Zpět na výpis článků

Romeo a Julie bez chůvy, Parise a Benvolia

Už zítra, 14. listopadu od 19 hodin, uvede Státní opera Praha premiéru baletu Romeo a Julie ztvárněnou pod vedením Petra Zusky. Jde o šestou verzi tohoto baletu v historii Národního divadla, která vzbuzuje obrovská očekávání právě díky Zuskovi, choreografovi a uměleckému šéfovi baletu Národního divadla.

Hudbu k baletu složil Sergej Sergejevič Prokofjev, který se narodil ještě v carském Rusku a zemřel na začátku 50. let v 62 letech. Svou tvorbou se zařadil mezi nejvýznamnější skladatele 20. století. Velmi známá je melodie Tanec králů, kterou diváci uslyší právě v Romeovi a Julii.

Choreograf inscenace, Petr Zuska, působí ve funkci ředitele už od roku 2002 a inscenace vedené jeho rukou patří k originálním a velmi nekonvenčním. Zuska se nebojí nových věcí, zapojuje neobvyklé prvky. Scéna je pojata velmi moderně a příběh není zasazený v určitelné době. Divák může snadněji získat nadhled o neustále se opakujícím ději o lásce bez ohledu na století. Konflikt Monteků a Kapuletů představuje jako rozpor mužského a ženského principu. „Dualita toho, co nazýváme realitou a tím, co je ´mezi nebem a zemí´, tedy rovněž konflikt mezi člověkem a Bohem či Universem chcete-li. V rámci tohoto ´rámu´ mého pojetí, samotný ´obraz´ příběhu Romea a Julie nic neztrácí, naopak tím, dle mého, získává širší a hlubší rozměr,“ komentuje novou inscenaci Zuska.

Zuska si všímá i vedlejší postavy ze značně odlišného úhlu. „Některé z postav, které by možná divák očekával, jako například Chůva, Paris či Benvolio, zde nejsou. Některé ale zase naopak přibydou. Například komedianti, kteří Montekům a Kapuletům předvedou legrační scénku o Romeovi a Julii, čímž do inscenace tak trochu dostávám motiv z Hamleta – tedy jiný shakespearovský aspekt…,“ říká režisér. Velký význam v jeho příběhu má Lorenzo. Zuska v něm vidí počátek tragédie, chápe ho jako člověka, jenž se snaží vyhovět všem stranám a naprostým omylem, tak odstartuje konec zamilovaného páru. „Nechápu, jak je možné, že většina inscenátorů ho doposud vždy degraduje na ´doplňkovou postavu´. Měl jsem Lorenza a cítil jsem, že by potřeboval ´protihráče´. Po opětovném přečtení Shakespearovy hry mi bylo jasné, že to je Mab, královna stínů, o které mluví Merkucio v jednom z nejdelších a nejzajímavějších monologů hry. Je to průhledná, neviditelná, tedy imaginární postava, která ale tahá za nitky. Dá-li se Lorenzo vnímat jako zástupce mužského principu, Mab je naopak výborným symbolem pro nepředvídatelnost a nevyzpytatelnost – tedy – princip ryze ženský. Od toho se pak odvinula celá má koncepce a přístup k samotnému příběhu,“ zdůrazňuje Zuska.

Julii alternuje Marta Draslíková, která tančí v Národním divadle už od roku 2005, a Andrea Kramešová. Ta získala mnoho zkušeností v zahraničí, působila například ve Švédsku a v divadle je sólistkou od minulé sezóny. V roli Romea se představí nováček Ondřej Vinklát a demisólista Francesco Scarpato.

Režie a choreografie: Petr Zuska, scéna: Jan Dušek, kostýmy: Roman Šolc, hudba: Sergej Prokofjev, dirigent: Václav Zahradník, Sergej Poluetkov.

Premiéra 14. listopadu 2013 v Národním divadle v 19 hodin.

Foto: Martin Divíšek