Ve čtvrtek 28. listopadu odstartovala druhý den divadelního festivalu OS-TRA-VAR inscenace Slož mě něžně. Drama irského spisovatele Billyho Roche nastudoval se souborem Národního divadla moravskoslezského režisér Janusz Klimsza a představil nám toto dílo v české premiéře právě na ostravských prknech. V komorním prostoru zkušebny Divadla Antonína Dvořáka, kde se představení odehrávalo, se tak několika desítkám diváků naskytl pohled do rozervaných irských duší, jejichž denním chlebem jsou krev, pot, šrámy na těle i na duši a hlavně boxerský ring.
Nacházíme se kdesi v Irsku šedesátých let. Theo (František Večeřa) a jeho parta jezdí po irských předměstích s atrakcemi a baví lidi. Střelnice, cukrová vata a jiné stánky však netáhnou tolik jako boxerské zápasy. Theova hvězda – Dean (David Viktor) – je namachrovaný zápasník s egem až po strop. Co záleží na tom, že zápasy jsou fingované a Dean tak má vždy zaručené vítězství. Lidé se baví a hlavně – platí.
Tuhle partičku živí hlavně box, což zohledňuje i scéna. Té dominuje zápasnický ring, který toho už od pohledu zažil hodně, a boxerské řežby z něj udělaly velkou krvavou omalovánku. O kus dál je stůl a pár židlí. Celé zázemí téhle podivné kočovné společnosti doplňují jen některé nezbytné rekvizity jako je boxovací pytel, rukavice a kasa, která se spíš častěji vyprazdňuje, než plní penězi. Scéna je tedy zařízena skromně, ale účelně. Stejně tak je zacházeno i se světlem a hudbou. Ty jdou nejvýrazněji ruku v ruce při změně scény. Skončí scéna, světlo se ztlumí a začne hrát sladká hudba, která je v dokonalém protikladu ke všemu tomu násilí. I když se zrovna neschyluje k žádnému zápasu nebo tréninku, postavy se většinou vyskytují právě v ringu. Neustále s někým nebo s něčím bojují.
Tématem dramatu Slož mě něžně nejsou jen zápasy a kočování z místa na místo po irských periferiích. Postavy se velice silně potýkají se špatnými mezilidskými vztahy. Nedokáží navázat trvalý partnerský vztah, stíhají je křivdy z minulých dob, všichni jsou sobečtí a slepě si jdou za svým cílem. Velitel celého tohoto „cirkusu“ – Theo – chodí už nějakou dobu s Lily (Marie Logojdová), ženou nejasné minulosti, která se při zápasech stará o tombolu a taky o to, jak Thea co nejčastěji podvést. Do toho všeho přijíždí Theova dcera Emer (Veronika Lazorčáková). Pro Thea je upomínkou jeho mladické nerozvážnosti, Emer je však rozhodnuta začít nový život a netuší, že ji čeká setkání s osudovou láskou. Ústřední rivalskou dvojící je pak Zabiják Dean a druhý boxer Junior, který s poraněnou nohou už může dělat leda tak údržbáře. Právě do Juniora se Emer zamiluje a jak už to tak bývá, když je žena v partnerství ambiciózní za dva, dostane Juniora zpět do ringu.
Herecky nejvýraznější postavou je Dean v podání Davida Viktora. Uřvaný obhroublý boxer, jehož slovník se z větší části omezuje na slovo vole. Je škoda že, v druhé půli už nemá jako postava tolik prostoru, protože je největším zdrojem slovní komiky. Protikladem k němu je rozumnější Junior, který se navíc ve scénách se svou milou Emer projevuje jako velmi citlivý muž. Jinak jsou celkově herecké výkony vyrovnané. Vše se nese na lince civilnosti. Postavy mezi sebou rozmlouvají jakoby nenuceně, ale někdy se zdá, že na sebe herci nedokáží správně zareagovat. Občas se inscenace mezi replikami zadrhává a hluchá místa jsou pak vyplněna nepříjemnou slovní nebo pohybovou vatou. Buď se herci nemůžou „vykoktat“ nebo chodí jaksi bezúčelně sem a tam. A to je škoda. S názorem, že by inscenaci prospělo zhuštění, následné zkrácení a vypuštění přestávky, plně souhlasím. Inscenace neměla možnost tzv. vyznít a upoutat diváka. Posouvala se pomaličku bez výraznějšího rytmu ke konci.
Přestože je zkušebna Divadla Antonína Dvořáka poměrně prostorově skromná, občas byl problém doslechnout. Pokud herci šeptali na druhé straně jeviště, nebylo jim rozumět. Další patálie nastala, když se někteří diváci z přední řady, kterým lehce zabraňovalo v bezproblémovém výhledu zápasiště, vykláněli ze sedadel, aby viděli, co se děje na vzdálenější části jeviště. O přestávce si nejeden divák postěžoval na zmařený výhled díky něčí hlavě nebo zádům. Nejvíc však zamrzel konec, který byl z pohledu inscenačního provedení natolik nesrozumitelný, že diváci nepochopili, že představení končí a mají začít tleskat. To mě osobně rozladilo ze všeho nejvíc. To trapné ticho, kdy si diváci nejsou jistí, jestli ještě něco přijde nebo je už doopravdy konec. A ta doba, než začne první odvážlivec tleskat, se táhla jako hodina. Když divák nepozná, že je konec, tak je zákonitě něco špatně.
Režie: Janusz Klimsza. Dramaturgie: Klára Špičková. Scéna: Martin Víšek. Kostýmy: Eliška Zapletalová. Překlad: Pavel Dominik
Ze dne 28. 4. 2013, 10:00, zkušebna DAD Repríza č.12. Premiéra: 2. 2. 2013, 19:00, Zkušebna DAD
Foto: Radovan Šťastný
