnější než pocit štěstí, který se pojí spíše se sofistikovanějšími rozumovými procesy. Zatímco se loni aktéři oddávali orgiím, tělesnému zážitku z každodenních předmětů, letos se ponořili do naprostého soustředění, stavu flow, a svou energii vložili do fascinujícího procesu vystavění těchto každodenních předmětů v jedinou transcendentní singularitu.
Krapež už delší dobu spolupracuje s uměleckým kolektivem PYL a vzájemné ovlivňování je na jejich tvorbě
patrné. Na konci roku 2023 společně vytvořili inscenaci How To Just Do It, uvedenou v pražském divadle Alfred ve dvoře, jejíž podstatou je znovu-objevování a re-definování běžných objektů kolem nás. Navazují tak na svoji tvorbu na YouTube, kde nahrávají videa s názvy „Jak vytvořit cenově dostupné boty z PET lahví“, „Jak naučit křečky zpívat“ nebo „Jak vyrobit stojánek na antidepresiva“, kde používají rýžový chlebíček, cigaretové filtry a párátka.
Is Joy je inscenace o návratu k mládí před vyhořením, o devocionálním blaženém zapálení pro čin. Skrze rytmičnost a rozpohybování těla je možné dojít k pocitům podobným extázi či posedlosti. Svět, kde se věci dělají jenom tak pro radost, bez deadlinů, beze strachu z kritiky, bez předsudků a konvencí, to je Is Joy.
Autor je studentem 1. ročníku magisterského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií a programu Kulturní antropologie na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Univerzity Palackého v Olomouci.
- DISK – Is Joy
- Režie: Aljoša Lovrić Krapež
- Dramaturgie a světelný design: Pedro Gramegna Ardiles
- Scénografie: Jasmine Molinari
- Zvukový design: David Ficek
- Kostymérka: Mara Ingea
- Produkce: Lenka Pitronová, Barbora Zajíčková
- Hrají: Michaela Čajkovičová, Michal Salwiński, Ana Nežmah, Filip Mramor, Sai Morikawa
- Pedagogické vedení: Ing. MgA. Branislav Mazúch, doc. MgA. Sodja Zupanc-Lotker, Ph.D.
Premiéra 15. prosince 2023, psáno z reprízy 30. ledna 2024.
FOTO: T. Šimoníková, DISK
