Po úspěšném uvedení Velkého Gatsbyho F. S. Fitzgeralda a Anně Karenině L. N. Tolstého představilo Divadlo Tramtarie v režii Vladislava Kracíka svým divákům novou inscenaci na motivy románu Emily Brontë Na Větrné hůrce, která patří do dramaturgické linie adaptací literární klasiky. Historický román odehrávající se na Větrné hůrce a Drozdově patří mezi nejznámější a nejkontroverznější díla viktoriánské Anglie, kterými britská spisovatelka Emily Brontë šokovala v 19. století čtenáře – těšil obdivu kritiků a nepřízni běžných čtenářů. Po smrti autorky je oceňován jako jeden z nejlepších románů své doby.
Inscenace je v porovnání s předlohou jinak chronologicky řazena a divák je nucen fabulovat. Na začátku představení se ocitá v Drozdově, kam přichází dávno ztracený Heathcliff, bývalý blízký přítel Kateřiny Lintonové a dlouholetý sok Edgara Lintona, který naruší rodinnou idylku Lintonových. Kateřina i po odloučení vzplane touhou po Heathcliffovi, který její pocity opětuje. Tato zakázaná láska však není tolerována Kateřininým manželem a mezi muži dochází ke sporu. Konfliktu přihlíží Edgarova sestra Izabela a služebná Nelly. Druhý obraz diváka přenese na Větrnou hůrku, domov Haretona Earnshawa, kde Heathcliff po nějakou dobu smí pobývat.
Postavu Kateřiny dokázala Barbora Šebestíková znázornit jako náladovou, tvrdohlavou potvoru se sarkastickým humorem, ale zároveň i jako citlivou, poblouzněnou duši. Heathcliffa ztvárnil Miroslav Černý, který se se svou rolí dokázal ztotožnit a předvést věrohodnou postavu tajemného a nesdílného muže opředeného tajemstvím a skrytými touhami. V neposlední řadě mě zaujala výrazná postava fyzicky i mentálně postiženého Lintona Heathcliffa v podání Václava Stojana, kterému se povedlo dobře vykreslit postavu trochu šíleného dítěte.
Scénografie (Adéla Szturc) je jako vždy minimalistická. Velkou roli zde sehraje i ukrytá knihovna, která Kateřinině dceři odhalí zápisky její matky.
Střihy v čase a prostoru jsou znázorněny změnou lightdesignu a symbolickým převržením židlí na znamení posunu děje kupředu a do jiného prostředí. Pomohlo mi to snadno rozlišit, kde se příběh právě odehrává. Zároveň byla obě prostředí stále dost podobná, a tím byla zdůrazněna zjevná propojenost obou míst se všemi postavami namísto separátního oddělení, které by jindy bylo nutností.
Tajemnou až hororovou atmosféru románu se inscenátoři pokusili na jeviště přenést za pomoci přiznaných pomůcek (např. ventilátor), ale výsledný efekt nebránil silnému prožitku vyvolaných emocí. Pro zdůraznění některých pasáží byl využit mikrofon, jenž měl upoutat divákovu pozornost, aby bedlivěji zaznamenal sdělovanou informaci. Tento akt mě vytrhl z atmosféry jinak dobře znázorněné Anglie, do níž byl pak návrat obtížný. Tyto pasáže byly nepříjemným a rušivým elementem a mohly být nahrazeny pouze světelným zvýrazněním promlouvající postavy.
Uvedením této literární klasiky mě Divadlo Tramtarie velmi potěšilo. Zpracování předčilo očekávání a důraz na hororové prvky vytvořil příjemně děsivou atmosféru. Myslím si, že Na Větrné hůrce se po právu zařadí mezi úspěšné inscenace z linie adaptací klasických literárních děl.
- DIVADLO TRAMTARIE – Na Větrné hůrce
- Autorka: Emily Brontëová
- Překlad: Květa Marysková
- Adaptace a režie: Vladislav Kracík
- Dramaturgie: Martin Fahrner
- Scéna a kostýmy: Adéla Szturc
- Hudba: Martin Peřina, Hana Kenningová
- Sound design a zvuk: Rikki Beran
- Light design a světla: Daniel Bodlák
- Pohybová spolupráce: Eliška Holčapková
- Choreografie bojových scén: Daniel Bodlák
- Technická spolupráce a realizace scény: Jiří Krliš, Petr Novotný, Jakub Slezák, Richard Andrýsek, Romana Vopičková
- Plakát a grafika: Markéta Rosendorfová
- Účinkují: Barbora Šebestíková, Miroslav Černý, Tereza Toth Čápová, Dominika Hrazdílková, Vít Pištěcký, Václav Stojan
Psáno z premiéry 15. března 2019 v Divadle Tramtarie.
FOTO: archiv Divadla Tramtarie
