Ve středu 27. listopadu začal 17. ročník OST-RA-VARu. Přehlídka ostravských činoherních scén nám přinesla nejnovější inscenace, ale také velmi negativní reakce publika. Již první inscenace vyvolala rozporuplné reakce. V komedii nejznámějšího britského dramatika Williama Shakespeara Sen noci svatojánské se nám na festivalu poprvé předvedl soubor činohry Národního divadla moravskoslezského. V režii Petera Gábora, mimo jiné šéfa činohry zdejšího divadla, se tato inscenace objevila na prknech Divadla Jiřího Myrona 11. dubna 2013.
Ve Snu noci svatojánském, který je označován za svatební komedii. Herecké výkony zde byly jak vynikající, tak volně řečeno „na hraně“. Zde mám na mysli například roli Lysandra, které se zhostila nová posila Národního divadla moravskoslezského, herec Aleš Bilík. Z jeho podání byla cítit veliká rozpačitost. Bilík je onen přesný typ hodící se na tuto roli, ale z jeho výkonu to cítit nebylo. Vypadalo to, že se s touto rolí málo sžil. Chyběla tam ta ona jiskra, která by u pevně oddaného milujícího muže měla být. Láskyplné verše byly odvykládány stroze a rychle. V rolích Demetria, Hermie a Heleny se předvedli taktéž mladí herci zdejšího divadla – Ivan Dejmal, Veronika Lazorčáková a Petra Lorencová. U obou dam skvěle vynikly odlišné charaktery postav, i oddanost mužům, které milují i po užití kouzla. Velkou pozornost na sebe strhují řemeslníci, kteří v této inscenaci hrají roli neselhávajícího zdroje zábavy. Je zřejmé, že si herci Libor Olma, Vladimír Polák, Robert Finta, Marcel Školout, Jaroslav Rusnák i Ondřej Malý tyto role velmi užívají.
Sen noci svatojánské se často uvádí proto, aby diváci viděli krásné kostýmy, scénu a vychutnali si ojedinělou atmosféru plné magie. Nejinak je tomu i na prknech divadla Jiřího Myrona, kde scénu a kostýmy vytvořila Katarína Holková. Kostýmy plné ornamentů, barev a kytek (které zde hrají velkou roli – kapky z kvítku slouží jako zdroj kouzla zamilování) na Vás z jeviště přímo křičí: „Je to jen sen!“. Objevují se i moderní prvky, ať už jsou to oblečení řemeslníků, nebo přívěsky mladých milenců se znakem míru. Scéna svým vzezřením do inscenace zapadá svým mladistvým nádechem. V průběhu představení se využívá houpačky, krásné třpytivé studny, kde je voda tvořena barevnými papírky, či trampolíny.
Vše podtrhává hudba Vladimíra Franze, která dodává celé inscenaci oproti jiným zpracováním, rockového ducha. Zdejší zpracování jsem zhlédla již dvakrát. A rozdíly v hereckých podáních byly velmi vidět. Zatímco při mém prvním zhlédnutí seděli v hledišti výrazně starší lidé, kteří neměli moc pochopení pro moderní pojetí této ostravské inscenace, v den zahájení OST-RA-VARu sedadla obsazovala mladá sekce diváků, především teenagerského věku, neb toto představení se hrálo zároveň i pro školy. Bylo jasně vidět, že divácké ozvěny smíchu nejen při erotických narážkách, kterých je ve Snu mnoho, herce výrazně podpořily k lepším výkonům. Sen noci svatojánské v Národním divadle moravskoslezském je podívanou především pro oko. Výtvarná a hudební složka převyšují složku hereckou, což by vůbec nevadilo, kdyby nepřevyšovaly tak výrazně.
Překlad: Martin Hilský. Režie: Peter Gábor. Dramaturgie: Klára Špičková. Scéna: Katarína Holková. Kostýmy: Katarína Holková. Hudba: Vladimír Franz.
Premiéra 11. dubna 2013 v Národním divadle moravskoslezském (Divadlo Jiřího Myrona), psáno z reprízy 27. listopadu 2013.
Foto : Radovan Šťastný
