Zakládání amatérských studentských souborů v Uměleckém centru Univerzity Palackého se stalo v několika posledních letech značným fenoménem. Zatímco v době před deseti lety fungoval v těchto prostorách jen jeden soubor, dnes jich zde sídlí několik. Ty jsou složeny převážně ze studentů divadelních a filmových studií. V polovině listopadu se uskutečnil svátek všech divadelníků, tzv. Noc divadel. Jak se slavilo na zdejší univerzitě?
Jak byste Váš spolek představili?
Markéta Zborníková – Nabalkoně: Nabalkoně se zaměřuje na divadelní, filmovou, hudební a výtvarnou tvorbu. Své umělecké produkce uvádí v nově otevřeném prostoru Kabaretní scény, dále je domovským souborem Divadla na Šantovce a v neposlední řadě spolupracuje s Katedrou divadelních a filmových studií v Uměleckém centru Univerzity Palackého.
Jiří Žák – Po škole: Spolek Po škole tvoří divadlo pro veřejnost a pro studenty středních škol. Tematicky se věnuje námětům, které jsou blízké generaci Y a Z se zaměřením na krásy a absurdity všedního dne. Spolek se rovněž zapojuje do komunitních projektů se sociálním přesahem a pořádá autorská čtení Domácí Bá.snění.
Adam Bucek – Kucmoch: Spolek Kucmoch působí v Divadle K3 třetím rokem. Dramaturgie je postavena jednak na žánru klasické komedie, a jednak na současném coolness dramatu. Hlavní poetikou spolku je nonsense, absurdita a satira.
Aneta Bednaříková – MalUm: Spolek MalUm přebírá klasická prozaická díla a svébytně je interpretuje. I přestože je spolek tvořen hlavně dívkami, nebojí se ve své tvorbě použít černý humor či náznak krveprolití. To souvisí i s dvojznačností názvu spolku, který se dá číst buď jako Malé Umění, nebo latinské „malum“, což v doslovném překladu znamená „zlo“.
Slávka Mašínová – Neukočírovatelná laktace: Neukočírovatelná laktace je na Katedře divadla a filmu nejmladším divadelním spolkem. Pracujeme s poetikou trapnosti, sebežertu a dokumentárními prvky, vycházíme částečně z improvizace a naše plánované inscenace jsou autorské. Letošní Noc divadel byla pro tento spolek prvním veřejným výstupem před diváky.
Po kolikáté a z jakého důvodu jste se zúčastnili Noci divadel?
Markéta Zborníková – Nabalkoně: V roce 2015 se nám podařilo vybojovat otevření Divadla K3 o víkendu ku příležitosti právě této akce. Od té doby tuto tradici udržujeme. V minulých letech jsme spolupracovali se studentskými spolky v Uměleckém centru UP. Letos jsme poprvé pořádali Noc divadel samostatně v Kabaretní scéně a byli jsme součástí programu v Divadle na Šantovce. Je to krásné, že divadla mají svůj svátek. Je třeba jej slavit.
Jiří Žák – Po škole: Zúčastnili jsme se již potřetí. Vždy to byla příjemná výzva si společně vymyslet a nazkoušet krátkou scénku. Snažíme se být zároveň hodně kontaktní. Do scének se často zapojí i diváci, kteří můžou na příklad rozhodnout o průběhu či konci předváděného příběhu.
Adam Bucek – Kucmoch: Účastníky Noci divadel jsme byli letos potřetí. Je to dobrá příležitost poukázat na krásné prostory nejen Divadla K3, ale také celého Uměleckého centra zdejší univerzity. Je to fajn, když jsou spolky schopny se dohodnout a uspořádat společný projekt.
Aneta Bednaříková – MalUm: Noci divadel se účastníme podruhé. Vloni touto dobou se náš spolek teprve formoval, takže byla naše účast spíše okrajová. Vzhledem k tomu, že působíme pod Katedrou divadelních a filmových studií, cítíme osobní povinnost tuto katedru reprezentovat kdykoli, kdy je příležitost.
Slávka Mašínová – Neukočírovatelná laktace: Zúčastnili jsme se poprvé. Byli jsme osloveni jako jeden ze spolků katedry a přišlo nám samozřejmé se do tohoto projektu zapojit. Především jsme o svém spolku chtěli dát vědět a zároveň se podílet na příjemném večeru s ostatními spolky.
Letošní Noc divadel se nesla v duchu „Československé divadelní spolupráce“. Jak jste se s tímto tématem vypořádali?
Markéta Zborníková – Nabalkoně: Nabalkoně zahrnuje něco okolo třiceti členů, mezi nimiž jsou i zástupci z Polska, Ukrajiny a Slovenska, takže nějaká „mezinárodní“ spolupráce vychází už z naší podstaty. Během Noci divadel jsme v Kabaretní scéně uvedli průřez dějinami Československé a České republiky od roku 1918 po současnost. Nechyběly písně typické pro dané období, divadelní stand up výstupy a vtipné skeče poukazující na historii naší země.
Jiří Žák – Po škole: Vybrali jsme si tuhá 50. léta a k tomu vyplodili budovatelskou agitku přímo z JZD. Tři hodiny opakování jedné scénky uteklo poměrně rychle, bavilo nás to a snad i diváky, kterých bylo dost, a to je hlavní. Letošní Noc divadel na Konviktu hodnotím pozitivně, i když jsme měli oproti minulým letům znatelně stísněnější podmínky.
Adam Bucek – Kucmoch: Náš spolek si připravil „instalaci“ pod názvem Dostaveníčko s Cimrmanem. Divák tlesknutím aktivoval živé exponáty, které představily nejznámější hlášky a situace. Ty mohli návštěvníci znát z představení Divadla Járy Cimrmana. Zastoupeny byly úryvky z Hospody na mýtince, Dobytí severního pólu, Českého nebe, Afriky a Záskoku.
Aneta Bednaříková – MalUm: Ve svých výstupech jsme se zaměřili na divadlo malých forem, které u nás naplno propuklo na konci 50. let minulého století. Nemohli jsme tak opomenout autorský výstup na motivy Šimka a Grossmanna v ženském podání. Dále diváky čekala píseň na téma lidské povahy s choreografií, která byla postavena na základě kabaretního tance.
Slávka Mašínová – Neukočírovatelná laktace: V rámci Noci divadel jsme vycházeli z našich teatrologických poznatků, jež jsme divákovi přiblížili formou nadsázky a restylizace. Etapa meziválečného divadla byla zpracována scénkou o radostech a strastech republiky ve stylu slavných forbín Voskovce a Wericha. V pozdějších etapách jsme se vydali cestou experimentu.
FOTO: Hana Buličková, Hana Koudelková
