Zpět na výpis článků

Sobotní kocovina, třicítka na krku aneb Můj romantický příběh

Jedním z vrcholů letošního OST-RA-VARu byl rozhodně Můj romantický příběh skotského dramatika Daniela C. Jacksona v podání souboru Divadla Petra Bezruče. Komediálně laděný komorní příběh nám předkládá pohled na setkání dvou mladých třicátníků v dnešním komplikovaném světě, ukazuje jejich nejistotu, strach a zároveň snahu o nalezení toho pravého.

Premiéru mělo toto drama v roce 2010 na edinburském festivalu, kde získalo hlavní cenu a bylo následně hráno v londýnském Bush Theatre. Tím začalo tažení tohoto titulu po světových scénách. Do Česka dorazil o dva roky později, v listopadu 2012, kdy jej v české premiéře uvedl brněnský Buranteatr a o rok později, v září 2013, následovalo ostravské uvedení tohoto titulu.

Začátek vztahu nebo přešlap?

Příběh popisuje situaci, typickou pro dnešní mladé singles. Tom nastoupí do nové práce, páteční večer stráví s lidmi z kanceláře v baru, až skončí u své kolegyně Amy. Ranní kocovina, umocněná kocovinou morální, je navýšena o reálný strach z nadějí, které by mohla Amy vůči němu vykazovat. Nadějí na následný vztah. Pro Toma příšerná představa. Následující popis jeho stavů a vnitřních promluv pak dává jen průchod k dalším nedorozuměním a Tomovu plácání se v nepřehledné skrumáži vlastních protichůdných citů a pocitů. On sám dobře neví, zda nějaký vztah chce či nechce. S Amy je to možná podobné, nicméně na ní je více patrné, jak stojí o ukotvení ve stabilním vztahu s mužem, se kterým by případně mohla založit i rodinu. Křehké pouto, stojící na vratkých základech, však má velmi lidské a velmi lyrické vyvrcholení. Ukončení nechtěného těhotenství je paradoxně možným začátkem budoucího vztahu.

Když dva dělají totéž, není to totéž.

Autor předkládá tuto situaci ze dvou pohledů. Nejdříve nás se situací seznamuje Tom svýma očima. Coby průvodce dějem líčí nejen události, které se staly, ale hlavně jeho pocity. Tragikomické a groteskní řečičky, nadsázka a humor, to vše je silnou zbraní této postavy. Podle siláckých a chlapáckých řečí je jasné, že on je hlavním hybatelem veškerého dění a Amy je pouhou figurkou, která se bezmocně komíhá, co třtina ve větru se klátící. Amy skutečně vypadá jako infantilní káča, která jen slintá po jeho nezávislosti a mužství.

Jak se ale situace dostává do určitého bodu, děj se vrátí znovu na začátek a sled událostí je nyní popisován z pohledu Amy. A ejhle! Žádná karikatura toužící po Tomovi, ale mladá, chytrá žena, která je vlastně spokojená se svým životem. Zároveň ale začíná vnímat své biologické hodiny. A tak, když se objeví v kanceláři nový chlap, tak proč to nezkusit, ne? Tom se v Amyině vyprávění stává podobnou karikaturou sebe samého, jen není tolik dehonestován. Divák stále více vnímá, jak Amy dokáže obratně manipulovat s oním „chlapáctvím“, zároveň ji však nejistota tohoto vztahu více trápí, než je tomu u jejího protějšku. Druhá část hry již popisuje reálně, civilně a velmi citlivě křehkost situace, vyvolané Amyiným nechtěným těhotenstvím. Postavy nás také v průběhu svých líčení seznamují s vlastní genezí, jejich předchozími vztahy a dovysvětlují, proč jsou nyní singles a zda jim tato situace vlastně vyhovuje či ne.

Brno nebo Ostrava? Je to jedno, obojí je možné.

Buranteatr se vydal cestou, která se vyznačuje popisností scény. Reálně ztvárněné části pokoje Amy, kanceláře, ve které spolu s Tomem pracují a občasné použití baru, ve kterém celé setkání proběhlo, je hlavním znakem brněnské inscenace. Na rozdíl od ostravských kolegů, kteří šli cestou zjednodušení scény, jenž je jakousi anonymní kancelářskou chodbou se záchodky, několika židlemi a automatem s vodou. Celý děj tím ale v ostravské verzi dostává větší spád a rychlost. Nemusí se čekat, až Tom a Amy najdou postel, ve které skončí. U Bezručů si prostě lehnou na zem a intenzita jejich prožitku je velmi expresívně předvedena trojím prudkým vzdechem. Genialita této zkratky je právě v tom, že naprosto přesně vystihuje celý akt. Krátký, rychlý, intenzívní… a příšerný.

Amy a Tom, Tom a Amy (plus ten zbytek).

Herecké výkony ostravského souboru jsou mírně řečeno brilantní. Což ovšem neznamená, že by brněnský Buranteatr jakkoliv pokulhával. Představitelka Amy v bezručovské verzi Tereza Vilišová vystavuje charakter hrdinky naprosto precizně. V první části Tomova líčení je karikaturou na mladou ženu. Mimika a dětinské veselí, promítající se v nadšené tvářičce, je dokonalou protiváhou chlapácké nadřazenosti Toma. Její proměna v mladou, chytrou ženu, která skvěle dokáže vystihnout pravou podstatu mužského protějšku, je přirozená a podaná s velkým ženským nadhledem. Brněnská Amy v podání mladé slovenské herečky Paulíny Labudové je více civilní. Režijní vedení J. Š. Hájka zcela jasně předepisuje méně karikatury a grotesknosti v průběhu Tomovy verze příběhu. Proto je hranice proměny méně zřetelná, což však nikterak nevadí. Tereze Vilišové v ostravské verzi zdatně sekunduje Ondřej Brett v roli Toma. Brett předvádí Toma s přirozeností, která dává tušit, že několik takových Tomů poznal, či se jím sám snad někdy stal. Nechci mu nijak škodit, ale přesnost, s jakou vystihuje situace, jak staví zoufalost mladého muže do roviny spolu se strachem ze závazku, je kouzelná. Podobně je tomu i u představitele Buranteatru mladého herce Martina Tlapáka. Humpoláckost spolu se zoufalstvím se nakonec překlopí do civilní a přirozené polohy mladého muže, který se snaží citlivě řešit problém, se kterým se jeho partnerka potýká. Za zmínku také stojí vedlejší postavy, které v ostravské verzi hrají pouze další tři herci – excelující Albert Čuba v alternaci s Lukášem Melníkem, skvělá Sylvie Krupanská i Markéta Haroková. Stejně tak je tomu i v brněnské verzi, kde si však na 19 dalších postav troufnou dokonce jen ve dvou lidech (Kamila Zetelová a Petr Tlustý).

Závěrem lze pouze konstatovat, že u Bezručů divák najde vtipné, zábavné, ironické a zároveň i velmi lidské divadlo. Můj romantický příběh je skvěle napsaná, dobře provedená inscenace, kterou nelze než doporučit. Nejinak je tomu i u brněnského provedení, ale tato recenze se přece jen více věnuje ostravarovskému dění.

Divadlo Petra Bezruče Můj romantický příběhRežie a výběr hudby: Daniel Špinar, dramaturgie: Ilona Smejkalová, překlad: Jakub Škorpil, výprava: Lucie Škandíková. Hrají: Amy: Tereza Vilišová, Tom: Ondřej Brett, Alison: Sylvie Krupanská, Calvin: Lukáš Melník nebo Albert Čuba j.h., Saša: Markéta Haroková

 

Použité foto: Tomáš Ruča