Program třetího festivalového dne byl nabitý už od rána. Viděli jsme čtyři soutěžní představení a odpoledne jsme stihli i český loutkový film Malý pán z letošního roku.
Prvním představením byly jistě nejvíce okouzleny děti sedící v prvních řadách alternativní scény Divadla loutek. Dva němečtí herci ze souboru Piccolo Theater přivedli k životu děvčátko jménem Malenka. V poetickém příběhu se pracovalo s netradičními loutkami. Malenka se vydává do světa a ze svého pohledu jej objevuje. Všechna zvířata, která potká, jsou jejími učiteli. Zjišťuje, že není jednoduché zůstat sama a poznává pravou hodnotu přátelství. Herci Wiebke Schulz a Werner Bauer jsou na jevišti skvěle sehraní. Pracují s celým tělem a rozehrávají velké množství situací s jednoduchými rekvizitami. Například voda je znázorněna nataženou stužkou a změna ročního období rozpohybovaným listem. Přestože je představení nonverbální a herci používají k oživení postav jen jednoduchých zvuků, příběh je jasně čitelný.
Na dětský příběh o putování navazuje druhá inscenace, jež pracuje s podobným motivem cesty. Český soubor Geisslers Hofcomoedianten zpracoval pohádkový příběh Carla Gozziho, zastánce tradiční italské komedie dell’arte, Láska ke třem pomerančům, který zobrazuje pouť prince a jeho sluhy Truffaldina do světa fantazie. Základním principem hry je práce s papírovými krabicemi od banánů, které tvoří veškerou scénografii. Herci je nejrůzněji přesouvají. Před zraky diváků budují hrad, padací most, poštovní schránky nebo si krabice nazouvají jako domácí obuv. Precizně synchronizovaná práce všech členů souboru vytváří vizuálně nápaditou inscenaci, v jejímž prologu se střetává směsice nejrůznějších prvků čerpajících z televizních reklam, světa showbyznysu a barokního divadla.
Po živém a dokonale rozpohybovaném představení přichází na jeviště Loutkového divadla herci z Izraele. Scéna je rozdělena do několika částí. V popředí vidíme hru rukou, které představují vztah muže a ženy, jejich milostný život, ale i hádky a rozchody. V zadním plánu se poté jejich příběh rozehrává pomocí loutek, které tvoří hercova oblečená ruka a klobouk na hřbetu dlaně. V inscenaci se nemluví, herci rozehrávají jasně čitelné situace z každodenního života. Milostný příběh dvou lidí je zobrazen i poetickými oživenými obrazy. Na scéně se pohybuje maketa lodi v rozbouřeném moři hledající maják, která vyjadřuje pocity osamělé ženy po odchodu jejího partnera.
Posledním představením třetího dne je hra Zigmund Follies francouzského souboru Compagnie Philippe Genty. Tato inscenace je pozoruhodná především proto, že jsme poprvé za celý festival svědky klasického loutkového divadla, u kterého je důsledně využito spodní vedení prstových loutek – to znamená, že herci jsou zcela skryti. Pouze v expozici příběhu je vypravěč představován hercem, abychom pochopili, že následný děj se odehrává v jeho hlavě. Hra je složena ze série surreálních rozpohybovaných obrazů, kdy vypravěč hledá sám sebe. Setkává se se všemi nepříjemnostmi francouzské byrokracie a je konfrontován se svými vlastními myšlenkovými konstrukty. Nakonec dochází vypravěč ke zjištění, že veškerý zmatek kolem sebe stvořil sám ve své vlastní hlavě a představách, a smiřuje se sám se sebou. Hra je velmi živá, plná postav a rychle se měnících scén. Přestože je hrána ve francouzštině a ne každý v hledišti je schopen porozumět častým slovním hříčkám, získává si inscenace velké sympatie diváků svým zpracováním a publikum nadšeně tleská. Po představení jsme ještě svědky odkrytí všech vizuálních efektů použitých v inscenaci a velice zajímavého a přátelského povídání s herci Ericem Lamblem De Sarriou a Philippem Richardem.
