Letošní Skupova Plzeň byla zahájena v neděli 15. června ve velkém stylu. Program je dostatečně natřískaný, aby divák neměl čas se poflakovat. Organizátoři lákají na nejpestřejší pořad v historii festivalu.
Festival profesionálního loutkového a alternativního divadla se zaměřuje na divácky starší publikum, než jsou děti předškolního věku. Jde o soutěžní přehlídku, o jejímž výsledku rozhoduje odborná i divácká porota. Šanci se ukázat, mají i studenti a čerství absolventi DAMU, kteří se nebojí předvést neotřelé nápady, častokrát jdoucí za hranici absurdna a experimentu.
Letošní přehlídka využívá nejen klasických divadelních prostor, alternativě je skutečně přáno. Program se odehrává v prostorách nádvoří Muzea loutek, starého vlakového nádraží i nového kulturního centra Papírna. Tyto prostory dodávají představením zvláštní atmosféru. Stejně tak má své kouzlo i venkovní divadlo v plzeňských městských parcích.
První den festivalu zahájila vysloveně plzeňská hra Otesánek. Ačkoliv pohádka je to známá, Otesánek vznikl na objednávku Divadla Alfa (pořadatele festivalu). „S Vítkem Peřinou spolupracujeme od roku 2006, kdy pro nás zdramatizoval pohádku Jamese Thurbera O bílé lani. 
O tři roky později následovala hra Hrnečku, vař aneb Dvě pohádky o hrnečku“, sdělil Pavel Vašíček, dramaturg Divadla Alfa. Peřina je známý svým osobitým pohledem na tradiční české pohádky. Umí vymyslet vtipné moderní ztvárnění klasického příběhu způsobem, který nenarušuje dějovou linii. Vítek Peřina přenesl Otesánka na Plzeňsko. „Po ‚rendlíku‘ a ‚ucháči‘ a tátovi s mámou z Ejpovic‚ si Otesánek pošmákne‘ ještě na hostinském z Kyšic, poté slupne celé Divadlo ALFA včetně herců a diváků. V inscenaci si nakonec zahrají všichni přítomní alespoň pasivně,“ okomentoval hru Pavel Vašíček a dodal, že Otesánkův apetit se stane natolik nezměrným, že sní i místní fotbalový klub, jehož kapitán Pavel Horváth se objeví v krátkém filmovém záběru.
Rozvrh představení je koncipován tak, že hlavní program je doplněn ukázkou zahraniční produkce (4 – 5 inscenací). Opravdu není snadné vstřebat takovéto množství zážitků pro vnímavé diváky. „Dříve se na Skupovce hrály maximálně 3 představení za den – ráno, odpoledne a večer. V mezičase se účastníci chodili koupat k místnímu rybníku Boleváku nebo objevovali okolí Plzně. Celé dny se diskutovalo a soubory se propojovaly. Nyní je všechno hodně rychlé a nahuštěné,“ řekl Sosna, loutkář Divadla Alfa a komentuje, že na něj to působí jako fabrikace divadla a kultury vůbec.
Zajímavé rozpačité pocity a častokrát nepochopení ve mně vzbuzovalo představení Antiwords od Spitfire Company & Palác Akropolis. Hry na motivy Audience od Václava Havla se s vervou chopila dvě útlá děvčata. Pravděpodobně se snažila trumfnout výkon Landovského z Menzelova filmu Audience. Ten vypil osm piv na ex. Dívky rozhodně nebyly pozadu, každá zvládla za padesátiminutové představení vyžahnout naráz šest plzeňských dvanáctek. Což je úctyhodný výkon, přihlédneme-li k tomu, že to nemělo na jejich hraní příliš vliv.
Obě herečky předvedly výbornou pantomimu, dovedně přizpůsobily své pohyby nadměrné velikosti hlav, jež nosily. Avšak divák, který nezná Havlovu Audienci, nemá šanci pochopit, skutečnou podstatu inscenace a její smysl. To se může zdát poněkud jako klišé vzhledem k tomu, že pochopit samotná Havlova dramata je oříšek.
Oceňuji především nápaditost tohoto zpracování, jelikož podtrhlo svou strohou jednoduchostí Havlovu komplikovanost. Rozhodně povedené byly kostýmy – hlavy, jež herečky unesly bez zaškobrtnutí. Působily komicky a stejné výrazy obličejů i jejich neuvěřitelná velikost i hmotnost nebyly pravděpodobně ničím snadno nositelným, zvláště po pár pivech.
Foto: Pavel Křivánek, Michal Hančovský
