Smrtelná láska a nenávistná žárlivost k vlastním rodičům. Hledání štěstí, porozumění a lásky, naplnění nejtajnějších snů. Jedna velká samota a zklamání. Trest za chyby rodičů. Těmito slovy lze charakterizovat divadelní thriller pod názvem Psycho v režii Hany Mikoláškové. Inscenace je založena na stejnojmenném díle amerického spisovatele Roberta Blocha z roku 1959.
Od malička terorizovaný svou autoritativní matkou, absence mužského vzoru, následná žárlivost na matčina nového snoubence, osamocený život mezi stěnami motelu, kam nikdo nejezdí. Psychicky rozložený Norman Bates nezná hranici mezi vlastním jednáním a jednáním své, podle práva zemřelé, ale pro něj stále žijící matky. Proto divák do poslední chvíle netuší, kdo za vraždami v motelu opravdu stojí. Norman anebo jeho matka? Postavu, podobnou Dr. Jekylovi a panu Hydovi z románu R. L. Stevensona, ztvárňuje Jan Konopčík.
Marion Craneová, v podání Dominiky Hrazdíkové, je dívka s několika tisíci ukradených dolarů, hledající vlastní štěstí. Jako jediná rozumí Normanovi a je pro něj příležitostí, jak uniknout z vlastního vězení. Ale zase je tady matka. Rovněž nelze opomenout postavu sestry Marion Craneové, Lilu. Jako jediná je odhodlaná přijít na řešení záhady několika vražd v motelu a především najít svoji sestru. Ztvárňuje ji Barbora Šebestíková, která se s touto postavou na jevišti ocitá hned v několika polohách – ve strachu, pláči i radosti. Děj inscenace je komicky doplňován postavou šerifa – „pravým americkým policistou“. Případ ho zpočátku vůbec nezajímá, ale v poslední chvíli, kdy jsou v ohrožení další životy, vše zachrání a usvědčí vraha.
Na první pohled jednoduše zařízená scéna je velmi variabilní a ztvárňuje hned několik prostorů, kde se postavy zrovna nachází. V pozadí dominuje jedna velká stěna, která ohraničuje vnitřní strany jeviště. Je tvořena z vodorovně postavených dřevěných desek, které připomínají rolety. Scéna divákovi symbolizuje uzavřenost hlavní postavy, neustálý pobyt na stejném místě a nemožnost úniku z něj. Na stěnách se také nachází vycpaní ptáci, kteří připomínají krásu, nesmrtelnost a klid. Za vyzdvihnutí rovněž stojí dobové kostýmy z 60. let a také velké množství rekvizit. Jelikož se jedná o divadelní horor, scény jsou doplňovány zvukovými a světelnými efekty, a tak divákovi doslova běží mráz po zádech.
Po zhlédnutí představení diváci odchází s rozporuplnými pocity. Divadlo Tramtarie připravilo opravdu jedinečný a neobvyklý zážitek. Při některých scénách doslova mrazí a nevíte, zda se zrovna na sedačce vedle vás neobjeví Norman nebo jeho šílená matka. Tato působivá inscenace diváky rozhodně nenechá chladnými.
Divadlo Tramtarie – Psycho. Režie: Hana Mikolášková. Dramaturgie: Vladislav Kracík. Scéna: Hynek Petrželka. Kostýmy: Hynek Petrželka. Hudba: Martin Peřina/Hana Mikolášková
Recenze psána z reprízy dne 14. dubna 2017
FOTO: archiv Divadla Tramtarie
