Zpět na výpis článků

Pták ohnivák jako balet

Pták ohnivák znovu ožije v rukou Caspara Richtera a tentokrát tomu tak bude v Národním divadle Brno. Tato prvotina ruského skladatele Igora Fjodoroviče Stravinského vznikala na objednávku a také pro jeho avantgardní skupinu Ruský balet. Premiéra se konala ve Velké opeře v Paříži 25. června 1910 a znamenala začátek slavné kariéry nejen Ruského baletu, ale i samotného skladatele. Premiéra, ta brněnská, se chystá na 30. března.

Jako osmadvacetiletý zpracoval Stravinskij starý slovanský pohádkový příběh, který spadá do „ruského“ či neofolkloristického období, kdy skladatel čerpá z podnětů ruského folkloru. Carevič Ivan polapí exotického Ptáka Ohniváka v kouzelné zahradě čaroděje Kostěje Nesmrtelného. Výměnou za jeho propuštění získá jedno z per, které mu má zajistit pomoc v nebezpečí. Ivan se zamiluje do krásné Carevny, jedné ze třinácti princezen vězněných zlým Kostějem, kterého Ivan nakonec za pomoci Ptáka Ohniváka přemůže.

Hudba Ptáka Ohniváka je bohatá a až impresionisticky barevná. To platí zejména pro část Variace Ptáka Ohniváka. Přesto nepostrádá silný dramatický náboj a rytmické napětí, jak dokládá zejména Pekelný tanec krále Kostěje. Stravinskij zde úspěšně propojuje určité znaky ruského folkloru s Debussyho vizí moderní hudby. Ačkoliv Stravinskij prochází během svého dlouhého života (1882-1971) několika odlišnými stylovými obdobími své tvorby, jedna hudební složka u něj zůstává dominantní a tou je rytmus. Jako učebnicový příklad pro dějiny hudby 20. století platí balet Svěcení jara, jehož premiéra v r. 1913 znamenala skutečný skandál. Maximální podíl na něm měla právě vyhrocená „barbarská“ rytmika a téměř neustále se měnící takt. Takové překotné změny hudebního času, jaké si dovolil Stravinskij, byly do té doby neslýchané. Charakteristickým znakem avantgardního skladatele je neustálé hledání a neulpívání na osvědčených stylech. Tak se např. sedmdesátiletý Stravinskij propracovává k serialismu, který je dosud vnímán jako zcela protikladný jazyk jeho způsobu vyjadřování a uchopuje ho novým, tonálním způsobem.

Hudební nastudování: Caspar Richter, Dirigent: Caspar Richter, Pavel Šnajdr, Choreografie: Nataša Novotná, Scéna: Tomáš Rusín, Kostýmy: Eva Brzáková, Světelný design: Pavla Beranová, Asistenti choreografie: Lenka Dřímalová, Ivan Příkaský

Foto: Kristýna Housková