Naivní divadlo Liberec odehrálo během hradeckého festivalu Regiony příběh o jednom z nejpodivnějších českých umělců, Josefu Váchalovi. Představení Horror vacui s podtitulem Iniciační loutková féerie na motivy života a díla Josefa Váchala vtáhlo diváky přímo na jeviště divadla Drak, kteří tak bez jakýchkoli bariér sledovali tajuplné výjevy z téměř bezprostřední blízkosti.
Josef Váchal byl všestranně nadaný umělec, který se veřejného uznání dočkal až ke konci svého života. Ačkoli byl jeho styl zcela unikátní, je nejčastěji vnímán jako zástupce symbolistů. Byl spoluzakladatelem umělecké skupiny Sursum, přesto byl za svého života nedoceněný a patřil spíše ke spodnímu proudu dobového kulturního dění. Marek Sýkora v inscenaci ztvárňuje Váchala v jeho pokojíku ve Studeňanech, ve kterém měl odloučený od světa se svou družkou Annou Mackovou po druhé světové válce trávit většinu svého života. V podání Naivního divadla je zobrazený jako sympatický zahloubaný samotářský dědula, který nejraději tráví čas s výplody své fantazie, kterým skrze svou tvorbu dává život.
Název Horror vacui (česky „strach z prázdna“) může vzbuzovat dojem, že dopředu avizuje žánr představení,
ve skutečnosti však odkazuje na specifický fenomén ve výtvarném umění spojený s obsedantní potřebou umělce zaplnit celou stránku, nenechat ani kousek volného místa. Ve Váchalově případě jde zejména o referenci na jeho kresby a rytiny, které často oplývají tak bohatými detaily, že nezaplněný prostor se v díle téměř nenachází.
Na scénu přichází protagonista skrze dvířka staré, motivem lebky pomalované, rozvrzané dřevěné skříně. Normální dveře se zde nenachází, takže prostor příběhu (paradoxně k názvu) visí vlastně ve vzduchoprázdnu bez umístění ve světě či času. Váchal zde žije ve fantastickém mikrokosmu se svými zvířaty, démony nebo kostlivcem. Děj nejde příliš do hloubky při odkrývání umělcových ezoterických zájmů či jeho často kontroverzních názorů. Jde opravdu pouze o iniciaci, tedy prvotní uvedení do Váchalova života a díla. Je to tedy v první řadě skvostná efektní podívaná šikovně využívající kombinaci různých postupů. V první řadě jde především o práci s loutkami. Váchal tak rozmlouvá například s kostlivcem nebo sleduje morbidně se šklebící figuru skalního skřeta hrající psychedelickou melodii na elektrickou kytaru. V představení je i živá projekce fotografií i výroba a tisk pro Váchala tak typického linorytu. Milá je scéna, ve které si umělec pro sebe na staré elektrické spirále připravuje kávu. Vařič se v kontrastu s černým pozadím rozzáří rudě a rozvoní prostor čerstvým nápojem, působí tak na vícero smyslů jako prostý, zato efektní detail podkreslující atmosféru.
Horror vacui nemá silnou jasně plynoucí dějovou linku, je to poetické vznášení se v meziprostoru Váchalova odkazu. Je to nahlédnutí do jiného, prchlivého světa. Je to ilustrace toho, jak se Váchal údajně nesnesl s dalšími lidmi a trávil raději čas se zvířaty a fantaskními bytostmi, které se mu údajně od mládí zjevovaly. Nutno vyzdvihnout obligátní vizuální gag s kostlivcem, kterému při přípitku vytéká tekutina z hrdla po žebrech na podlahu. Celkově jde o pohádkově hravé zpracování tématu i humorné ztvárnění dobové glosy, že Váchal si knihy zcela sám tiskl i ilustroval, ale zároveň byl i jediný, kdo četl.
Autor je studentem 1. ročníku magisterského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií a programu Kulturní antropologie na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Univerzity Palackého v Olomouci.
- Naivní divadlo Liberec – HORROR VACUI
- Autoři: Filip Homola, Robert Smolík, Vít Peřina
- Režie a hudba: Filip Homola
- Dramaturgie: Vít Peřina
- Výprava: Robert Smolík
- Hrají: Markéta Sýkorová, Marek Sýkora, Petr Štěpánek, Jakub Müller, Petr Jelínek
Premiéra 14. října 2023, psáno z reprízy 26. června 2024 na festivalu Regiony.
FOTO: Naivní divadlo Liberec
