Druhá ze dvou olomouckých konferencí, které se konaly ve dnech 10. – 11. 2011, tematicky navazoval na předchozí čtyři ročníky – O divadle na Moravě a ve Slezsku, přičemž konference na toto téma byla poprvé v roce 1970. Letos to bylo již popáté, kdy přednášející měli možnost přiblížit nové poznatky z okruhu dějin divadla na Moravě a ve Slezsku.
V dopoledním bloku příspěvků vystoupil jako první Jiří Štefanides s tématem Definice městského divadla v Olomouci v 18. století. Nastínil zde možné počátky prvního olomouckého městského divadla a hledal odpověď na otázku, zda rok 1770 je skutečným počátkem městského divadla v tomto městě.
S druhým příspěvkem ohledně Působení Václava Mihuleho na Moravě a ve Slezsku v letech 1800-1808 předstoupila Alena Jakubcová, která shrnula dosavadní i nové poznatky o principálu Václavu Mihulem. Nové spočívají zejména v nálezu vlastní žádosti Václava Mihuleho, kterou objevila Margita Havlíčková ve znojemském archivu. Mihule zde žádá o pronájem divadla ve Znojmě. Díky tomu víme, že žil déle, než jak jsme se původně domnívali. Žádost je ze 17. 6. 1808, zatímco poslední záznamy o jeho životě jsou doposud datovány do roku 1807.
Jiří Kopecký prezentoval Význam opery v olomouckém divadle v letech 1830–1868. Toto období vymezuje vrcholnou éru olomouckého operního provozu v 19. století. Období, které se datuje do roku 1868, končí odchodem ředitele Carla Königa z Olomouce. Jiří Kopecký přiblížil působení tří ředitelů, včetně nejvýznamnějšího Friedricha Bluma, které je podloženo nájemními smlouvami.
S předposledním příspěvkem dopoledního bloku předstoupila Katharina Wessely. Ta se ve svém výzkumu zabývala rekonstrukcí alegorické Franklovy hry Bei Frau Bruna, jejíž text nikdy nevyšel tiskem. Hru Katharina Wessely pracovně rozdělila do čtyř částí: 1. O divadle, 2. O umění, 3. Dramatická umění – fraška, tragédie, komedie, opera. 4. část pojmenovala Vlastní režie a herci. Dále v práci vytyčila zajímavé body této hry a doplnila je o citace.
Jako poslední z dopoledního bloku předstoupila Petra Ježková s tématem Slabý průkopník moravského naturalismu. Josef Slabý žil v letech 1867–1918. Jeho tvůrčí období vymezujeme v letech 1884–1902 a svou tvorbou i životním názorem se přibližoval naturalismu. Petra Ježková seznámila účastníky konference s vybranými dopisy mezi Josefem Slabým a divadelními dramaturgy, ve kterých žádá o inscenování svých her.
Odpolední blok příspěvků byl zaměřen zejména biograficky. V úvodním referátu Jaroslava Blechy jsme se seznámili s životem významného českého kočovného loutkaře Josefa Šimka a jeho rodiny. Jeho repertoár prý čítal přes jedenáct her, pamětníci se však shodují na repertoáru více jak dvaceti her. Tematicky zahrnoval hry historické a pohádky, ale i například Bitvu na Bílé hoře. Díky nepřímým potomkům tohoto loutkáře se po odkoupení mohla doplnit generační sada loutek rodiny Šimků. Jaroslav Blecha výklad doplnil o fotografické ukázky z této sbírky. V následné diskusi upozornil na různé znaky loutek, které nám umožňují usoudit, ze kterého období pravděpodobně pocházejí.
Druhý referát odpoledního bloku pojednával o Divadlech sdružených měst v Šumperku v letech 1918–1938. Své téma disertační práce nám přednesla absolventka doktorského studia Katedry germanistiky UP Eva Hudcová. Názvem „divadla sdružených měst“ označila německy hrající kočovné divadelní soubory, které na základě smluv uskutečňovaly zájezdová představení v určitých regionech. Soubory nebyly dotované a pozvedly divadelnictví v regionu. Eva Hudcová ve svém výzkumu mimo jiné zjistila, že v meziválečném období bylo takto na Šumpersku odehráno 2572 německých představení.
Současná doktorandka Katedry germanistiky UP Jana Tunková vystoupila s referátem o významném německém herci s moravsko-slezskými kořeny – Rudolfu Rittnerovi. Narodil se 30. 6. 1869 v Bílém Potoku a jako herec působil v Německu. Po předčasném odchodu od divadla v roce 1907 se vrátil zpět do rodného kraje. Zemřel v roce 1943 a je pochován ve svém rodišti.
Helena Spurná přítomné seznámila s plenérovými inscenacemi Oldřicha Stibora.
Jednalo se o exteriérové inscenace, které byly uváděny v Olomouci a jejím okolí, a to zejména na nádvoří chrámu na Svatém Kopečku u Olomouce. Ve svém výzkumu se zabývala takto vzniklými inscenacemi, jejich datací i s přesným časovým vymezením a místem představení.
Tatjana Lazorčáková vystoupila s referátem na téma Svatopluk Vála a jeho inscenace v HaDivadle. Hanácké divadlo vzniklo v Prostějově v roce 1974, přičemž v době působení tohoto režiséra – prostějovského rodáka se zařadilo mezi soudobá špičková autorská divadla.
Předposledním přednášejícím byla Radka Kunderová, která své původně plánované téma Kritický ohlas na inscenační projekt Cesty jako ukazatel stupně cenzury v letech 1984–1985 pozměnila na Strategie vládnoucí moci v kritickém ohlasu na projekt Cesty. Zaměřila se zejména na strategie kritiky v recenzích psaných mezi léty 1945–1985. Tehdy se jednalo o legálně existující divadla (Divadlo na provázku, HaDivadlo), která se ale svou činností někdy dostávala na hranici povoleného. Měly však početnou a oddanou diváckou základnu a často úspěšně reprezentovaly na zahraničních festivalech. Recenze byly nejen odmítavé či oceňující, ale zahrnovaly i nepřímé výroky kritiků. Mohli se jich dočíst čtenáři např. Svobodného slova, Bratislavského večerníku, Mladé fronty apod.
Poslední příspěvek Sylvy Pracné se týkal pramenů Slezského zemského muzea v Opavě. Sylva Pracná seznámila zúčastněné s početnými sbírkovými fondy divadelního oddělení tohoto muzea, které obsahují například plakáty, loutky, kostýmy, divadelní texty, recenze, články, fotografie apod.
Všechny příspěvky pronesené na letošní konferenci budou shrnuty ve sborníku s názvem O divadle 2011. Další ročník teatrologické konference se bude pravděpodobně konat až v roce 2013.
