Zpět na výpis článků

Setkání/Stretnutie: Ostýchavý chlapec z papíru a vlci navštívili festival

Druhý festivalový den 23. ročníku česko-slovenského divadelního festivalu Setkání/Stretnutie zahájila inscenace pro děti Pejprbój od Radima Vizváryho. Jedná se o nonverbální pohádku s minimalistickou scénou a je závislá na velké divácké představivosti, což děti nepochybně mají. Představení bylo velmi živé, protože se na něj sjely školky ze širokého okolí. I když se to zpočátku zdálo nemožné, po chvíli se děti utišily a pozorně sledovaly dění na jevišti. Radim Vizváry si vystačil jen s papírem a loutkou papírového chlapce. Pomocí několika papírových pruhů dokázal vytvořit loutky, tou nejvíc ohromující byla obří loutka, která byla zavěšená na lanech a Radim Vizváry ji jako bezejmenný hrdina vyzval na souboj. Po představení místo obvyklé debaty byly děti přizvány na pódium a mohly se vyřádit v hromadách papíru, které byly při představení použity.

Následoval odpolední program, který zahájila inscenace Městského divadla ZlínZvlčení (Prolnutí), jedná se o adaptaci románu Antonína Bajaji a dramaturgicky navazuje na linii nastavenou režisérem Dodem Gombárem Žítkovskými bohyněmi. Rámec inscenace vytváří načítání audioknihy, která vypráví příběh o dvou rodinách – lidské a vlčí. Scénu tvoří stylizované nahrávací studio, které je laděno do zemitých barev přírody nebo lesa, například nahrávací kabina se nachází na posedu. Celá inscenace je velmi rytmická a dynamická. Lidská rodina je oblečená do khaki barev, mysliveckého střihu, kromě vypravěče příběhu, Tomáše, hraného Luďkem Randárem, jehož kostým má černou barvu a uchovává si městský ráz. Největší pozornost na sebe strhává vlčí rodina, jejíž členové jsou oblečení v černých civilních kostýmech a okolo rukou mají obvazy. Vlčata mají nepravidelné záškuby, především když nastává vypjatá situace. Od herců skoro neslyšíme typické vlčí vytí, to je nahrazováno slovy začínajícími hláskou U. V inscenaci také zaznívá živá hudba především z klarinetu. Vrcholem inscenace je závěrečná scéna, kdy obě rodiny vyráží na lov jedné kořisti, poté splynou v jednu skupinu, která má na sobě velmi formální oblečení. Inscenace je velmi náročná na sledování kvůli vypjatosti některých scén, poměrně dlouhé stopáži a velkému množství jednajících postav, ve kterých je obtížné se zpočátku zorientovat, ale i tak se všemi postavami prožijete jejich příběh.

Následné divácké besedy se zúčastnil i autor románové předlohy Antonín Bajaja. Druhý festivalový den poté zakončil koncert skupiny Ateliér, jejímž frontmanem je herec zlínského divadla Matěj Štrunc.


Psáno ze dne 15. května 2018 v rámci divadelního festivalu Setkání/Stretnutie ve Zlíně.

FOTO: Facebook Městského divadla Zlín, archiv Městského divadla Zlín

Poslední články autora

No ale na internetu jsem četla…  

V předvečer Noci divadel Nezapomeňme

A kde byli bohové?