Zpět na výpis článků

Silné nezávislé ženy v těžké době

Moravské divadlo Olomouc jako první premiéru sezóny uvedlo inscenaci Krejčovský salón v režii Mikoláše Tyce, touto hrou inscenační tým dramaturgicky navázal na Vzpouru nevěst a uvedla se další hra se silnými ženskými party. Autor Jean-Claude Grumberg je původem východoevropský žid a jeho matka pracovala jako švadlena, v Krejčovském salonu propojil jemu známé téma a prostředí, zaobírá se rasismem, nenávistí a snaží se podat svědectví o poválečné době. Děj v popředí zobrazuje normální lidské životy, které jsou zmítány politickými rozhodnutími, byrokracií a největší lidskou tragédií. Z logiky věci vyplývá, že většinu času by se v krejčovském salónu mělo sedět a šít, ale jelikož se jedná o ženský kolektiv, tak se toho víc namluví, než ušije. Text hry obsahuje hodně monologů a většina z nich byla převedena i na jeviště, také se zde vyskytuje velké množství ženských postav, které jsou naštěstí natolik charakterově rozdílné, že se divák neztrácí a může si najít svou favoritku, sledovat její vývoj a proměnu v průběhu let.

Výprava a scénografie je pojata vskutku velkoryse. Na jevišti je postavený kompletní krejčovský salón s vybavením. Kostýmy odpovídají tehdejší módě, herečky v průběhu inscenace vystřídají několik typů pracovních plášťů, a zároveň vypovídají o charakteru postav. Dobovosti a autentičnosti přispívají i účesy a swingová hudba. Zajímavým nápadem je poloprůsvitné plátno v zadní části jeviště fungující na principu dvojitého zrcadla, za tímto plátnem můžeme vidět živé obrazy, které mají dokreslit atmosféru, bohužel tohoto principu není příliš využíváno. Scénografické řešení dotváří projekce, které nás posouvají v čase. Ukazují rok a denní dobu, kdy se scéna odehrává, bohužel tento nápad nebyl dotažen do úplnosti a tyto informace jsou kvůli kulisám obtížně čitelné.

Vzhledem k tématu a charakteru postav není pro diváka tak těžké s nimi soucítit, jakýkoliv hlubší prožitek se však ztrácí v kvantu promluv, scén a událostí. Vybudovaný konflikt je rozbit následnou bezvýznamnou událostí, takže celý efekt vyzní do prázdna. Zároveň jsou konflikty a některé monology velmi emocionálně vypjaté, snaží se ukázat tu nejhlubší lidskou zoufalost a neschopnost vypořádat se okolním světem, v těchto případech mohly některé herecké výkony působit pateticky nebo přehnaně. S odstupem času, dle mého názoru, si největší ocenění za svůj herecký výkon zaslouží Michaela Doleželová, paní Laurence, a Vendula Nováková, paní Simone, obě působily velmi autenticky, a to i při vypjatých scénách.

O židech za druhé světové války toho už bylo napsáno i natočeno hodně a tato inscenace nepřináší k této problematice nic nového, dalo by se polemizovat, jestli se inscenátoři snažili poukázat na problémy náboženských minorit v dnešní společnosti, nebo vsadili na osvědčenou kartu hraní na city diváků. Inscenační tým se taky pokusil vyhovět požadavkům současnosti, co se týče ženských hrdinek, což bylo úspěšnější. Bohužel myšlenky jako je lidskost, zoufalství nebo rovnoprávnost se v inscenaci ztratily v neustálém přívalu slov a dlouhé stopáže.


  • MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUCKrejčovský salon
  • Autor: Jean-Claude Grumberg
  • Překlad: Jiří Žák
  • Režie: Mikoláš Tyc
  • Dramaturgie: Michaela Doleželová
  • Scéna: Petr Vítek
  • Kostýmy: Aneta Grňáková
  • Inspice: Věra Šindlářová
  • Nápověda: Ivana Smudová
  • Účinkují: Naděžda Chroboková-Tomicová, Ivana Plíhalová, Michaela Doleželová, Daniela Klevetová Krahulcová, Vendula Nováková, Natálie Tichánková, Václav Bahník, Tomáš Krejčí, Petr Vaněk, Jaroslav Krejčí, Lukáš Pořízka, Milan Švestka, Jiří Robenek/Štěpán Vacula

Premiéra 14. září 2018 v Moravském divadle Olomouc, recenze psána z uvedení 1. října. 2018.

FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc

Poslední články autora

V předvečer Noci divadel Nezapomeňme

A kde byli bohové?

Kvalitní záchodový humor